Demokracie není připravena

r_2100x1400_radio_praha.png

Na mimořádném zasedání Bezpečnostní rady státu se její účastníci shodli v názoru, že Česká republika musí zásadně přehodnotit svou bezpečnostní politiku. Jak uvádí Zdeněk Vališ, přehodnocovat bude určitě celý demokratický svět a na přetřes přijdou i velice citlivé otázky.

Zasedání Bezpečnostní rady státu k teroristickým útokům proti Spojeným státům mělo dílem komickou, dílem dramatickou předehru. Na jednání prezidenta republiky, předsedů obou parlamentních komor, vicepremiéra a ministrů silových resortů se přišel také podívat 25letý psychopat v elegantním obleku, který prošel bez potíží do přísně střeženého sídla vlády. Odhalil ho až předseda sněmovny Václav Klaus, který napřed dotyčnému podal ruku, ale pak se přece jen otázal: A vy jste kdo? Poté, co dotyčný Klausovi sdělil, že je kandidát na prezidenta, předal ho šéf sněmovny policejní ochrance. Ta se původně domnívala, že muž patří k ochrance prezidenta. Podle jednoho experta mohlo jít klidně o šílence s plastickou trhavinou, jemuž by se během vteřiny podařilo zlikvidovat celé vedení země i s krizovým štábem. Podobné příhody se už samozřejmě staly i jinde ve světě. Jejich společným jmenovatelem je fatální selhání bezpečnostních složek. Nebo jiný příklad. V době teroristických útoků sledoval ministr obrany Jaroslav Tvrdík na Slovensku vojenské cvičení české a slovenské armády. Prožil tam pěkně horké chvíle, protože se nemohl dovolat šéfovi generálního štábu ani svému náměstkovi, kteří byli stejně jako on v zahraničí. Velitelé všech rozhodujících armádních složek sice reagovali od začátku i bez instrukcí shora přesně podle krizových plánů, ale jak ministr přiznal, nikdo z nich by asi nenalezl odvahu vzít na sebe kruté riziko odpovědnosti a vydat rozkaz sestřelit letoun s teroristy. A ještě k jednomu pozoruhodnému poznatku dospěl ministr obrany. V době překvapivých a bleskurychlých teroristických útoků nacvičovali Češi a Slováci boj tanků a pěchoty. Zkrátka, jak ministr uznal, obě armády se připravují na špatné operace. Připadal si prý jako v jiném světě. Bezesporu by se našlo hodně dalších a neméně závažných příkladů, ukazujících na nepřipravenost státu účinně čelit terorismu. Co kritiky se jen sneslo v posledních letech třeba na poměry panující v českých tajných službách. Přitom právě zpravodajské služby hrají v boji s mezinárodním terorismem klíčovou roli. Zvláště když poloha Česka a intenzivní kontakty předlistopadového režimu se státy Blízkého a Středního východu mohou vytvářet pro teroristy strategicky výhodné zázemí. Jenže právě tajné služby a současné bezpečnostní systémy vůbec jsou názornou ukázkou toho, že celý demokratický svět není na nový typ boje s teroristy připraven. Ve svobodném světě jsou možnosti tajných služeb přece jen dosti omezené. Pokud by ale měly vědět všechno předem nebo alespoň téměř všechno, dostali bychom se zpátky k policejnímu státu. A to si určitě drtivá většina občanů nepřeje. Na druhé straně otázka, jak dál, jak moc zasahovat do soukromí lidí, bude v blízkém časovém horizontu nastolena. Dá se to ostatně vydedukovat ze signálů, které v uplynulých hodinách vyslali mnozí světoví politici. Že se totiž svět po 11. září změní a že v bude nutné postupovat v zájmu globální bezpečnosti jinak. Takže se možná už brzy dočkáme i bouřlivé diskuse, abychom si vyjasnili rozdíly mezi různými pojetími liberalismu. A třeba nakonec většina dojde k závěru, že je sice možné až do nesmyslnosti posilovat bezpečnostní opatření, ale lepší bude nahradit zavedené chápání bezpečnosti jako bezpečnosti států principem bezpečí lidí. To je ovšem spíše vize na hodně vzdáleném horizontu. V tuto chvíli není vyloučeno, že první zásadnější signál k přehodnocení bezpečnostní politiky státu vyšle už zanedlouho česká vláda, až bude rozhodovat o vítězi tendru na nákup nových nadzvukových stíhaček pro českou armádu. Bude mít snazší pozici než před dnem 11. září. Dnes je v Česku určitě méně škarohlídů považujících volání po nutnosti zabezpečit čistou oblohu za zbytečný luxus.