Češtinu učí v Chicagu nejen ve škole, ale i v opeře. Kvůli Jenůfě jsem dokonce pašovala myrtu, směje se Klára Moldová

Už více než sto let se v České škole T. G. Masaryka v Chicagu učí čeština. Od roku 1921 školu nepřetržitě navštěvují děti i dospělí. A o žáky tam není nouze. Zásluhu na tom má také učitelka a viceprezidentka školy Klára Moldová. I díky ní je škola nejen vzdělávacím centrem, ale také jakýmsi českým kulturním a společenským centrem s různými akcemi.

„V současné době máme 60 dětí a stejný počet i dospělých studentů. Nabízíme kurzy pro děti ve věku šest let až 17 let. Máme je rozdělené do skupiny podle věku a podle úrovně češtiny a každá třída se věnuje samozřejmě české gramatice a české literatuře a potom nadstavbovým projektům. Takže v hodinách probíhá výuka zeměpisu, trocha dějepisu, ale i nějaké společenské projekty, děti pracují s příběhy do Paměti národa, natáčejí pamětníky…. Výuku se snažíme pořádat co možná nejvíce zážitkově,“ přibližuje Klára Moldová, jak to funguje v největší české škole v Americe.

Klára Moldová|Foto: Katarína Brezovská, Radio Prague International

Škola ale není jen o výuce, funguje i jako kulturní a společenské centrum pro českou komunitu v Chicagu. Konají se tam různé akce jako výstavy, koncerty, besedy, často za účasti současných českých umělců a dalších osobností.

„Sídlíme ve škole, která je prostorná, máme k dispozici i vlastní zahradu a tak organizujeme bohatý kulturní program. Díky tomu i naše děti mají během školního roku možnost setkat se se současnými  osobnostmi české kultury, ať už jsou to výtvarníci, spisovatelé či hudebníci. A všechny osobnosti, které k nám přijíždějí, pořádají workshopy nebo dílny s našimi dětmi,“ popisuje.

Klára Moldová však není „jen“ pedagožka, ale také hudebnice - bývalá houslistka zlínské filharmonie. A s hudbou je spojená i její další činnost ve Spojených státech - radí operním zpěvákům. V amerických operních domech se totiž věnuje výuce české fonetiky.

„Teď na podzim jsem podepsala smlouvu s chicagskou operou s Lyric Opera of Chicago a budu působit jako jejich jazykový kouč češtiny, protože na podzim pod vedením dirigenta Jakuba Hrůši bude chicagská opera uvádět premiéru Janáčkovy Jenůfy, tedy opery Její pastorkyně, jak ji Čechách nazýváme,“ vysvětluje.

Je to vaše první spolupráce s operním domem?

„Není to moje první spolupráce. Mám vystudovanou hru na housle, takže spojení hudby a českého jazyka už se nějakou dobu věnuji. Pracovala jsem v roce 2015 na premiéře Dvořákovy Rusalky v chicagské opeře, takže letos je to moje druhá spolupráce s tímto operním domem,“ přibližuje.

Česká škola T. G. Masaryka v Chicagu|Foto: Archiv Kláry Moldové

Přivezla jsem padesát vývazků

Jak taková výuka vypadá a co dělá největší problémy v češtině lidem, které vyučujete?

„Tak je to samozřejmě písmeno ‘ř‘ a také kombinace akcentu, nebo vlastně angličtina má pohyblivý přízvuk, čeština ho nemá pohyblivý. Takže se hodně věnujeme tomu, co zdůrazňovat, kde klást důraz a jak kombinovat melodii češtiny s melodií hudební.“

ČTĚTE TAKÉ

Česká škola v Chicagu letos slaví 100 let. Ročně vyučuje až stovku dětí

„A pro ně je také samozřejmě těžké pochopit postavy, jako jsou vodník nebo čarodějnice, protože v americké mytologii žádná taková postava není, takže si musíme kolikrát vysvětlovat i historické pozadí těchto postaviček. A v případě Janáčka je to samozřejmě také používání nářečí. Myslím, že i český posluchač má častokrát problémy s tou jazykovou formou. Takže hodně pracujeme s vysvětlováním,“ podotýká.

A jak na závěr dodává, spolupráce s operními domy přináší někdy i dobrodružnější situace.

Foto: Lyric Opera of Chicago

„Pamatuji si, když jsem spolupracovala s operním domem v Des Moines právě na Jenůfě, pár dní před premiérou zjistil manažer opery, že by potřebovali tradiční vývazky s myrty pro svatebčany, které se tam objevují na scéně, a jemu to líbilo. Viděl někde dobové fotografie a usmyslel si, že potřebuje vývazky a že potřebuje z myrty.“

„Známý mi je pak pomáhal pašovat v kufru, samozřejmě je to plodina, která by se převážet neměla. Přivezla jsem 50 vývazků, které se pak píchaly nebohým pěvcům do klopy, aby opera působila opravdu autenticky,“ směje se Klára Moldová.