Čtyřkoaliční pnutí

Průzkumy veřejného mínění stále naznačují, že vítězem parlamentních voleb by v příštím roce mohla být čtyřkoalice, i když k sestavení vlády by potřebovala ještě dalšího partnera. Nicméně, jak uvádí Zdeněk Vališ, v poslední době se zdá, že ve čtyřce roste napětí a nervozita. A dokonce nad samotným seskupením se podle pozorovatelů vznáší otazník.

Vznik čtyřkoalice, coby účelového seskupení, byl reakcí na neméně účelové spojenectví občanských a sociálních demokratů. Pro určitou část občanů je čtyřkoalice stále ještě nadějnou voličskou alternativou. Jeden čas šly preference uskupení až přes 30 procent, velice úspěšně bodovalo v senátních i krajských volbách. Ty ale mají přece jen poněkud jiný charakter než volby do sněmovny, na které se soustřeďuje hlavní pozornost. Jen tyto volby mohou vynést strany do vládních výšin. A právě kvůli nim to nyní v uskupení povážlivě skřípe, protože o někdejších více než 30 procentech preferencí si čtyřka může nechat jenom zdát.

Daleko podstatnější je ovšem něco jiného. Mohlo by se totiž stát, že čtyřka se do sněmovny vůbec neprobojuje. A pak by zřejmě v první parlamentní komoře zůstali jen občanští a sociální demokraté, komunisté a třeba ještě dosud nenarozená strana Cesta změny. Není to vůbec fikce. Jestliže ODS a sociální demokracie prosadí do nového volebního zákona svou představu, že pro každého člena koalice má platit stejné pravidlo, jako pro stranu jdoucí do voleb samostatně, tedy nutnost dosáhnout alespoň pěti procent hlasů, musela by čtyřkoalice získat ve volbách alespoň 20 procent hlasů. Jinak by ji brány sněmovny zůstaly uzavřeny. Preference čtyřky se ale v posledních měsících pohybují v nebezpečné blízkosti této hranice. A to je dostatečný důvod ne-li k panice, tak alespoň k silné nervozitě a vnitřnímu pnutí.

Paradoxně nejklidnější mohou být dvě malinké straničky - ODA a DEU. Pokud by šly do voleb samostatně, neměly by vůbec žádnou šanci. Takto alespoň mohou snít o tom, že se stanou parlamentními stranami. V mnohem horší pozici jsou ale dva pilíře čtyřkoalice lidovci a Unie svobody. Nezasednout v poslaneckých lavicích si nedokáží představit ani v tom nejděsivějším snu. Křesťanští demokraté na to prostě nejsou ve své 80leté historii zvyklí. Unionisté, kteří se trhli od Klausovy ODS, oslaví sice teprve čtvrté narozeniny, ale v případě neúspěchu ve sněmovně by je pravděpodobně čekal osud někdejšího občanského hnutí - pád do propasti.

Z obou motorů čtyřkoalice mají ovšem výhodnější pozici lidovci. Mluví pro ně stabilní voličské jádro, bezpečných osm či devět procent hlasů ve volbách a vědomí, že i bez čtyřkoalice mohou hrát na české politické scéně důležitou roli jazýčku na vahách. Unie svobody naproti tomu není na scéně ještě pevně usazena a první volby před třemi roky zvládla jen s odřenými zády. Nebezpečí v podobě nově se formující strany, která zřejmě bude Unii svobody programově kopírovat, se sice zmenšilo, protože tato strana se rozštěpila dřív než stačila vzniknou, ale přesto by mohla unii nějaké voliče přetáhnout. Závislost unie na partnerství s lidovci je tudíž veliká. Jenže co když lidovci nevydrží s nervy? Navenek se zatím snaží držet basu a ujišťují své tři partnery o své loajalitě. Nálada mezi nimi prý ale houstne. Riskovat nepatří k oblíbeným zbraním lidovců. Vždy ve své historii dávali přednost jistotě. V případě, že bude muset čtyřkoalice podle volebního zákona skutečně dosáhnout oněch 20 procent hlasů, nevsadí asi žádný pozorovatel na soudržnost uskupení ani zlámanou grešli.