Církevní soudy v rámci rodinného práva

Manželské problémy řeší v EU nejen civilní, ale i církevní soudy. Ty jsou logicky přítomny i v ČR. Téma církevních soudů jsem probral v právní rubrice s Lenkou Pavlovou

Jaké je postavení církevních soudů?

"V České republice je sice možné uzavřít církevní sňatek se stejnými právními účinky jako sňatek civilní, ale rozvedou vás na obvodním soudu bez toho, že by se řešila otázka, zdali to z hlediska církevního, např. kanonického práva v případě katolického manželství, přípustné je či není. V jiných zemích je situace odlišná, např. v Izraeli a v některých islámských zemích existují paralelně vedle sebe soudy civilní i náboženské. Rozvod manželství a úpravu vztahů k dětem může řešit soud civilní i náboženských. Pochopitelně často s dost odlišnými dopady. Např. v Izraeli řeší rozvod manželství ten soud, u něhož je žaloba podána dříve, přičemž pro ženu může být za určitých okolností výhodnější, aby se rozvod řešil u soudu civilního a nikoliv náboženského.

Specifikem církevních soudů a výroků církevních hodnostářů je to, co zcela odlišně činí největší úskalí u soudů a institucí světských, tj. uznatelnost. Uznání neboli akceptovatelnost výroku zahraničního soudu patří mezi základní témata unifikačního a harmonizačního procesu mezinárodního práva soukromého neboli právních norem, které upravují vzájemné vztahy států všude tam, kde se dotýkají nebo střetávají dva nebo více právních řádů. Typicky v přeshraničních vztazích - rodinných, obchodních nebo např. plynoucích z nároků na náhradu škody, např. při dopravní nehodě v zahraničí. Na celosvětové i regionální, zejména evropské úrovni se složitým postupem tvoří celá řada - často dosti kompromisních - mezinárodních smluv, jejichž cílem je, aby rozsudek vynesený v jedné zemi byl uznán a přijatý i v jiné zemi."

Existují také v České republice církevní soudy?

"Církevní soudy pochopitelně existují i v České republice. Mezi nejznámější patří pochopitelně s ohledem na převahu věřících, kteří se hlásí k římskokatolickému náboženství církevní soudy této církve. Právní předpisy aplikované římskokatolickými, církevními soudy tvoří normy tzv. kanonického práva. Mimochodem obecně známá zkratka akademického titulu JUDr. v doslovném překladu z latiny znamená „ doktor obojího práva „ tj. práva světského i kanonického. Je obecně přijímaným paradoxem naší doby, že dnes většina těch, kteří tento titul mají kanonické právo neznají. Ale pokud vím, tak se zase začalo na právnických školách vyučovat.

Od roku 1998 po poslední veliké reformě rodinného práva u nás je dovoleno uzavírat manželství formou církevního sňatku. Doposud se nemalé procento párů oddává v kostelích, proto bych ani otázku znalosti církevního práva a případně dosažitelnosti církevního soudu nepodceňovala. Osobně jsem zažila, že rozvod smíšeného manželství, kde oba manželé žili na území České republiky a manželka konvertovala k islámu, probíhal klasickou cestou u soudu a po splnění určitých podmínek ho potvrzoval i duchovní islámské komunity u nás."

Nebylo by vhodnější zachovat úpravu rodinných vztahů náboženskými normami?

"Společenský vývoj nelze zastavit, a to ani ve směru vývoje nových technologií a vědeckého výzkumu ani ve směru uzpůsobení se lidské společnosti nové době. Nejen ve dvacátem století se Evropa a svět zásadním způsobem proměnily. I vývoj posledních pouhých deseti let nového tisíciletí dává tušit, že společensko - ekonomické a možná i geografické a biologicko - klimatické změny budou rychlejší, nežli tomu bylo v minulých letech a stoletích. Neumím si představit, že by se v regionálním nebo celosvětovém měřítku svět vrátil do norem a tradic prioritně náboženskými normami.

V zemích se silným náboženským vlivem se tato skutečnost do rodinných vztahů a příslušné právní úpravy promítá. V tomto směru lze např. připomenout Irsko, ve kterém nejsou přípustné rozvody nebo islámské země, ve kterých chybí struktury sociální péče a ochrany, tak jak jsou známy z evropských zemí. Náboženské normy přikazující úctu a respekt k rodičům a manželství jsou natolik silné, že ovlivňují rodinný život v těchto zemích bez ohledu na moderní trendy západního světa.

Ať se budeme dívat na rodinné právo z jakékoliv stránky tvrdím, že je to právě rodinné právo, kde se nejvíce a nejtěsněji promítá společensko - kulturní obraz doby. Rodinné právo více, nežli jiná odvětví práva řeší nejintimnější otázky lidské existence. Zrodu, zachování a zdravého vývoje člověka a celé společnosti. Kvalita rodinného práva je zrcadlem úrovně mezilidských vztahů v dané společnosti a úcty k životu, právě proto má rodinné právo -ať to uznáváme či neuznáváme - tak blízko k náboženství a duchovně - filozofickým kategoriím.

Právě tato provázanost je důvodem, proč se právě v normách rodinného práva střetávají různorodé tendence a vlivy dnešní doby. Na jedné straně respektování starobylých a staletími ověřených institucí, jakými se je stále pořád např. manželství a na druhé straně snaha podřadit právní regulaci a tím je nejen legalizovat, ale učinit je obecně přijatelnými, jako jsou např. snahy lesbiček a gay o uznání jejich partnerství s osobou druhého pohlaví nebo umožnění i těmto osobám náhradní rodičovství, např. formou adopce nebo pěstounské péče."

---

V případ jakéhokoliv dotazu, týkajícího se nejen českého právního řádu, ale i mezinárodní problematiky nás neváhejte kontaktovat na mailové adrese:[email protected].

Děkujeme.