Darja Janíčková: Na Bali mne baví jednoduchost života

Bývalá virtuální asistentka se odstěhovala na Bali, aby našla sebe sama. Jaká byla její cesta a proč se učí o místním stylu života?

Foto: Soukromý archiv Darji Janíčkové

Bali se v mém životě objevovalo pravidelně posledních deset let, naposledy jsem sem přijela zhruba měsíc před začátkem pandemie a už jsem zůstala. Do Bali jsem se zamilovala již při své první návštěvě, a od začátku jsem toužila se o tomto ostrově, místních lidech a jejich pojetí štěstí naučit více. Duchovno mi bylo blízké od malička, díky mamince jsem ve třech letech začala chodit na jógu a pamatuji si, jak jsem si v křesťanské školce zpívala mantry. Už tehdy jsem přemýšlela, jak budu přispívat světu. Chtěla jsem se podílet na tom, aby byl svět šťastnějším a klidnějším místem.

Umím „jen“ počítače

I přesto, že mě duchovní svět přitahoval, tak jsem vystudovala informační technologie. Od mala jsem měla totiž blízko i k počítačům, po studiu jsem u IT zůstala, ale neviděla jsem tam způsob, jak to využít pro svůj hlavní záměr - udělat svět šťastnějším. Počítače jsem považovala jen za „něco, co mi jde“. Tehdy jsem si myslela, že k lepšímu světu mohu přispět jen prostřednictvím terapií, masáží či dalších specifických duchovních věcí. Meditovala jsem, procházela si meditačními retreaty, a i když jsem si na začátku vůbec nedokázala představit přesah takové disciplíny jakou jsou počítače do duchovna, tak se vše začalo propojovat. Bylo za tím ale hodně práce a podpory ze strany rodičů, mentorů, ale především mé duchovní učitelky Sofie Sarras, se kterou jsem velmi toužila spolupracovat a pomáhat v šíření toho, co jsem se já sama učila.

Foto: Soukromý archiv Darji Janíčkové

Informační technologie mě dovedly k virtuální asistenci. Před pěti lety jsem založila první československou komunitu virtuálních asistentek. Kromě technických věcí jako správa webu, e-mailových schránek nebo administrativu jsem ostatním virtuálním asistentkám chtěla pomáhat se seberozvojem. Nyní se věnuji mentoringu virtuálních asistentek a provázím ženy k tomu, aby prostřednictvím činností, které umí a které je baví, dosáhly šťastného života a udržitelného podnikání. Věřím, že úspěšný život není jen o penězích, ale o vnitřním stavu štěstí uvnitř nás. Jsem vděčná, že mohu tyto dvě stránky propojovat díky své mnohaleté meditační praxi i vlastní podnikatelské zkušenosti.

Podnikání je zrcadlem nás samotných

Jednou z věcí, které mě na podnikání baví je to, že přes podnikání můžeme nahlédnout dovnitř nás samotných. Pokud nám něco nefunguje v osobním životě, tak se to projeví i v naše podnikání a naopak. I díky podnikání se můžeme dostat k sobě. Skvělým příkladem je například cenotvorba. Cena není jen cenovka nalepená na produkt, ale způsob, jak vnímat naši cestu k sebehodnotě, naši energii či hodnotu toho, co předáváme světu. Spousta žen považuje za skoro nemožné dělat něco, co umí a co je zároveň baví. Všechny tyto obavy či nedůvěra nás vrací k otázce sebevědomí a sebehodnoty.

Foto: Soukromý archiv Darji Janíčkové

V Česku nás nikdo neučí, že život je něco většího než jen myriáda lidských těl ženoucích se za úspěchem. V životě se musíme všechno naučit, vystudovat, najít práci, postavit dům, založit si rodinu. Naopak na Bali se děti vítají jako moudré bytosti a od samotného začátku vědí, že nejsou samy, ale součástí komunity, světa i vesmíru a mají nástroje na to, jak být vděčné a jak překonávat těžkosti. Na Bali je zkrátka velmi cítit vděčnost za život. Samozřejmě lidé mají obavy, ale zároveň věří i v něco většího. Jejich život je daleko bohatší a šťastnější, protože štěstí nezávisí na tom, zda si pořídí obrovský dům nebo zda splní sny svých rodičů. V Česku jsme mnohdy na všechno sami, duchovno často objevujeme každý zvlášť, i když samozřejmě existují rodiče, které své děti vedou k duchovnímu životu.

Jsem velmi vděčná, že žiju na Bali a každý den si mohu svobodně vybrat, jak bude můj den vypadat. V šest ráno zní hinduistické modlitby, užívám si východu slunce nad mořem. Mám ráda ranní pomalost, kdy postupně vstávám a poslouchám zvuky probouzejícího se ostrova, vnímám sebe a své pocity. Někdy zůstanu doma, někdy jedu na jógu, mám schůzku nebo třeba otevřu počítač, udělám práci na sociálních sítích. Můj den se odehrává z minuty na minutu.

Obyčejný a laskavý život

Foto: Soukromý archiv Darji Janíčkové

Já osobně žiji na východě Bali. Život na vesnici mimo hlavní turistická a kulturní centra mi vyhovuje, kromě klidu i kvůli tomu, že tu jsou krásné komunity místních lidí, se kterými jsem v kontaktu. Nyní jsem si tu postavila dům a jsem zodpovědná za chrámy na svém pozemku. I díky tomu se vzdělávám v balijských tradicích, nejen náboženství, ale i stylu života. Večery si užívám u západu slunce, někdy vařím doma, občas se najím venku nebo si dám jen kokos. Můj život provází obrovská vděčnost za to, že můj život může být takový, jaký je.

Bali je moc fajn, i když každá část je jiná a má svá specifika. Jogíni se sdružují nejvíce kolem města Ubud ve středu ostrova. Toto město se koncentruje na různé duchovní festivaly a retreaty, já sama tam žila asi dva roky. Na východě, kde žiji dnes, je zase velká komunita potápěčů. I když tuto komunitu znám a mám mezi nimi pár blízkých přátel, tak nejsem úplně její součástí a raději trávím čas s Balijci. Cizinci si často přiváží své zvyky a nechtějí je měnit, vytvářejí se tady tak malé francouzské či německé komunity. Na jihu ostrova jsou zase surfaři, opět úplně jiný typ lidí. Čtvrtým typem lidí, které na Bali najdete, jsou ti, kteří si sem jedou užít bílé pláže a párty každou noc. A pak jsou tu samozřejmě lidé jako já, kteří nepatří nikam a žijí svůj obyčejný život.

Mojí cestou je laskavý a obyčejný život. Třeba i proto jsem nezůstala v Ubudu, které je plné lidí, kteří se tváří jako jogíni, ale pak to svými činy neukazují a chovají se například nadřazeně k číšníkům. To pro mě bylo dost náročné. Spiritualita není daná tím, kolik máme kurzů jógy, kolik modliteb jsme dneska odříkali nebo kolika seminářů jsme se zúčastnili. Je to o tom, jací jsme jako lidé, jak vnímáme ostatní, jak se o ně zajímáme. V Ubudu jsou zahraniční komunity již dost uzavřené, ale tady na východě jsou místní lidé otevření a ochotní přijmou kohokoliv do svého světa a života. Nejvíce mě baví jednoduchost života, klid i to, jak Balijci vnímají život i štěstí.

Autor: Zuzana Mukumayi Filipová
klíčové slovo:
spustit audio

Související

  • Češky v Asii

    V sérii rozhovorů se dozvíte, jak se žije ženám s českými kořeny v Asii, co je nejvíc překvapilo, co jim chybí a co naopak v původní vlasti mít nemohou.