Chudoba v Česku dopadá na rodiny s více dětmi, důchodce a samoživitele

Ilustrační foto: Evropská komise

Rodin ohrožených chudobou a ztrátou bydlení přibývá. Armáda spásy, která provozuje azylové domy, varuje před jejich vylučováním ze společnosti. Ohrožena je podle ní třetina samoživitelů s dětmi a pětina rodin s víc než třemi dětmi. Zhoršuje se i postavení důchodců a žen, které žijí samy. Radiu Praha více prozradil národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa.

Národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa  (Foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha)
Jak jsou na tom české domácnosti, kolik jich spadá do chudoby?

"Když se podíváme na údaje Českého statistického úřadu, tak u rodin, které mají více dětí, je 22 procent v pásmu chudoby. Když se bavíme o rodinách, které jsou živeny samoživitelem, tak tam je to ještě o 10 procent horší - 31 procent žije v pásmu nebo těsně kolem hranice chudoby. Samozřejmě sehrává roli celá řada faktorů. Například to, že rodiny, které často žijí v nevlastním bydlení - to znamená v nájemném bydlení - se dostávají do situace, že nejsou schopny platit nájem. Vyhledávají ještě „nájemnější“ způsob bydlení, tj. například komerčních ubytoven a podobně. To je jeden faktor, který v tom hraje roli. Další faktor je poměrně vysoká míra zadluženosti u nízkopříjmových rodin. Nejrizikovější je zadlužování se na běžný provoz domácnosti. Nebavíme se zde o hypotéce nebo o leasingu na auto, ale bavíme se o denním provozu a denní spotřebě - to jsou spotřebitelské úvěry a řada komerčních subjektů, které půjčují často až na lichvářský úrok. To je důvod, proč se lidé dostávají do těchto problémů."

Poměrně často se hovoří ve spojení s chudobou o důchodcích. My ale víme, že chudí jsou i zaměstnaní lidé, kteří mají velmi nízký příjem. Jaké skupiny chudoba ohrožuje nejvíc? Zdaleka to nejsou už jenom důchodci ...

"Rozhodně to nejsou jenom důchodci. U důchodců hraje roli to, že se dostávají do situace, kdy je příjem nízký, a problém je hlavně u důchodců-jednotlivců. Čili ti, kteří ovdoví a podobně. Klíčovou skupinou jsou rodiny s dětmi, vícečetné rodiny s více dětmi. Samozřejmě nejpalčivější otázkou jsou lidé, kteří jsou samoživitelé rodin s dětmi. To znamená, že v rodině je jeden příjem, který samozřejmě může kdykoliv skončit, nejistota na trhu práce je vysoká. Ve chvíli, kdy dojde ke ztrátě jednoho přijmu, tak rodina balancuje na samé hranici chudoby, protože není schopna dostát ani všem svým potřebám- natož nějakým závazům z minula, dluhům a podobně."

Ilustrační foto: Filip Jandourek / Český rozhlas
Pokud bychom vzali seniory, jak jejich situace vypadá? Zhoršuje se nebo se zlepšuje?

"Mohu hovořit za Armádu spásy. Pracujeme s lidmi, kteří už se tak trochu dostali za hranici toho vyloučení. Mohu říct, že situace se spíš zhoršuje. Je samozřejmě dobře, že existuje systém valorizace důchodů. To je něco, co drží určité množství lidí nad hranicí nebo nad samotným propadem. Můžeme říct, že celá řada lidí, kteří se dnes dostávají do našich služeb, jsou spíš v seniorském věku. Je to dáno tím, že jsou mezi nimi lidé, kteří už na ulici zestárli, když se bavíme o lidech bez domova, ale také se tam objevují lidé, kteří spadají do té prohlubně i vlivem své špatné sociální situace."

"Příčiny, proč se lidé dostávají na ulici, jsou asi tři základní: ztráta zaměstnání, zadluženost - čili neschopnost splácet své závazky - a ztráta vlastního bydlení. To je už dopad toho, že ty peníze nemám. Problém je v tom, že bydlení nebylo moje, bydlel jsem u někoho v podnájmu, v komerční ubytovně. Ve chvíli, kdy přestanu a nejsem schopen platit, tak mě to stojí místo a odcházím na ulici. Jediná šance jsou sociální služby, které mohou takového člověka zachytit a nějakým způsobem zachránit."

Na jaké úrovni jsou podle vás sociální služby v České republice?

"Sociální služby obecně nejsou na špatné úrovni. Služby se rozvíjely 20 let od roku 1990 nebo 1991. Od nadšení, kdy se objevovalo, co všechno je potřeba dělat zvlášť pro tyto lidi - byli to první nadšenci, kteří přišli na nádraží a začali tam rozdávat polévku uprchlíkům z Rumunska a lidem, kteří tam nocovali - se to zprofesionalizovalo. Velmi se to posunulo. Přišel zákon o sociálních službách, který přinesl základní parametry, ve kterých se ty služby

Národní ředitel sociálních služeb Armády spásy Jan František Krupa ve studiu Radia Praha  (Foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha)
mohou pohybovat. Můžeme diskutovat o tom, jestli je dostatečná síť. Myslím si, že je pořád třeba hledět dopředu, abychom uměli hledat tu nejaktuálnější potřebnost. To znamená abychom uměli nacházet to, co lidem nejvíc chybí a uměli služby modifikovat nebo specializovat na tu potřebnost. Když to vztáhnu na práci s lidmi bez domova, tak Armáda spásy se snaží o to, abychom nezůstali u základní sítě - nízkoprahové centrum, terénní práce, noclehárna, azylový dům. Snažíme se rozvíjet sociální bydlení, návazné zařízení, snažíme se rozvíjet specializovaná zařízení pro bezdomovce seniory, protože o ty v žádném domově důchodců nikdo nestojí. Snažíme se rozvíjet služby pro specifické skupiny mezi lidmi bez domova, jako jsou bezdomovci-alkoholici, to znamená zařízení pro závislé. Snažíme se rozvíjet sociální podnikání nebo hledat možnosti sociálního podnikání tak, aby ti, kteří v sobě mají velký potenciál, ho mohli využít. Velká většina z nich v sobě potenciál má."

Změnil se podle vás pohled společnosti na bezdomovce? Bezdomovec je člověk, který byl stigmatizován. Hodně lidí si myslí, že to jsou alkoholici. Mění se tento pohled nějakým způsobem?

"Nemyslím si, že by se nějak radikálně měnil ten pohled a je to velká škoda. Lidi si to myslí, je to velké stigma. Takové nebezpečí, že si za tím představím někoho, kdo je flákač, kdo nemá zájem se sebou nic dělat, kdo nechce řešit svoji situaci. To je velké riziko, ale nezakládá se to na pravdě. Myslím si, že nikdo z těch lidí, kteří jsou na ulici, ať už vám to tvrdí nebo ne, si tu roli nevybral. Může se to stát úplně každému člověku, že ho semele nějaká krize, zdravotní stav, problémy v práci, problémy ve vztahu, alkohol, kterým řada lidí v běžné společnosti řeší svůj problém, aby zapomněli, aby nějakým způsobem problém potlačili. Může se dostat do takové spirály a během několika dní na samé dno. Cesta zpátky je pak strašně těžká."

Ilustrační foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha
V poslední době probíhají sčítání bezdomovců, třeba ve velkých městech. Různé organizace se snaží sčítat bezdomovce. Jde to podle vás vůbec nebo jsou tyto odhady reálné? Není ve skutečnosti lidí bez domova víc nebo je jich naopak méně?

"Ty odhady jsou vždycky do jisté míry reálné. Je ale potřeba si uvědomit, že existuje velké množství latentních, neviditelných bezdomovců, kteří žijí v podstatě právě v ubytovnách, v dočasném nájemním vztahu, který může kdykoliv skončit a tito lidé se mohou objevit na ulici v podstatě kdykoliv. Když probíhalo sčítání lidí bez domova v rámci sčítání lidí a bytů v roce 2011 pod Českým statistickým úřadem, tak se sečetli bezdomovci, kteří v daném okamžiku využívali služeb azylových domů a možná nocleháren. Už nikdo v daném okamžiku nespočítal ty, kteří jsou v kanálech, squatech, na ulicích a tak dál. Toto řeší svým individuálním sčítáním lidé v jednotlivých městech, organizace spolupracující s městy a podobně. Pak máme určitá dílčí čísla, ale v celkovém souhrnu se nedá říct, že je to konečné číslo."

Jak vidíte situaci bezdomovců nebo chudých rodin do budoucna? Bude se podle vás zlepšovat - tak jak se bude zlepšovat česká ekonomika - nebo ta situace zůstane pořád stejná?

"Je hrozně důležité, aby společnost (stát, samosprávy i veřejnost) ten problém nepodceňovala. Neplatí takové to okřídlené klišé "chudoba cti netratí." Dnes chudoba cti velmi tratí. Myslím si, že nic není pro člověka tak dehonestujícího, jako srovnávání v příjmech. Čili pracovat se společností s tím, že jednak je silná jenom tak, jak je silný nejslabší článek, to znamená pamatuje na ty chudé, a za druhé že se budou hodnoty do společnosti dostávat i v etické a morální rovině. To je cestou do budoucna, aby se situace nezhoršovala."