Chybí imigrační politika

r_2100x1400_radio_praha.png

Koncepce důchodové reformy, předložená vládou, nepočítá podle oponentů se stále nepříznivějším demografickým vývojem. V souvislosti s tímto problémem zaznívají v poslední době hlasy, že jediným východiskem pro Česko bude stejně jako v případě západní Evropy ekonomická imigrace. Tento proces ale jak uvádí Zdeněk Vališ, nebude zřejmě vůbec jednoduchý.

Pokud nedojde ke změně demografického vývoje, očekává Česko bezesporu období, kdy věková skupina pracujících bude ve srovnání s věkovou skupinou nepracujících stále menší. Už dnes je v některých odvětvích nedostatek pracovní síly. Není ostatně žádným tajemstvím, že české stavebnictví by se bez zahraničích dělníků neobešlo.

Bývalý předseda Českého statistického úřadu Edvard Outrata, který žil dlouho v Kanadě, například v Lidových novinách napsal, že na světě je mnoho lidí, pro které jsou naše podmínky života a práce pobídkou. Nabídneme-li jim u nás příležitost, získáme tím i my. Pomohou nám totiž vyřešit nedostatek ekonomicky aktivní populace. Týdeník Reflex zase před časem srovnával současné Česko se západním Německem šedesátých let, kde určité manuální práce začaly být pro Němce nezajímavé a staly se tak doménou přistěhovalců, zvláště Turků. "Našimi Turky" se prý podle Reflexu stávají Ukrajinci.

Podobně pozitivní dopad vidí Reflex v imigrační vlně z Vietnamu, jejíž představitele pro změnu nazývá novodobými českými židy v tom nejlepším slova smyslu. Bez jejich levných výrobků by prý na vesnicích a malých městech jen obtížně přežívaly celé skupiny lidí s nižšími příjmy. Ponechme stranou fakt, že hodně Ukrajinců v Česku pracuje ilegálně a stát tudíž přichází o část příjmů, stejně jako v případě některých Vietnamců, kteří ze svého podnikání neodvádějí daně. Ponechme stranou rovněž fakt, že na druhé straně 90 procent českých Romů, z velké části nekvalifikovaných, pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo spíše různé sociální dávky. A že by tudíž bylo v zájmu státu i samotných Romů zapojit tuto skupinu občanů do pracovní aktivity.

Zarážející je především to, že když se hovoří o ekonomické imigraci, jaksi automaticky se předpokládá příliv manuálně pracujících. A statistiky také ukazují, že do Česka přicházejí v daleko největší míře právě jen dělníci bez odborné kvalifikace. Převážně z východní Evropy. Tvůrčí pracovníci, odborníci a vůbec vysokoškolsky vzdělaní lidé směřují zcela logicky do západní Evropy a severní Ameriky. Dalo by se samozřejmě spekulovat o tom, kolik nekvalifikovaných dělníků bude muset v budoucnu tzv. uživit jednoho českého důchodce, popřípadě kolik důchodců uživí jeden odborník. Ale to by mohlo někomu připadat poněkud cynické.

Jestliže ovšem připustíme, že Česko se bez ekonomické imigrace neobejde, pak je zřejmě nejvyšší čas, aby politici spolu s příslušnými experty začali urychleně pracovat na dobře koncipované imigrační politice. Takové, která by při zachování elementárních pravidel slušnosti, přinášela Česku dlouhodobý prospěch. Zatím je imigrace ponechána téměř živelnému vývoji. A ilegální příliv zoufalých lidí z východu je tím nejhorším řešením. Stávají se snadno manipulovatelnými v rukou mafií, což na jedné straně zvyšuje kriminalitu a na straně druhé posiluje různé předsudky mezi obyvatelstvem vůči cizincům.