Daniele Monmarte: Talent V+W zůstal uvězněný v češtině
Francouzská bohemistka a znalkyně českého divadla Daniele Monmarte získala cenu ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis za propagaci české kultury ve světě. Cenu převzala v Plzni při zahájení festivalu Divadlo 2010. Dílo a působení této významné teatroložky přibližujeme v rubrice Z kultury.
Daniele Monmarte vystudovala slavistiku, ruštinu a češtinu. V Československu byla osobně poprvé až v roce 1975. Bydlela tehdy u synovce impresionistického malíře Miloše Jiránka. Jiránkův potomek, tehdy už také starší pán, se ji snažil před češtinou varovat:
"Řekl mi: Mluvit česky, to je luxus!"
"Nejprve jsem češtinu a ruštinu nechala, protože jsem si řekla, že mluvit česky a rusky nemá smyl, pokud nebudu mluvit anglicky. Jela jsem do Anglie a vrátila jsem se v roce 1968. Pak jsem začala pracovat v CNRS, to je náš národní výzkumný ústav, tak jsem si vzpomněla na Jiránkova slova a vrátila jsem se ke studiu češtiny. A ještě jedna věc: ten starý pán měl soukromý deník, do kterého si zapisoval dojmy z představení Voskovce a Wericha. A on nám z něho četl. Tak jsem zatoužila dovědět se víc o Osvobozeném divadle. A když jsem dostudovala češtinu na univerzitě, rozhodla jsem se věnovat tomu doktorát."
Navázat kontakt s tehdy žijícími klasiky Jiřím Voskovcem a Janem Werichem nebylo úplně jednoduché.
"Napsala jsem Voskovcovi a on mi obratem odepsal, abych se spojila s panem Tigridem. Ale on byl liška, ten Voskovec, protože on se tímhle způsobem chtěl dozvědět, kdo jsem zač, jestli to stojí za to. A pan Tigrid mi tal takový papírek, kam napsal: Paní Monmartová je vtipná dáma, určitě něco napíše. Voskovec o tom hned psal Werichovi, že dostal dárek k narozeninám, že jsem telefonovala. A v roce 1975 jsem hned viděla i pana Wericha. propustili ho z nemocnice, byl hodně nemocný, ale bylo s ním hezky."
Daniele Monmarte od roku 1970 do prosince 2003 pracovala v Národním středisku vědeckého výzkumu CNRS, kde v Ústavu pro výzkum divadla zodpovídala za vydavatelskou činnost se specializací na české a slovenské divadlo. Svoji doktorskou práci o Osvobozeném divadle přepracovala do podoby knihy.
"To bylo dost těžké téma, ale dokončila jsem ho. Nastoupila jsem u nás do divadelního oddělení, to je Laboratoire de recherches sur les arts du spectacle, to bylo v roce 1983. A pan Bablet, který ten ústav řídil, měl velký zájem o české divadlo. Tak jsem pokračovala, psala jsem například stati o E.F. Burianovi, i o Osvobozeném. A to se mnou jde dál, protože teď budou Toužimský a Moravec tuto knihu o osvobozeném divadle vydávat tady."
Francouzsky se kniha jmenuje Le Théatre liberé de Prague, v českém překladu se bude jmenovat Osvobozené divadlo v Praze a vyjde v roce 2011.
Na základě svých setkání francouzská bohemistka potvrzuje, že tvorba Voskovce a Wericha by mohla být světová, kdyby nezůstala uvězněná v českém jazyce.
"Myslím, že ta bariéra byla v jazyce. Voskovec měl francouzský původ a když se mnou v roce 1979 v New Yorku mluvil francouzsky, to byl pro mě úplný zázrak, on vůbec nic neztratil, tak báječně mluvil. Chtěla jsem mu dát přečíst kapitolu o dramatu a poezii. A viděl i můj překlad Faustových skleněných hodin, četl to, počítal verše a myslím, že měl slzy na krajíčku..."
Příspěvek jsme poprvé vysílali 13. října 2010, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
