Čeština nepotřebuje ochranu, ale péči
Na řadě je rubrika Česko v komentáři. V ní se pravidelně věnujeme nejrůznějším tématům, ale přece jen často dominuje politika. Naše dnešní téma je poněkud nepolitické - řeč bude totiž o českém jazyce. V uplynulém týdnu totiž poslanci schválili zákon, navržený komunisty, který přikazuje redaktorům a moderátorům soukromých rádií a televizí, mluvit spisovně. Je to dobře nebo špatně? Má takový zákon smysl? Na to jsem se zeptal prof. Františka Čermáka, ředitele Českého národního korpusu při Karlově Univerzitě.
Co vy jako lingvista říkáte na existenci takového zákona? Je podle vás užitečný, nezbytný? Je to vůbec efektivní přijímat zákon, který přikazuje používat spisovnou češtinu v médiích?
"Nezbytné to není a to rozhodnutí není rozumné. Není to ani efektivní. V dlouhé historii tvorby českého pravopisu platilo, že jedna pravopisná reforma popírala tu předchozí. Už slavný český lingvista Vilém Mathesius říkal, že cesta ke kodifikaci jazyka je lemována hroby zákazů a příkazů, tedy že zákazy a příkazy, které v určité době platily přestaly po čase platit."
Není to také tak, že malá skupina lidí, v tomto případě zákonodárců a jistě by se k nim přidala i část intelektuálů, se snaží vnutit svůj pohled na češtinu lidem, kteří ji používají svým způsobem? Je otázka kdo a jak srovná, který z těch pohledů a přístupů je ten správný?
"Obecná pravda je, že jazyk se prostě mění. S tím se nedá nic dělat a je to dobře, pokud má jazyk zůstat živý musí odpovídat novým potřebám. Zmrazit jej není dobrá věc. To, že se jistá skupina snaží vnutit ostatním svůj názor je spíše politikum a nemá s reálnou potřebou občanů co dělat. Další aspekt je psychologický, lidé mají rádi jistotu. Vše nové je znejisťuje a když příliv nových slov a nových pravidel nepřijímají, odmítají je. Přesto, vývoj jde dál."
Zákon zatím prošel Sněmovnou, uvidíme, jak se k němu postaví Senát. Nicméně komunisté už teď připravují rozšíření zákona, který by měl obsahovat větu "stát dbá o ochranu českého jazyka jako nedílné součásti státní a národní identity". Je to nezbytné a jaký je vztah jazyka a národní identity? Jsou to věci, které se navzájem podmiňují a nakolik?
"Češi jsou v posledních letech v situaci velmi šťastné. Národ a jazyk jsou skoro v poměru 1:1. Cizinců je málo, do budoucna to ovšem platit nebude. Je otázka, zda je důležité jazyk chránit. Já myslím, že ne. Co mně vadí na tom zákoně? Místo slova ochrana, by mělo být spíše slovo péče. Když se řekne ochrana, představím si policii nebo sankce, ale co jazyk potřebuje je péče, včetně finanční. Například potřebujeme nový dobrý slovník a tak to tento zákon asi nezamýšlí."
