Čtyřkoalici čekají změny

Křesťanští demokraté zvolili o víkendu za svého předsedu Cyrila Svobodu, a to je podle drtivé většiny pozorovatelů dobrá zpráva pro KDU-ČSL. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, zatím není vůbec jasné, zda je to také dobrá zpráva pro čtyřkoalici.

Mnozí pozorovatelé soudí, že čtyřkoalice po hodně neprůhledné bitvě o svého lídra a o složení stínové vlády leží v troskách, což se projevilo i na prudkém poklesu voličských preferencí. Zazněly dokonce hlasy o nevyhnutelném zániku této formace. Příchod Svobody prý naopak signalizuje, že čtyřkoalice si může vylepšit image účelově slepeného spolku, jehož představitelé se rok před volbami hádají o pozice v budoucí v vládě, a může se opět stát reálnou alternativou k Zemanovsko - Klausovské opoziční smlouvě. Jásot převažujícího levicově liberálního proudu v médiích se ale zdá být předčasný. Blíže realitě mohou být ti, kdo soudí, že nový lidovecký šéf spíše uštědřil čtyřkoalici nečekanou ránu a celou čtyřkoaliční realitu obrátil naruby.

Cyril Svoboda

Změna v lidové straně zřejmě vyvolá posuny i jinde. Už za dva týdny se bude jednat o předsedovi marginální ODA, ale hlavní pozornost bude týden nato upřena ke sjezdu Unie svobody. Výsledek střetu o předsednické křeslo po Karlu Kühnlovi lze v nové konstelaci těžko odhadnout. Vždyť někteří unionisté se ve skrytu duše Svobodova vítězství obávali. Především pro jeho údajnou náchylnost k úzké spolupráci se sociální demokracií. Otázka tedy zní, zda Unie svobody postaví do čela člověka blízké či naopak zcela odlišné krevní skupiny. Tyto změny zcela jistě povedou k podstatné rekonstrukci dosavadní stínové vlády. Svoboda v tomto ohledu už vyslal dosti jasný signál krátce po svém zvolení. A z jeho strany není samozřejmě vyloučen ani tlak na obměnu v čele čtyřkoalice. Ani lídra čtyřky Karla Kühnla šéf lidovců nijak zvlášť nepodpořil. I tento fakt může zamíchat kartami při volbě předsedy v Unii svobody. Kühnl má o čem přemýšlet. Odejde z křesla předsedy strany a přitom se pod ním může začít propadat i křeslo lídra čtyřkoalice.

Svoboda ale vyslal ještě další, podstatnější signál. Zcela pohřbil představy a přání některých politiků a médií, že by ve čtyřkoalici mělo dojít k co nejtěsnější integraci všech stran a nakonec ke sloučení v jedinou stranu. Tohle fantazírování Svoboda rázně zavrhl s tím, že křesťanskodemokratický směr musí být zřetelně samostatný. I to je odpověď na spekulace, že šéf lidovců nakloní stranu nalevo. Křesťanskodemokratický pohled na svět je pravolevý. Je to pohled křesťansky konzervativní a současně křesťansky sociálně vnímavý. Křesťanský demokrat může být tedy trochu konzervativec i trochu socialista, ale klasickým liberálem nikdy nebude. Lidovci tedy mohou vzít voliče jak ODS a sociální demokracii, tak Unii svobody, což ovšem Svoboda ze zdvořilosti neříká. V každém případě zejména v Unii svobody si teď asi mnozí usilovně lámou hlavu nad tím, kam všude hodlá Svoboda svůj útok nasměrovat a kde se hodlá zastavit. Je to velmi ambiciózní politik a muž činu. Někteří pozorovatelé už také naznačili, že buď změní čtyřkoalici k obrazu svému nebo ji využije jen jako slušnou nástupní pozici a po volbách ji odloží do starého harampádí.