Voskovce s Werichem nerozdělila ani železná opona

Dialogy přes železnou oponu vedou v nové knize Karla Koliše a Františka Cingra dva bývalí klauni z Vestpoketky, tedy Jiří Voskovec a Jan Werich. Kniha z nakladatelství BVD přináší i dosud nezveřejněné informace o jejich setkáních poté, co Jiří Voskovec odešel v r. 1948 do emigrace.

Křest nové knihy Dialogy přes železnou oponu, foto: Milena Štráfeldová / Archiv ČRo 7

Ukázka z forbíny Voskovce a Wericha z let, kdy ještě mohli vystupovat ve svém Osvobozeném divadle v Praze, připomíná dobré časy meziválečného demokratického Československa. Nacisté je ale v r. 1939 vyhnali poprvé do emigrace. Z amerického exilu se sice oba ještě po válce vrátili a pokusili se Osvobozené divadlo obnovit. Doba se ale změnila a návrat na jeho prkna se nepovedl. A po únoru 1948 se Jiří Voskovec rozhodl emigrovat podruhé. Přes Francii odešel znovu do Spojených států. Autorská a herecká spolupráce V + W tak skončila. Neskončily ale jejich kontakty, i když zejména v tuhých 50. letech bylo téměř nemožné, aby se osobně setkali. Povedlo se to až později, ve Vídni, v Londýně, v New Yorku nebo v Montrealu. Často za velmi konspirativních podmínek. A právě těmto setkáním je věnována nová kniha Karla Koliše a Františka Cingra. Popisuje je jednak chronologicky, František Cinger ale na křtu knihy uvedl, co je vlastně jejím skutečným obsahem:

Karel Koliš (vlevo) a František Cinger, foto: Milena Štráfeldová / Archiv ČRo 7

"Moudrost dvou přátel, kteří - jakkoliv žili na odlišné straně tehdejší železné opony - si zachovali přátelství. Prožívali smutné věci, rodinné, soukromé i tvůrčí, ale jejich moudrost v pohledu na život, na umění a přátelství nás oslovuje i dnes."

František Cinger je autorem už několika knih o V + W, napsal i Werichovu biografii Smějící se slzy. Přesto ho i na při práci na nejnovější knize čekala překvapení:

"Voskovec s Werichem je téma, které poskytuje neustálá překvapení. Například spolu v r. 1965 pracovali na scénáři filmu o Falstaffovi. To byl velký sen Jana Wericha. To jsem nevěděl, že Voskovec na svém uměleckém návratu v polovině 60. let tak pracoval."

Spoluautor knihy Karel Koliš pro ni poskytl mimo jiné své vzpomínky z posledních let života Jana Wericha, kdy se o nemocného umělce osobně staral. A čeho si dnes nejvíc cení?

"To nejpodstatnější je setkání s tím člověkem, a čím víc let uplynulo, tím si víc si vážím té dvouleté možnosti s ním být v kontaktu a pomáhat mu."