Před osmdesáti lety padaly na Prahu bomby
14. února před osmdesáti lety na Valentýna byla také Popeleční středa, ale většina Pražanů ten den vnímala jako jeden z dalších sedmého roku války. Ale z desítek amerických létajících pevností, které sem zabloudily, se na ně snesla smrt. Ten den v Praze zahynulo víc lidí než v anglickém Coventry na začátku války.
Když Němci po Varšavě a Rotterdamu vybombardovali anglické průmyslové město Coventry, Hitler použil nové slovo coventrizieren. Koventrizovat znamenalo zničit města bombami. A Němci se o to nad Británií hodně snažili. Když se válečná karta obrátila, sami a mnohem citelněji zažívali peklo nad svými městy. Nálety nad protektorátem byly až do předjaří posledního roku války naprosto výjimečné.
Souhra nešťastných omylů a náhod
Hlavním cílem amerických bombardérů byly toho dne Drážďany. Téměř pět set bombardérů B–17 8. letecké armády mělo pokračovat v ničení města, které začalo náletem osmi stovek britských lancasterů a halifaxů v noci. Záložními cíli byla další německá města. Praha byla na seznamu až poslední. "Jenže pak se to zvrtlo", říká Michal Plavec, historik a kurátor letecké sbírky Národního technického muzea.
"14. února 1945 1. bombardovací křídlo, které tvořily tři bombardovací skupiny, vyslalo velení osmé armády skutečně nad Drážďany. Když se vrátili američtí piloti do Velké Británie na základnu, tak byli překvapeni, že bombardovali Prahu, protože to vůbec netušili."
Jak k takovému obrovskému omylu mohlo vůbec dojít?
"Zaprvé byly špatné povětrnostní podmínky, takže nebyla skoro žádná viditelnost a ti letci z tohoto toho křídla se nedokázali orientovat, protože colou dobu letěli nad mraky.
Dalším nepříznivým jevem byl silný boční vítr, který ten letecký svaz zanesl jižně od plánované trasy. Ve chvíli, kdy jim vlastně už začalo docházet palivo, tak se velitel té formace, podplukovník Lewis P. Ensign, rozhodoval, zda se už nemá vrátit na základnu."
V té době americký navigátor kapitán Brown zahlédl mezi mraky město, o kterém si myslel, že je to Cvikov (Zwickau), ale byla to Plzeň. Odtud vedl své bombardéry nad železniční tratí na Prahu, kam přiletěly půl hodiny po poledni.
Smrtelných pět minut
"První bomby spadly na Malvazinky pak kousek níže v Radlicích a v okolí Smíchovského nádraží, ale to nebylo cílem. Nálet pokračoval přes Karlovo náměstí na Vinohrady. A poslední pumy spadly někde před nákladovým nádražím v Žižkově. Když si zasažená místa dáte do mapy, tak vidíte krátký přímý let přesně v ose."
Po pětiminutovém pekle po nich dole zůstávají rozvalené domy a stovky mrtvých. Tragický účet se zastavil na čísle 701 až v roce 1971. Dělníci tehdy při výkopech na místě kdysi známého uzenářství naproti Vinohradské tržnici objevili kostry 23 lidí, kteří se tu před náletem 14. února 1945 snažili ve slepě ukrýt.
O tom všem ale nemají v únoru 1945 američtí piloti ani ponětí. Skončili nebezpečnou misi a v pořádku se vracejí domů na mateřskou základnu. Po celá desetiletí se tradovaly historky, jakou Praha měla hroznou smůlu, že si ji Američané spletli s Drážďany. Tuhle báchorku si vymysleli, aby se tak hloupý a fatální omyl ještě více nerozmazával. Minimálně velitel bombardovací skupiny a většina navigátorů věděla, že pod sebou nemají Drážďany. Nebudeme rozebírat, jestli Labe v Drážďanech je možné si splést s Vltavou v Praze. Byl tu jiný, nepřehlédnutelný rozdíl. V té době Dražďany pořád hořely po nočním náletu britských bombardérů. Praha byla klidné, válkou nedotčené město. O tom, že záměna nebyla možná je přesvědčený i historik Michal Plavec.
"Velitel té formace, podplukovník Ensign, velmi dobře věděl, že není nad Drážďanami. Ale z toho důvodu, že jim docházelo palivo, se rozhodl zaútočit."
Příliš velké ztráty
Na první pohled je zřejmé, že vzhledem k nižší intenzitě náletu, počtu letadel a svržených pum, je počet obětí únorového náletu na Prahu před osmdesáti lety neúměrně vysoký.
"Praha byla částečně připravená na nálety, ale nebylo to dostačující. V létě 1944 vydal státní tajemník Karl Hermann Frank zprávu o tom, nakolik pokrývají protiletadlové kryty v Praze potřeby obyvatelstva. Od zveřejnění té zprávy do jara 1945 se situace o něco zlepšila. Ale i tehdy prokazatelně dokázaly protiletadlové kryty v hlavním městě pojmout necelých 13 procent obyvatelstva."
Ještě horší bylo, že lidé byli skálopevně přesvědčeni, že by spojenci Prahu nebombardovali. Na poplachy už byli zvyklí a nebrali je nijak vážně. Podle pamětníků, řada lidí, hlavně chlapci zahynuli, když vyběhli na ulici, aby viděli letadla.
"Obyvatelé Prahy opravdu věřili, že jich se to netýká. Cílené nálety amerického a britského královského letectva proti Čechám a Moravě se soustředily především proti rafinériím syntetických hmot. Hlavními cíli byly Pardubice, Kolín, Záluží u Litvínova a Kralupy nad Vltavou," uvádí historik Michal Plavec.
V roce 2000 navštívili Emauzy američtí veteráni s omluvou za to, že klášter v únoru 1945 zničili. Nebýt chyby v navigaci k náletu by nejspíš nedošlo. Ale proč dal velitel svazu povel k bombardování, když musel vědět, že pod ním nejsou Drážďany, to zůstalo v jeho hlavě. Možná se domníval, že bombarduje jenom další německé město.
Když bomby padaly jinam
5. dubna 1943 se v 15:32 objevilo nad belgickým městečkem Mortsel, jižně od Antverp, více než 80 amerických bombardovacích letadel. Jejich pumovnice se otevřely a na nic netušící město se vysypal smrtonosný náklad 600 těžkých bomb. Původně měly dopadnout na zhruba kilometr vzdálenou leteckou továrnu Erla, ve které Němci opravovali válečná letadla. Několik bomb továrnu skutečně zasáhlo, ale většina v důsledku navigačního omylu zasáhla obytnou čtvrť Oude-God. Zahynulo skoro tisíc lidí, z toho více než čtvrtina byly děti. Zničeno nebo těžce poškozeno bylo 800 domů. Šlo o nejhorší bombardování v celém Beneluxu během druhé světové války.
21. března 1945 na základě žádosti dánského odboje zaútočily tři desítky stíhacích bombardérů RAF na velitelství Gestapa v Kodani. Cílem byla pětipatrová budova v centru města. Bohužel jedno z letadel při náletu spadlo a začalo hořet. Další letadla nalétávala a bombardovala okolí hořícího vraku, kde byla budova francouzské církevní školy. Při náletu zahynulo 86 dětí a deset řádových sester. V budově Gestapa bylo zabito sto až dvě stě Němců.
Plzeňská škodovka byla cílem spojenců po celou dobu války. První nálet na jaře 1942 totálně selhal. Až v roce 1943 bylo britské letectvo natolik silné a technicky vybavené, aby na Škodovku mohlo znovu zaútočit. V noci 17. dubna si však britští navigátoři spletli velkou továrnu s mnohem menší psychiatrickou léčebnou v nedalekých Dobřanech. Následky byly pro malé město tragické. Bombardování si vyžádalo více než 200 obětí.
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
