Dějiny KSČ, jak se o nich sedmdesát let nemluvilo

Na pultech se objevilo pozoruhodná kniha: její titul se nepříjemně podobá těm, které vycházely v komunistickém teritoriu v největších nákladech a které měly současně nejméně čtenářů. Česko-francouzský politolog Jacques Rupnik vydal Dějiny Komunistické strany Československa. Podtitul: Od vzniku po převzetí moci. Jsou to dějiny KSČ, jak se o nich sedmdesát let nemluvilo.

"Před třemi lety, když bylo desáté výročí Listopadu a pádu komunistického režimu, jistý průzkum veřejného mínění zmínil, že komunistická strana zde má přízeň 18 pct voličů, zúčastnil jsem se nějaké diskuse, kde se lidé ptali, jak to vysvětlit. Já jsem řekl: nemám na to zázračné řešení, ale před lety jsem na toto téma napsal ve Francii disertační práci. Odtud tedy myšlenka tuto knihu vydat. Vydal jsem původní znění, jen s novou předmluvou, s tím, že pokud se najdou mladí historici, kteří půjdou do archívu a zjistí, že ta či ona epizoda byla jinak, uvítám to."

Jacques Rupnik ale na převratné objevy z tajných archívů nevěří. On sám pracoval na základě primárních zdrojů, které o sobě komunisté zveřejňovali a domnívá se, že jeho koncepce je v zásadě správná:

"Já jsem nemohl jít do archivu KSČ, ale mohl jsem číst všechny publikace, které vydali v období, kterým jsem se zabýval. Ať už to byly publikace, které vyšly v této zemi, nebo publikace komunistické Internacionály. Já věřím na to, co lidi píšou. Myslím, že z archívu se někdy historik dozví to či ono, ale často se hledá složitě to, co je lepší čerpat ze společenské analýzy, nebo z toho, co politické hnutí skutečně píše, říká, hlásá. A oni často dělali to, co hlásali."

Pavla Tigrida, publicisty, který žil léta ve francouzské emigraci, jsem se zeptal, jestli si vzpomene, kdy Rupnikovu knihu poprvé četl, a jaký byl jeho čtenářský dojem.

"Ano, vzpomínám si, protože já už jsem tak starý, že Jacques Rupnik byl v 70. letech tak trochu můj žák, taky jsem ho zkoušel na Pražské jaro. Takže tu knihu i Rupnika znám, myslím, že je to skvělá kniha a že vychází právě včas. Aby se vědělo, jak ta komunistická strana, "ta" znamená Gottwaldovi kluci z Karlína, jak vznikla, jak už se tehdy tvrdě kráglovalo, viz. Šmeral. Takže doporučuju velice, zejména studentům politologie, aby si tu knížku přečetli."

Kniha se zaměřuje na tři oblasti: l) vztahy KSČ a mezinárodního komunistického hnutí, zvláště v Sovětském svazu (dočtete se o bolševizaci strany ve 20. letech a provedení sovětského modelu v r. 1948) 2) se zaměřuje na vztahy KSČ a dělnické třídy, 3) na vztahy KSČ a Československého státu. Dějiny KSČ vyšly ve Francii v roce 1981, jejich vznik sahá ale ještě hlouběji.

"Ano, je to knížka, která vznikla v polovině 70. let jako doktorská práce a ta hlavní otázka, kterou jsem si tenkrát kladl, byla ta podvojnost Komunistické strany Československa: že dala vzniknout Pražskému jaru a představě jakéhosi socialismu s lidskou tváří a zároveň je to strana normalizace, strana tvrdé represivní stalinské politiky. Jak vysvětlit tuto podvojnost. A jak vysvětlit také, že česká společnost nejenom že v některých chvílích vyslovila přízeň této straně, ale v jiných dobách jí málo vzdorovala."

Rupnik si ve své knize klade otázku, odkud se historicky braly české sympatie ke komunistické ideologii. Mají to snad Češi v krvi?

"Ne, v krvi nikdo nic nemá! Snažil jsem se vysvětlit, že to mělo společenské, historické, kulturní souvislosti. Byla to největší strana českého dělnického hnutí , které tu bylo vyspělé, protože české země byly nejvyspělejší součástí mocnářství. Byly tu důvody historické, mnichovské trauma, jsou tu možná i důvody sociologické, související s politickou kulturou, že totiž české elity byly zdecimovány už od 17. století, nově vznikající elity byly plebejské a že celý etos české demokracie je rovnostářský, česká demokracie je rovnostářská, ne liberální."

Jacques Rupnik se narodil v Praze v roce 1950. Vystudoval na Sorbonně a na Harvardově univerzitě v USA. Český překlad knihy Dějiny komunistické strany Československa, od počátků do převzetí moci, vydalo nakladatelství Academia.