Chaloupka s Korokem vyhrávají potřetí Velkou Pardubickou
Druhá říjnová neděle je pro koňaře už tradičně velkým svátkem. Běží se totiž Velká Pardubická steeplechase - historicky nejstarší a zároveň nejobtížnější dostih kontinentální Evropy. Letošní 112. ročník je tedy za námi, ale v této souvislosti je dobré si připomenou jinou historickou událost. Uplynulo totiž právě 30 let od chvíle, kdy žokej a chovatel koní Václav Chaloupka s legendárním ryzákem Korokem potřetí za sebou v řadě zvítězil v tomto náročném dostihu.
Večerní sportovní zprávy Československého rozhlasu z druhé říjnové neděle roku 1972 si připomeňme i s hlasem sportovního redaktora Václava Svobody:
"Potřetí je v dosavadní historii Velké Pardubické zapsáno do listiny vítězů jméno žokeje Václava Chaloupky. I potřetí vyhrál s Korokem. Vítězný čas 83. ročníku je 10 minut, 55 celých a 2 desetiny vteřiny. Chaloupka je ve Státním statku Židlochovice také trenérem vítězného koně. Druhý v pořadí skončil další horký favorit Benš s Morem, třetí pak Grassl se stále se lepšícím Flangem a nepopulární čtvrtá příčka zbyla na populární Evu Palyzovou a spolehlivého vytrvalce Metála. Z osmnácti startujících jich pouze pět dokázalo překonat pověstný Taxisův příkop, který byl i tentokrát nejsledovanější překážkou dostihu."
"No, Velkou Pardubickou jsem jel, myslím, devatenáctkrát dokonce. Zvítězil jsem čtyřikrát, třikrát jsem byl druhý, pak jsem byl ještě čtvrtý, páty..."
Příběh žokeje a koně začal 11.ledna 1962. To se ryzák Korok v Motěšické stáji narodil. Václavu Chaloupkovi bylo právě 14 let a začal navštěvovat jezdecký oddíl při Státním statku Židlochovice. Statek koně koupil a tady se oba setkali. Kůň byl o dva roky později už v Chaloupkově osobní péči a v roce 1966 spolu vyhráli první překážkový závod. Zapsali se a hned v roce 1967 byli prohlášeni "objevem roku". Pětkrát stanuli na startu domácího rámcového závodu a pokaždé vyhráli.
Korok se stal na dalších pět let králem domácích překážkářů. Po třetím triumfu ve Velké Pardubické s aktivní kariérou skončil. Do koňského nebe jeho duše odešla v roce 1983 a jeho žokej u něho v Židlochovicích jen těžko potlačoval dojetí. Pak do nastaveného mikrofonu rozhlasového reportéra řekl:
"Myslím, že jsem měl, jako přirozený talent, nejen na to, že jsem dokázal s koněm v sedle sžít, ale hlavně jsem dokázal s koněm navázat kontakt. Kůň mně přijímal velmi dobře, dokázal jsem se s koňmi velmi dobře skamarádit. Je důležité na koně promluvit. Ten kůň vás musí vnímat jako osobnost."
Václav Chaloupka se zapsal do dějin našeho dostihového sportu ještě jednou. Krátce po listopadu 1989. Spolu s Českou pojišťovnou založil Fond pro záchranu a podporu koní. Tento fond začal okamžitě plnit své poslání. Jeho záchranářská role byla prioritní, ale podílel se i na léčebných hippoterapeutických táborech pro mládež.
