Cimrmani nehrají kvůli rekordům
Za dnešním českým "Nej.." se vypravíme do světa kultury. Před necelými třemi týdny sehrálo dnes už legendární pražské Divadlo Járy Cimrmana tisící reprízu hry Hospoda na mýtince. A také v onen večer bylo divadlo do posledního místečka zaplněno. Cimrmanologové, kterých je mezi Čechy už možná víc než Švejkologů, si ale při této příležitosti také připomněli, že letos 8. června vytvořilo divadlo určitě český a pravděpodobně i světový rekord.
Za dnešním českým "Nej.." se vypravíme do světa kultury. Před necelými třemi týdny sehrálo dnes už legendární pražské Divadlo Járy Cimrmana tisící reprízu hry Hospoda na mýtince. A také v onen večer bylo divadlo do posledního místečka zaplněno. Cimrmanologové, kterých je mezi Čechy už možná víc než Švejkologů, si ale při této příležitosti také připomněli, že letos 8. června vytvořilo divadlo určitě český a pravděpodobně i světový rekord. Odehrálo desetitisící představení, a to pouze z vlastní autorské tvorby Ladislava Smoljaka, Járy Cimrmana a Zdeňka Svěráka. První z řady čtrnácti dosud zveřejněných Cimrmanových aktovek byla v říjnu 1967 v sále Malostranské besedy hra Akt. Ta, stejně jako ostatní inscenace, doplněné odbornými semináři ze života mistra Járy Cimrmana, od té doby nezmizela z repertoáru. K radosti diváků, kteří na tyto hry v Praze na Žižkově i všude jinde v republice stále přicházejí. Ladislav Smoljak říká, že před těmi 37 lety členové divadla vůbec netušili, do čeho se to vlastně pustili.
"Když jsme začínali, Helena Filipová, naše první režisérka a člověk, který to vůbec dal organizačně dohromady a zasloužil se o to, že jsme měli odvahu vyjít na jeviště, a který se zasloužil i o to, že najal za své peníze sál v době, kdy my jsme byli tak chudí, někteří učitelé, jiní redaktoři, tak nás zaskočilo, když ona řekla: nepodceňujte to, jednou se tím budete živit."
"On ten nápad s Cimrmanem má jednu velikou výhodu pro nás autory, že my mu můžeme přišít i vtip, který je tak naivní, že bychom se za něj styděli, kdybychom to vydávali za své dílo. Prostě to Cimrman, co my? Ale to je jen jeden z důvodů. Teď jsme v situaci, kdy nemáme strach jet do kteréhokoliv města, kde jsme ještě nebyli, protože ty hry jsou známy třeba z nahrávek na video a audio nosičích. Zatímco dříve jsme tedy byli pro zasvěcené, tak teď už, myslím, můžeme mluvit o tom, že se to stalo lidovým divadlem."
Také Ladislav Smoljak připouští, že obliba je dána tím, že diváci už předem vědí, na co jdou, že jsou velmi dobře informováni o tom, co uvidí a uslyší.
To, že divadlo vytvořilo úctyhodný rekord, ale jeho členy - alespoň podle Ladislava Smoljaka - nikterak nevzrušuje.
"My jsme trošku jiní než všichni, kteří chtějí něco udělat, aby se stali rekordmany. My jsme prostě jenom chtěli hrát divadlo, aby se to lidem líbilo. My jsme tedy hráli a hráli a řekli jsme si: dokud budou chodit lidi, dokud nám to bude myslet a napíšeme ještě další hru, která udrží lidi při divadle, tak to budeme dělat. Já bych se nerad řadil po bok těch, kteří trénují na to, aby se stali nejlepšími na světě. Já tuto ambici nemám, já jenom chci hrát, dokud to bude bavit mě a lidi."
