Cyklista Tomáš Konečný letos uzavřel svou úspěšnou kariéru
Konec letošního roku znamenal pro jednoho z našich profesionálních cyklistů definitivní tečku za jeho sportovní kariérou. Tomáš Konečný se rozloučil stylově - vítězstvím na cyklokrosové Velké ceně Střeně, tedy v jeho rodné vísce. Přesto podle mnoha kolegů cyklistů odchází jeden z kvarteta našich profijezdců nečekaně brzy.
"Důvodů bylo víc - jeden byl věk, dále výsledky a přišli i zranění, takže se to sešlo všechno najednou."
Jak jste mohli slyšet, důvodů k ukončení kariéry měl 34-ti letý borec poměrně dost, ovšem které byly ty zásadní.
"Jsem zvyklý na nějakou výkonnost, závodit s těmi nejlepšími a to teď již nebylo možné, prostě mi to nešlo. Takže nebyl důvod trápit se dál. Navíc mám doma dva kluky, kteří potřebují tátu, což nešlo, když jsem byl pryč 200 dnů v roce. To jim pak táta chyběl."
Tomáš Konečný toho ve svém cyklistickém životě prožil opravdu mnoho. Jeho cesta vedla z Loštic přes Bruntál, Uničov, Brno a Milevsko až do profipelotonu, kde se prosadil hned ve čtyřech stájích: Domo Farm Frites, T-Mobilu, Wiesenofu a Elk haus Simplonu. Úspěšná léta se mu tak hodnotila poměrně lehce.
"Každého úspěchu si cením stejně. To nelze říct - co bylo lepší a co horší. Přichází vítězství i porážky, ale člověk si vždycky zapamatuje to krásné. Ze sporovního kritéria bylo i z hlediska konkurence nejcennější etapové vítězství na Vueltě, ale za každou výhrou stojí dřina."
Před třemi lety zasáhla Tomáše nešťastná událost, když se při hokeji srazil s protihráčem a výsledkem byla komplikovaná zlomenina stehenní kosti. Přestože ztratil celou sezónu, léčba se uspěchala a on se již nikdy výkonnostně nevrátil na pozice, na které byl zvyklý. Přesto mu cyklistika splnila i ty nejodvážnější sny.
"Mně cyklistika naplnila sny na 200%. Když jsem totiž v dětství začínal, tak jsem měl proti vrstevníkům handicap, protože jsem nebyl tak urostlý. Srovnalo se to až v kategorii mužů. Já jsem nikdy nepředpokládal, že bych se tím mohl živit. To se mi povedlo a navíj jsem si splnil největší sen každého cyklisty - jet Tour de France."
"Člověk dítě neovlivní. Když mi ve dvanácti letech řekně, že chce jezdit na kole, tak mu bránit nebudu - spíše mu dokážu poradit. Ale myslím, že jsou lehčí sporty, kde se člověk tolik nenadře. Navíc dnes je v cyklistice hodně nebezpečný i trénink. Pokud by mé dítě vyrazilo samotné na cestu, tak budu mít strach, že se mi nevrátí z tréninku, protože ten provoz tady zhoustnul proti mým začátkům takovým stylem, že se to nedá vůbec porovnávat."
Cyklistiku v poslední době provází dopingové skandály. A tak jsme se pochopitelně museli dotknout i tohoto, poměrně ožehavého tématu.
"Každý je strůjcem svého štěstí a jestli někdo chce dopovat, tak ať dopuje. Každý odpovídá sám za sebe, takže jsem nikdy neřešil, jestli nějaký soupeř něco, někde, někdy... Staral jsem se sám o sebe a problémy v cyklistice kolem dopingu jsou podle mne v českých médiích přehnané."
Tomáš Konečný chce u kola rozhodně zůstat, ovšem počet najetých km se nyní samozřejmě rapidně sníží.
"Vůbec nyní nedokážu odhadnout kolik budu mít času na kolo, protože člověk se také musí něčím živit. Přes zimu pokud najedu měsíčně 200 km, tak to bude hodně - v tréninku jsem např. měl v nohách i 2000 km. Za rok jsem v průměru najel nějakých 36000 km, teď když se mi povede zhruba 5000 km, tak to bude hodně."
