Čeští výsadkáři chtějí zjistit, na co mají jejich fyzické a psychické síly

Česká armáda se rozhodla prověřit své profesionální výsadkáře. Vyslala je proto na tří set kilometrový pochod se samopalem a plnou polní. Na celý pochod mají vojáci šest dní, tedy každý den musí urazit padesát kilometrů. Do konce putování jim zbývá poslední den. Jak jsou na tom, zjišťoval kolega Mikuláš Kroupa.

Čeští výsadkáři chtějí zjistit, na co mají jejich fyzické a psychické síly

Parašutisté směřovali 23.8. kolem Třeště na Jihlavsku na svou základnu v Chrudimi, foto: ČTK

Po pěti dnech cesty dělí vojáky od mateřské základny zhruba pětašedesát kilometrů. Výsadkáři přemáhají třicetistupňová vedra, dvacetikilový náklad, ale především bolavé nohy a puchýře. Jen několik výsadkářů na doporučení lékaře muselo pochod přerušit. Vůbec se jim nechtělo, tvrdili vyšetřující lékaři, podle nich by pokračovali, i když by to mohlo mít dlouhodobé následky. Především se jednalo o bolavé Achillovy šlachy, nebo o kolena. Nejsou to žádné třasořitky, dělají vysokohorskou turistiku, jezdí na kole, chodí do posiloven, jsou mezi nimi železní muži, hájí své vojáky velitel 43. výsadkového praporu. Dosud podobný výcvik nebyl v české armádě nikdy praktikován, je to tedy poprvé, kdy se tímto způsobem prověřují síly vojenských profesionálů, tvrdí velitel výsadkářů Oldřich Nápravník. Jak jsou na tam jeho vojáci po více než dvě stě kilometrech?

"Jsou na tom velice dobře. Sám jsem překvapen, že po těch 200 kilometrech zůstávají ve velice slušné fyzické tak psychické kondici."

Jaký má podle vás smysl tento způsob výcviku?

Parašutisté se ošetřují a odpočívají na louce u Třeště na Jihlavsku, foto: ČTK

"Cílem vylo stanovit optimální nesený náklad, optimální denní vzdálenost přesunu, tempo přesunu, čili komplexně vyhodnotit reálné možnosti našeho praporu v případě, že bychom museli vykonávat nějaký delší přesun. Abych měl jasný přehled o tom, s čím můžu reálně počítat."

Historie například z 2. světové války zná případy, kdy vojáci byli donuceni okolnostmi vyrazit na noční přechod nějakého území, tak aby nebyli spatřeni. Nechodili proto po cestách, jako vy. Nemáte pocit, když už pořádáte takový výcvik, že byste měli zvolit jiný terén, jiné prostředí?

"Musíte si uvědomit, o co nám jde. Jedna věc je taktický přesun, při kterém se jednotka pohybuje v prostoru, kde operuje protivník. Takový přesun musí být takový, jaký jste popsal, tedy vojáci musí být pokud možno neviditelní. Co provádíme my je pouze pěší přesun v rámci tělesné přípravy s tím, že se jedná jenom o ověření určitých fyzických schopností - na co máme, na co nemáme. Představte si, že bychom šli tři sta kilometrů a měli se skrývat před obyvatelstvem, to bychom šli nejméně měsíc a možná ještě déle."