Co z Haška neznáme

0:00
/
0:00

Nakladatelství Modrý stůl završilo vydávání tří svazků utajených a nově nalezených textů Jaroslava Haška. Po knihách Když bolševici zrušili Vánoce a Nešťastný policejní ředitel se teď ke čtenářům dostává kniha třetí nazvaná Postrach domu. O problematice neznámých textů u slavného humoristy budeme v příštích minutách hovořit s Petrem Kovaříkem a literárním historikem Radkem Pytlíkem.

Vnuci autorů Richard Hašek  (vlevo) a Josef Lada při křtu knihy Když bolševici zrušili vánoce  (21. listopadu 2005),  foto: ČTK
První svazek Když bolševici zrušili Vánoce otevírá satirická báseň "Cenzor uvažuje na počátku nového ročníku Karikatur". Ukázku vybírám jednak proto, že představuje Haška jako básníka a jednak proto, že už za života byl často sám Hašek cenzurován a cenzura se mu nevyhnula ani za komunistické vlády. Zatímco však cenzor dílo přiznaně začernil, pozdější ideolog ho zamlčoval a tajil. Slovo má Petr Kovařík:

Kolik svazků hodláte ještě vydat?

"V současné chvíli nevím o dalších haškových textech, které by vydaly na jednu knihu, dokonce ani o jednotlivých textech nevím. Je to v podstatě vše, co se dalo objevit. Rozsah jeho díla je i tak úctyhodný a teď je to řekněme - já jsem to nepočítal - v každé té knížce je zhruba 20 až 25 nových textů, z toho plyne, že je to mezi 70 a 80 novými texty."

Prozraďte, kde jste čerpal, kde se dá objevit tolik textů, když celé jeho rozsáhlé dílo už bylo vydáno?

"Zdá se, že bylo vydáno, ale mě samotného překvapilo, kolik toho v těch Haškových sebraných spisech není."

A důvody?

"Důvody jsou několikerého druhu. Do prvního svazku Když bolševici zrušili Vánoce jsem shrnul texty, které se do Spisů nedostaly spíš z ideologických nebo cenzurních důvodů. Další texty jsem z části objevil, zčásti se o nich vědělo, ale z nepochopitelných důvodů ve Spisech rovněž nebyly. A odkud jsem čerpal? V literárním archivu Památníku národního písemnictví jsem prošel pozůstalosti lidí, kteří byli v nějakém kontaktu s Haškem, a skutečně jsem našel věci, které nebyly nikdy tištěny, a pak jsem znovu prošel ty hlavní časopisy, do kterých Hašek psal své texty - a kupodivu i tam jsem našel. Dokonce jednu povídku, která byla podepsána celým Haškovým jménem, nikoli pseudonymem, a z nějakého důvodu nebyla ani v bibliografii, ani ve Spisech."

Editorů těch takzvaných pramenných spisů Jaroslava Haška, které vycházely v letech 1955 - 1974 bylo víc, patřil mezi ně i literární historik Radko Pytlík. Ten vysvětluje, proč do Spisů nebyly zařazeny všechny texty, které editoři už tehdy nalezli.

"Vždyť já jsem všechny ty časopisy osobně probíral. My jsme se drželi poměrně reálných indicií a nebylo možno tam zařadit celou humoristickou tvorbu, která vycházela před první světovou válkou, to bychom z autora udělali výběr z humoristické literatury. Ty hranice autorství jsou velice složité, my jsme se s dr. Jankovičem pokusili stanovit určité hranice, kdybyste si vzal do ruky tu knížku Bibliografie Jaroslava Haška, tak tam jsou ty hranice vymezeny. A k tomuto vydávání já nemám co říct, když se to lidem líbí, ať se starší humoristická literatura vydává, pod jménem Hašek je to ovšem nesprávné. Ono je u Haška velmi složité určit autorství, tak si myslím, že se tam připlete i řada věcí, které patří jiným autorům."

Možnost nacházet pravé práce Jaroslava Haška je však podle Pytlíka už omezená, rozhodně by nevydala na tři svazky. Editor a vydavatel Petr Kovařík se ovšem domnívá, že i texty s nejistým autorstvím stojí za publikování.

"V minulém režimu byl Hašek představován, jako by celý život směřoval k bolševismu a etapa v bolševickém Rusku byla vydávána za vrchol jeho života. Jenomže Hašek si zahrával s mnoha politickými stranami, s mnoha směry. A v době, kdy byl v Československých legiích, napsal řadu protibolševických textů a ty byly více méně utajovány. Takže přinejmenším v tomto směru ty nově zveřejněné texty vrhají na Haška bohatší a pravdivější světlo."

Když teď dostáváme do ruky třetí svazek Postrach domu, jaké jsou zde konkrétně texty?

Jsou tu jednak texty ze zcela raného Haškova období, kdy podepisoval své povídky mj. jménem jednoho svého přítele Viktora Janoty. O těch povídkách se vědělo, aspoň jsou jmenovány v Bibliografii, ale nebyly zahrnuty do Spisů. Jedna z nich se jmenuje právě Postrach domu a je to text asi z roku 1905, pak jsou tam ještě některé texty z legionářského období, z nichž byly ve Spisech otištěny pouze ukázky. Například v příloze jednoho legionářského časopisu Lucerna otiskoval jakési krátké anekdoty. Těch vyšlo jen pár, tak jsem je otiskl kompletně, jak to Hašek do časopisu napsal. A pak jsou tam texty pravděpodobného autorství. Hašek měl více než sto pseudonymů a ne zcela u všech textů lze stoprocentně určit, že je to Hašek. Nicméně ta pravděpodobnost je veliká, i v Bibliografii jsou tyto texty obsaženy, a já jsem našel ještě některé další. V ediční poznámce jsem vždy vysvětlil, proč ten text je s velkou pravděpodobností Haškův. V sebraných spisech významných spisovatelů je zvykem otiskovat ta tzv dubia, to jsou ty pravděpodobné texty, u kterých jistota není stoprocentní. Tak jsem to udělal i v tomto případě. A navíc jsou tam některé texty, které vyšly pod jménem Jarmila Mayerová nebo Jarmila Hašková, což byla Haškova žena. Všeobecně se má za to, že tyto texty psal Hašek. Jarmila Hašková to později trošku zpochybnila, a tím do toho vnesla zmatek, protože ona třeba tvrdila, že když jí Hašek povídky diktoval, což je pravda, ona je často zapisovala, tak že bez jeho vědomí třeba něco změnila, například konec, a naopak on, když zase ona napsala povídku, tak on ji taky třeba upravil. Tak tam lze uvažovat o jakémsi vzájemném autorství."

Hostem ve studiu radia Praha byl editor a vydavatel tří svazků nevydaných, či nově objevených textů Jaroslava Haška Petr Kovařík.