Čeština pod skotským nebem: Jak Veronika Macleod vybudovala školu pro dvě stovky dětí

Když Veronika Macleod jako studentka odjížděla na letní brigády do Skotska, netušila, že tam jednou vybuduje českou školu pro stovky dětí. Z malé učebny v Edinburghu vyrostla během několika let síť, která dnes zahrnuje pět skotských měst a dvě stovky dětí.

Veronika Macleod|Foto: Česká škola ve Skotsku

"Češtinu jsme začali v Edinburghu vyučovat v roce 2015. Bylo to pod hlavičkou charity Scottish Czech and Slovak Fund. V roce 2018 charita po 20 letech skončila svoji činnost, a tak jsme s kolegyní Radkou Petersen založily Czech School Scotland, která funguje na bázi neziskovky. Škola se rozrostla do pěti měst po Skotsku. Máme asi 100 dětí, které vyučujeme prezenčně o víkendech, a máme také kolem stovky dětí on-line po celém světě."

Kolik je těm nejmenším, a kolik nejstarším?

"Třeba v Edinburghu a Glasgow máme dětský klub, je to pro rodiny od miminek po takových pět let. Další města mají třeba školu od šesti let do deseti, dvanácti, a potom ty starší většinou učíme on-line."

Jak se vám daří děti přilákat v sobotu školy?

"Je to náročné. Sama mám třináctiletou dceru, ta už je ve skupince svých vrstevníků z Edinburghu, které učím jenom on-line. Ty, co mám od 6 do 10 let v Edinburghu, tak některé děti tam chodí rády, některé méně. Já to chápu, je prostě víkend, speciálně když je třeba náhodou v Edinburghu hezky, tak by raději lítaly po venku, ale jsou to jenom dvě hodiny a ten jazyk, ta kultura je důležitá. Je to takový dar, co mají navíc. Doufám, že je rodiče budou dál motivovat."

Jak se vám s rodiči spolupracuje?

"Většinou máme děti, které rodiče velmi podporují a velmi se jim věnují. Je to na nich vidět a hlavně slyšet. Ta čeština je krásná."

Jaké používáte materiály k výuce češtiny?

"Často si vybíráme z různých učebnic, knih, materiálů on-line. Dá se říct, že nejvíce pracujeme s materiály Aničky Paap."

Když bylo v Praze setkání českých škol v zahraničí, tak jste tam měli vítěze jedné z kategorií olympiády v češtině. Umísťují se vaše děti často na takto vysokých místech?

Matyáš Hudec s maminkou|Foto: Česká škola ve Skotsku

"Matyáš Hudec se umístil na prvním místě. Máme z toho ohromnou radost. Matyáš má velikou podporu. Jeho maminka je učitelka. Matyáš dochází do Glasgow na prezenční výuku. Také se mnou dělá on-line lekce. Je tam vidět ta podpora, a proto vlastně vyhrál. V minulosti se naše děti umístily v různých soutěžích. Máme z toho vždycky velkou radost. Budeme rádi, když to bude takto pokračovat."

Slyšela jsem, že školy mají občas problémy. Třeba s prostory, které jsou drahé. Jak je to u vás?

"Ano, nájmy jsou drahé, pojištění. Poplatky od rodičů náklady nepokryjí, takže jsme moc vděční za podporu ministerstva zahraničních věcí."

Podporuje vás třeba i britská vláda?

"Snažili jsme se získat nějaké jiné granty, protože samozřejmě ty peníze od ministerstva zahraničních věcí nám nestačí. Bohužel se nám zatím nepodařilo získat jinou podporu. Občas se snažíme o nějaký fundraising, chtělo by to trošku víc podpory do budoucna."

Nejen učením živ je člověk. Děláte s dětmi nějaké výlety, učíte je české tradice, svátky, pohádky?

"Určitě. Organizujeme spoustu kulturních akcí jak pro děti, tak pro dospělé. Teď po návratu do Skotska mě čeká výlet kousek od Edinburghu na velkou pláž. Bude to již pátý ročník Pikniku s češtinou na talíři. Každý prosinec pořádáme mikulášskou besídku, v únoru někdy pořádáme masopust. Jedna naše paní učitelka Veronika Jurečková pořádá skvělé workshopy, věnované voření, máme spoustu zajímavých přednášek jak od lidí z komunity, tak si zveme hosty z ČR."

Máte už nějaké informace o tom, jestli třeba lidé, kteří absolvovali vaši školu, tu češtinu používají i ve své další profesi?

"To ještě informace nemám. Co se týče dětí, tak nejstarším dětem, které chodily do české školy, je teď kolem devatenácti, dvaceti let. A co se týče dospělých, tak většinou tu češtinu využívají, když přijedou do ČR."

Jak jste se dostala do Skotska?

"Já jsem se tam dostala jako studentka, která jezdila na prázdniny, na brigády si přivydělat a naučit se jazyk. A nakonec jsem tam zůstala, protože po dostudování vysoké školy, když jsem hledala učitelské místo v mém rodném Dvoře Králové, tak žádné nebylo, tak jsem zase odcestovala."