Co je to ekonomika kultury a kulturních průmyslů?
Jsou kultura a umění něco navíc, co si stát může dovolit, až když zajistí základní fungování ekonomiky, nebo se kultura na ekonomice přímo podílí? Tak stojí otázka, kterou si kladou odborníci nejen v České republice, ale v celé Evropě. Například Velká Británie sbírá data tohoto druhu od 90. let a díky nim už řadu let v projektu Británie kreativní cíleně rozhoduje o rozdělování podpory takovým způsobem, aby to zpětně přineslo co největší kulturní i ekonomické zisky. Tomuto tématu se budeme věnovat v dnešní ekonomické rubrice. Pražský Institut umění totiž právě zahajuje projekt Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR. Co se za těmito pojmy skrývá vysvětlí vedoucí Institutu umění Eva Žáková.
Co to vlastně všechno jsou ty kulturní a kreativní průmysly?
"Jsou tam zahrnuty tři oblasti. Jedna z nich je umění: výtvarné umění, literatura, hudba a podobně. Tady je podstatou originální umělecká tvorba. Navazuje na to oblast kulturních průmyslů, kam se počítá hudební průmysl, nakladatelský průmysl, v oblasti výtvarného trh s uměním. A dál na to navazují kreativní průmysly, které jsou pojímány šířeji, spadá sem design, reklama a architektura. Jsou to oblasti, které vycházejí z výtvorů duševního vlastnictví nebo autorství. Proto vlastně tím jádrem nebo zdrojem nejvyšší kreativity, největšího tvůrčího potenciálu je oblast umění, u nás v pojetí vysokého umění, které není komercionalizováno, není vytvářeno pro zisk."
Rozumím tomu správně, že ty kreativní průmysly tedy čerpají nějakým způsobem z poznatků umělecké tvorby, ale aplikují je méně tvůrčím způsobem?
"Přesně tak. Protože v reklamě působí spousty lidí, kteří vystudovali vysoké výtvarné školy nebo jiné umělecké školy. A s designem je to stejné, to jsou výtvarníci, kteří se nějak podílejí přímo na výrobním procesu. Design dává třeba automobilu, telefonu nebo stolu jistou přidanou hodnotu, která je dneska strašně důležitá, a zvyšuje konkurenceschopnost těchto produktů. Těchto výrobků, které zdánlivě nemají s uměním nic společného."
A potom jsou ve vašem výčtu ty kulturní průmysly...
"Například hudba: nejdřív musí vzniknout nějaké dílo, ale potom je masově distribuováno a využívá nějaké nosiče, CD a DVD, což jsou průmyslové výrobky."
Takže ty tři stupně (umění, umělecké průmysly a kreativní průmysly) jsou tři stupně podle míry duševního vlastnictví?
"Ano, je to vlastně jen struktura pro schematické uchopení toho konceptu. Ale je to samozřejmě strašně důležité pro vytváření nástrojů kulturní politiky. protože je něco jiného je podporovat autorskou literární tvorbu, románovou či básnickou, a něco jiného je podporovat oblast designu."
Vy pracujete na nějakých projektech, které tuto oblast sledují, a máte zřejmě nějakou pracovní hypotézu, jaká je situace v těchto oborech u nás, a buď ji ověříte nebo vyvrátíte...
"My tu hypotézu nemáme ještě úplně formulovanou. Ale v rámci toho končícího projektu, na který teď navazujeme, jsme si nechali zpracovat první podkladové studie o těch jednotlivých oblastech a na jejich základě se domnívám, že vysoký potenciál má u nás v současné době filmový průmysl. On je taky nejambicióznější a má už za sebou nějaké výsledky v oblasti podpory, protože se filmařům podařilo dosáhnout podpory ve formě pobídek pro zahraniční filmaře, kteří u nás natáčejí filmy. To je velmi důležité. A souvisí to i s naší kulturní identitou a s tím, jak česká společnost vnímá kulturu. Je třeba strašně zajímavé, že čeští diváci chodí na české filmy. Asi 30 procent návštěvnosti kin na sebe vážou české filmy. Což je velmi zvláštní fenomén. Jinak jsou třeba interaktivní videohry, například Samorost nebo Mafie, které bez jakékoliv podpory dosáhly světového uznání. To jsou hry určené pro děti, žádné střílečky..."Mezi umělci člověk někdy zaslechne, že politici umění a kulturu přehlížejí a podceňují. Souhlasila byste s tím?
"Já si myslím, že nejsou přehlíženy. Stále je pravda, že procento HDP, které jde na kulturu, není tak vysoké, ale to myslím není ta základní otázka, jde spíš o uchopení ze strany těch, kdo rozhodují o strategiích podpory, o to kam ji zaměřit. Nebát se rizika a rozhodnutí."
Takže nejde o to, jestli kultura, ale jaká kultura?
"Já myslím, že ano."
Jaký by měl být výstup vašich projektů? Předpokládáte, že poslouží jako relevantní podklad pro politické rozhodování?
"Určitě, dá se to ukázat právě na příkladu těch filmových pobídek. Filmaři za to opravdu lobovali a dlouho se na to připravovali a vypočítali si, jaký budou mít pobídky přínos pro českou ekonomiku. S těmito argumenty se jim to pak podařilo. takže naším cílem je vytvořit podklady, shromáždit statistická data, umět je vyložit a dokázat pak politiky přesvědčit, že stojí za to do této oblasti investovat, protože ty prostředky se vrátí a přispějí k ekonomickému výkonu České republiky."Není to smutné, že je potřeba politiky přesvědčovat čísly a korunami, místo kvalitativními ukazateli?
"Je to smutné, ale je to přesný obraz tržní ekonomiky nejen u nás, ale v celé Evropě. Současná civilizace je postavena na tomto tržním principu, a jediné argumenty, které na ministry financí, kteří rozhodují o rozpočtu, platí, jsou ekonomické argumenty."
Jaká čísla uvádí zahraniční průzkum o podílu kreativních průmyslů na HDP?
"Byla to studie Ekonomika kultury na zadání Evropské komise. Publikována byla v roce 2006, takže jsou to údaje asi za rok 2005 a týkají se celé Evropské unie. Studie uvádí, že je to asi 2,6 procent HDP, které přinášejí tyto průmysly. protože jsou to už poměrně staré údaje, odhaduje se, že dnes je to kolem 3 procent HDP. Všichni dospívají k závěru, že ten objem je velký, že se tyto obory velmi rychle rozvíjejí, oproti jiným oblastem, a že i v době krize neklesá. Souvisí to s informačními technologiemi, se vzdělaností obyvatel, s nárůstem volného času. Zkrátka tyto oblasti ani v době krize nezaznamenávají výrazný pokles."