Co přinese rekonstrukce brněnského Domu umění?

Dům umění v Brně, foto: Autor

Ke kulturní tradici moravské metropole Brna nedílně patří Dům umění. Zapsal se do dějin českého výtvarného umění, významnou kapitolu tvoří ale i jako divadelní scéna. V následujících měsících proběhne za provozu náročná rekonstrukce, která přizpůsobí téměř sto let starý výstavní prostor moderním nárokům na vystavovaní.

Dům umění v Brně, foto: Autor
Budova stojí na Malinovského náměstí v centru Brna. Postavena byla ve stylu vídeňské secese v roce 1910. Historii osvětluje kurátorka Jana Vránová:

"Původní název budovy, která byla slavnostně otevřena před téměř sto lety, byl Kaiser Franz jubiläums Künstlerhaus. Dostavěna byla v roce 1910 a v přeznu 1911 byla slavnostně otevřena. Po skončení 2. světové války byla tak silná averze ke všemu, co souviselo s německou historií té instituce, že jednak byl dům přestavěn, dostal úplně jinou podobu, brněnský architekt Bohuslav Fuchs udělal projekt hned v prvních poválečných měsících. A dům také dostal nový název: Dům umění města Brna."

"Dům umění je typ kunsthalle, tzn. nemáme vlastní sbírky, my výstavy pořádáme. připravujeme je buďto koncepčně zcela samostatně nebo po dohodě s nějakou institucí ve spolupráci s ní. Vystavujeme převážně současné umění."

V Domě umění se ročně koná až 30 výstav a bezmála 150 dalších akcí - zejména besed a koncertů. Letos se roční program omezí. Rekonstrukce měla začít už v létě, nakonec byla odsunuta na konec roku. Dům umění už ve své historii zažil dvě rekonstrukce. Po druhé světové válce jej v duchu funkcionalismu přestavěl zmíněný světoznámý architekt Bohuslav Fuchs.

Jana Vránová, foto: Autor
"Přestavba zachovala prostorovou dispozici, tedy prostorný velký hlavní sál s výškou, která přesahuje ostatní prostory, a s proskleným stropem, což je společné s vedlejšími prostory. Takže to má půdorys podobný chrámu: hlavní loď a vedlejší. Ta osovost je pro Dům umění příznačná,"říká Vránová.

Díky tomuto architektonickému řešení má brněnský Dům umění dokonalé přirozené světlo pro vystavené exponáty. Prosklený strop ale na druhou stranu způsobuje v letních měsících extrémně vysoké a v zimně zase nízké teploty, které ohrožují vystavená díla. Druhá a poslední rekonstrukce objektu byla v 60. letech. Současnou přestavbu projektoval architektonický ateliér Hruša - Pelčák. Petr Hruša vysvětluje:

"Galerie musejí reagovat na současné požadavky. Kvalitní výstavy už se sem v podstatě nemohou dostat, protože dochází k přehřívání těch prostorů, chybí klimatizace, je tu nepříliš kvalitní hygienické zařízení... takže obecně ta oprava znamená spíš ten dům oprášit a zkulturnit podle dnešních požadavků."

Změní se ten dům nějak zvenku?

foto: Autor
"Z té přední strany by bylo zábavné uvažovat o návratu k jeho secesní podobě, ale není to možné ani vhodné, z hlediska současného pohledu na rekonstrukce. Ale ze zadní strany, kde ční tupý štít s jakousi vzduchotechnickou mřížkou a záda jsou opravdu zadkem toho domu, je potřeba s tím domem něco udělat. My ho propojujeme s parkem. V galerii Jaroslava Krále je veliké proporčně vážené okno jako obraz do parku, na kterém se promítá krásný vzrostlý strom a takovýchto drobných a snad citlivých prvků je v tom rekonstruovaném domu více."

Vznikne zde například i kavárna. Rekonstrukce by měla probíhat za plného provozu výstavních ploch až do roku 2009. V první fázi bude řešena klimatizace a vytápění. V dalších etapách chce vedení Domu umění prověřit statiku budovy a odstranit vlhkost, budova získá bezbariérový přístup. V poslední fázi přijde na řadu oprava fasády. Oprava je zatím plánována na 25 milionů korun.

Dům umění tak bude po stu letech moci navázat na bohatou historii. Díky své pozici mimo hlavní město mohla v minulosti vystavovat umělce, kteří by z ideologických důvodů mohli mít problémy. Pokračuje Jana Vránová:

Foto: Autor
"Dá se říct, že z české výtvarné scény tu vystavovali skoro všichni, kdo pro svoji dobu něco znamenali. I v době, kdy byla stížená situace pro umělce, kteří třeba v Praze nemohli vystavovat, mělo Brno tu výhodu, že tu nebyl tak přísný dohled. takže i v 70. letech tu vystavovali takoví umělci jako Adriena Šimotová, Stanislav Kolíbal, byla tu výstava Knížákova, byla výstava Johnova a dalších umělců, kteří vlastně tenkrát v Praze vystavovat nemohli."

Významnou kapitolu v historii galerie představuje působení Divadla na Provázku. Procházkovu síň (původně před válkou terasu vyzdobenou germánskými mytologickými sochami, po válce uzavřenou prosklenými stropy) proměnili divadelníci ve variabilní scénu.

"To se stalo díky Adolfu Kroupovi, který zde byl od roku 1954 a za jehož působení se ten Dům dostal velice do povědomí veřejnosti svými kulturními akcemi nejen výtvarnými, ale i literárními a hudebními. Adolf Kroupa podporoval tento mladý divadelní soubor, takže už od konce 60. let se o tom korespondovalo, jednalo se o té možnosti a od 70. let zde potom ten soubor hrál."

Z provizorních prostor bez divadelního zázemí odešel až v první polovině let devadesátých, když divadlo vybudovalo moderní multifukční scénu CED (Centrum experimentálního divadla) v Brně na Zelném trhu. V galerii dnes slavné působení divadla připomíná nenápadná pamětní parketa s nápisem.