Clam-Gallasův palác: Vrchol českého baroka

Nevypíná se nad Prahou jako paláce na Hradčanech, neohromuje svou délkou jako Černínský palác. Ale uznávaný historik umění Emanuel Poche (1903-1987), autor mnoha odborných publikací měl jasno. Clam-Gallasův palác je stavbou světového formátu a spolu s kostelem svatého Mikuláše na Malé straně je opravdovým klenotem baroka.

Zakladatel bohatství

Clam-Gallasův palác leží mezi Novou radnicí a Klementinem. Pohled z Mariánského náměstí|Foto: Petr Lukeš, Radio Prague International

Matyáš Gallas je pro českou historii odpuzující postavou. Pocházel z nízké šlechty, z nevýznamného tridentského rodu (Matthias di Gallasso). Povahou násilník a dobrodruh si nemohl nechat ujít příležitost na počátku třicetileté války. Jako Ital a katolík vstoupil do služeb Katolické ligy. Ve dvacátých letech spojil svou kariéru s Albrechtem z Valdštejna. Postupoval ve vojenských hodnostech a s jeho pomocí dosáhl vysokého titulu říšský hrabě. Rodovým heslem Gallasů bylo: Spravedlnost bez bázně! Pro Matyáše Gallase by se to heslo dalo upravit jako: Bez bázně a bez skrupulí! Tak přistoupil k Valdštejnově vraždě 8. ledna 1634. Císař Ferdinand II. mu za zradu dal vyplatit 500 000 zlatých a Gallas navíc od něho dostal obrovské frýdlantské panství. Společně s Valdštejnem dal v Chebu zavraždit Adama Trčku z Lípy a Viléma Kinského. Takže získal další majetky po rodu Trčků včetně Smiřic a rezidenci po Kinském v Praze na místě dnešního paláce. Po jeho jediném vítězství v poli v bitvě u Nördlingenu mu Ferdinand II. svěřil vrchní velení nad císařskou armádou. Jeho vojáci měli pověst nejkrutějších válečníků. Podle historiků Gallasovy vojenské omyly a opilectví způsobily smrt i mnoha vlastních mužů. Při katastrofálních taženích v letech 1637, 1638 a 1644 pokaždé došlo k těžkému krveprolití a zdecimování vojska. Matyáš Gallas většinu života strávil jako velitel na různých válčištích v Evropě a nabytému majetku v Čechách se nevěnoval. Přestože se stal šestým největším vlastníkem pozemkové držby v Českém království.

Mramorový sál, kterému se říká také Bílý, Zlatý nebo Slavnostní, se zrcadly a křišťálovými lustry. Sloužil také jako taneční sál|Foto: Petr Lukeš, Radio Prague International

Gallasové a Clam-Gallasové

Kunsthistorik Emanuel Poche: „Schodiště Gallasova paláce je bezesporu výtvarně nejkrásnějším pražským schodištěm.“|Foto: Petr Lukeš, Radio Prague International

Následující tři generace Matyášových potomků se úspěšně prosadily mezi aristokracií habsburského mocnářství. Napomohla tomu obratná hospodářská strategie prvního nástupce po Matyáši Gallasovi. František Ferdinand Gallas (1635–1697) byl na rozdíl od svého otce vzdělaný a kultivovaný. Rozsáhlé majetkové zázemí stálo i za významnou diplomatickou kariérou jeho syna Jana Václava Gallase (1671–1719). V tehdejších časech se mohl stát vyslancem, jako v případě Jana Václava v Anglii, Holandsku a Benátkách, jenom velmi bohatý šlechtic, protože panovník na chod vyslanectví v podstatě nepřispíval. Císař Karel VI., který byl v té době i titulárním španělským králem, udělil roku 1712 Gallasovi za jeho služby nejvyšší hodnost španělského granda. V závěru skvělé kariéry byl Gallas roku 1719 jmenován neapolským místokrálem. Gallasovský rod stíhaný nedostatkem potomků ve čtvrté generaci vymřel po meči Filipem Josefem (1703–1757). Jméno i erb Gallasů tehdy podědil příbuzný, ale nepříliš majetný rod Clamů. První z nich Kristián Filip Clam byl Gallasovým synovcem.  Podmínkou dědictví bylo, že Kristián Filip a všichni další potomci ke svému jménu připojí i jméno Gallas. Roku 1768 bylo císařovnou Marií Terezií potvrzeno spojení obou rodů a vznikla tak rodová větev Clam-Gallasů. Také ta byla velmi úspěšná v dalších čtyřech generacích. Nejoblíbenější mezi lidmi byl hlavně poslední mužský potomek, hrabě Franz Clam-Gallas, který zemřel ve Frýdlantě v roce 1930. Říkalo se o něm, že měl vrozenou potřebu pomáhat. Bylo jedno, jestli šlo o fotbalový klub v Hejnicích, hasiče, válečné sirotky nebo vlastivědné badatele. Pomáhal všem. Poslední z rodu dal zapomenout na svého prvního předka.

Nejkrásnější městský palác v Praze

Ukázka pečlivě zrestaurovaných interiérů|Foto: Petr Lukeš, Radio Prague International

Na místě jeho jižní části stával ve 14. století dům moravského markraběte Jana Jindřicha, bratra Karla IV. V 15. století patřil rodině zlatníka Otlína, proto byl nazýván Otlovský dům. Po dalším majiteli se mu říkalo Samuelovský. Až na počátku 17. století se stal majetkem Kinských, kteří ho nechali přestavět na renesanční pražské sídlo. Jenže po vraždě Albrechta Valdštejna a smrti Viléma Kinského v Chebu v roce 1634 císař majetek zkonfiskoval a daroval Gallasovi, který ho nepoužíval. Po první nepovedené přestavbě v raně barokním slohu až jeho vnuk, diplomat Jan Václav z Gallasu v letech 1690–1719 realizoval složitý stavební projekt. Přikoupil několik sousedních domů a parcel a na jejich místě dal vybudovat trojkřídlý barokní palác. K tomu do Prahy povolal z Vídně císařského dvorního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.

Už jenom přítomnost a práce jednoho z největších architektů své doby ve službách českého šlechtice je znakem prestiže a ctižádosti části pobělohorské aristokracie i jejího nového vztahu k českému prostředí.

Jan Václav vybudoval v Praze palác, který si v ničem nezadal se stavbami ve Vídni, kde Fisher postavil i honosné sídlo pro prince Evžena Savojského, vojevůdce a nejvýznamnějšího aristokrata rakouské monarchie. Navíc stavba probíhá v době, kdy císař Karel VI. prosazuje vídeňský centralismus a řada šlechtických rodů českého království se stahuje do blízkosti vídeňského dvora. Palác byl v hrubé stavbě dokončen v roce smrti císařského diplomata a neapolského místokrále Jana Václava z Gallasu.

Život v paláci

Hlavní průčelí paláce, kde je dnes Muzeum města Prahy, je z Husovy ulice|Foto: Petr Lukeš, Radio Prague International

Jeho dědicové, hlavně Filip Josef Gallas ve 20. letech 18. století, a nakonec Kristián Filip z Clam-Gallasu v závěru 18. století, dokončili vnitřní výzdobu a zařízení budovy, dali upravit prostor soukromého divadla. V severním sousedství paláce stával gotický kostel Panny Marie Na louži s farou, školou a hřbitovem. Po jejich zrušení a zboření v roce 1791, krátce po smrti císaře Josefa II., majitelé rozšířili palác o ohradní zeď do Mariánského náměstí a kašnu s nikou, ve které je Prachnerova socha dívky Terezky. Palác sloužil jako hlavní městská rezidence rodu Gallasů a Clam-Gallasů. Kromě divadla tu byly úchvatné plesové a koncertní sály, ve kterých díky Kristiánu Kryštofovi z Clam-Gallasu vystoupili například Josefína Dušková a Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1787, nebo Ludwig van Beethoven roku 1796. Už při výstavbě paláce Fischer z Erlachu vytvořil současně návrhy plastické výzdoby a parádních interiérů. Sochařskou výzdobu exteriéru i hlavního schodiště Gallasova paláce podle jeho představ provedl Matyáš Bernard Braun. Je možné, že slavný umělec nepřišel do Čech až na pozvání hraběte Šporka, ale právě díky spolupráci s architektem Fischerem na výzdobě Gallasova paláce ještě dříve. Ve dvacátých letech 18. století se dokončily práce na výzdobě hlavního schodiště. Jejím autorem byl slavný malíř Carlo Carlone.

Součástí poslední rekonstrukce paláce byla i obnova rozsáhlých půdních prostor|Foto: Petr Lukeš, Radio Prague International

„Schodiště Gallasova paláce je bezesporu výtvarně nejkrásnějším pražským schodištěm, které nemá obdoby.“
Historik umění Emanuel Poche

Palác neprožíval vždy šťastná léta. Během obléhání a obsazení Prahy v roce 1744 ho pruští vojáci vyrabovali a poničili. To byl i případ Černínského paláce a dalších pražských domů. I když samotná náprava škod stála nemalé prostředky, majitelé v severním křídle paláce vybudovali rozlehlou zimní zahradu a interiéry v prvním patře nechali klasicistně upravit. Interiéry v druhém poschodí se dočkaly úprav později ve stylu biedermeieru a rokoka. Koncem 19. století Clam-Gallasové své pražské sídlo pronajímali. Rodina, která žila ve Vídni, nebo na panství v severních Čechách si tu ponechala pouze několikapokojový byt. Na sklonku roku 1918 se do paláce nastěhovalo československé ministerstvo financí. Svou kancelář tu měl i ministr Rašín. V roce 1945 po znárodnění sem vedení Prahy nechalo přemístit z vyhořelé radnice Archiv hlavního města Prahy.  Poslední rozsáhlé rekonstrukční a restaurátorské práce v paláci probíhaly v letech 2017 až 2022. První návštěva Clam-Gallasovského paláce je zážitkem. Při prohlídce slavnostního schodiště si člověk musí položit otázku, jak bylo vůbec možné dosáhnout takové velkoleposti, takové nádhery a takového světla v úzkých uličkách Starého města? Vyzkoušejte si to. Palác je, jako součást Muzea města Prahy, přístupný veřejnosti.

Clam-Gallasův nebo také Clam-Gallasovský palác je významná barokní palácová stavba v Praze na Starém Městě, situovaná ve významné centrální poloze na královské cestě. Palác tvoří blok na nároží ulice Husova a Mariánského náměstí, u ústí ulice Linhartská. Pro veřejnost je přístupný každý den, kromě pondělí od 10 do 18 hodin.