Děti českých krajanů ze Záhřebu navštívily Prahu
Kurzy češtiny, bohatá knihovna, v níž nechybějí jména autorů jako Bohumil Hrabal, Milan Kundera nebo Michal Viewegh, ale i promítání českých filmů - to všechno našim krajanům v chorvatském Záhřebu nabízí tamní Česká beseda. Potomci Čechů, kteří se v Chorvatsku usídlili už před půl druhým stoletím, se stále o zemi svých předků zajímají a často k nám i zajíždějí. Při jedné takové návštěvě pozvala Milena Štráfeldová skupinu chorvatských dětí i do studia Radia Praha:
Tak takhle nám zazpívala osmiletá Hanička Muťková, která minulý týden spolu s dalšími třemi desítkami chorvatských dětí ve věku od šesti do zhruba osmnácti let navštívila Českou republiku. Doprovázela je sem učitelka z české doplňovací školy v Záhřebu Ivana Marinkovičová. Během několika dní děti navštívily Český Krumlov, Karlštejn, Kutnou Horu a samozřejmě hodně času strávily v Praze. A neprošly jen Václavské náměstí, Hradčany nebo Vyšehrad:
"Bývalý velvyslanec České republiky v Chorvatsku pan Jiří Kuděla nám zařídil prohlídku Černínského paláce, takže se také podíváme na ministerstvo zahraničních věcí,"
- řekla k jejich programu Ivana Marinkovičová. Vyučování češtiny v České besedě v Záhřebu navštěvuje kolem pětačtyřiceti dětí, od těch nejmenších předškoláků až po středoškolské studenty. Všichni chodí během týdne do chorvatských škol, češtinu se učí jen v sobotu právě v České besedě. Je mezi nimi i dvaadvacetiletá vysokoškolačka Maja Burgerová:
"Chodím do České besedy každou sobotu. Český jazyk jsem se začala učit teprve před čtyřmi roky, když jsem začala studovat bohemistiku na filozofické fakultě v Záhřebu."
Jak přiznala učitelka Ivana Marinkovičová, v rodinách dnes děti už češtinu příliš často neslyší:
"Většinou se na děti snaží mluvit česky babičky a dědečkové. Nebo jim něco odrecitují či zazpívají. Maminky a tatínkové na to nemají čas, zapomínají řeč, život už je takový. Je to už čtvrtá, pátá generace Čechů, kteří se do Chorvatska přistěhovali. My jsme rádi, že se vůbec čeština v rodinách zachovala. Doma ale většinou česky nemluví."
Výuka češtiny v doplňovací škole České besedě je pro děti vlastně učením navíc, Ivana Marinkovičová se ji proto snaží učit co nejzábavnější formou:
"Naše škola nemá jenom výuku češtiny. Během těch dvou hodin, které každá skupina má, se učíme všechno, jazyk i kulturu, tančíme i zpíváme. Máme folklorní i divadelní skupinu, ale o tom poví víc děti."
A Hanička Muťková hned dokázala, co se už naučila:
"Jak se člověk zlobí na psa. Obludo chlupatá, žraloku zubatá, smetáku ušmudlaný, zlobidlo neposlušné, hafaní halamo, ušaté torpédo, ometáči s kopytáčem, kamarádíčku, ty naše zlatíčko, ty můj čumáčku."
Přitom ani v Haniččině rodině, jak připustila její maminka paní Lidie Muťková, se česky už nemluví:
"Já jsem se svým tatínkem mluvila česky, ale bohužel s manželem už tak nemluvíme. Je to jiný způsob života. V naší rodině se čeština nezachovala, ale s dědečkem a babičkou česky mluvíme. S naší dceruškou ráda zpívám české písničky a tím zachováváme jazyk."
I přesto, že se čeština v krajanských rodinách v Chorvatsku nebo alespoň v chorvatském hlavním městě Záhřebu postupně vytrácí, tradiční české zvyky se ještě místy zadochovaly. Paní Muťková dosud vzpomíná na velikonoční pomlázku, kterou pletl její dědeček:
"Já si pamatuju šukačku, kterou dědeček vyráběl a vypravoval nám o velikonočních zvycích. Pečou se také české koláče a nějaké tradice zůstaly, i když jsou už smíšené s chorvatskými zvyky. Ale přeci se zachovaly."
Čtrnáctiletá Martina Koláčková nebyla s výpravou žáků z doplňovací školy při České besedě v Česku poprvé. V době války v bývalé Jugoslávii pobývala delší dobu na Moravě. Patřila tak k početné skupině krajanských dětí z válkou ohroženého Chorvatska, které na pozvání tehdejšího prezidenta Václava Havla mohly nejkritičtější měsíce prožít u nás. Jejich převoz do České republiky tehdy zorganizovala předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku Lenka Janotová. Prezident Havel jí i za tuto mimořádnou humanitární akci udělil státní vyznamenání. Na pobyt v Česku si Martina Koláčková dosud vzpomíná:
"Já jsem tady byla šest měsíců, byla jsem v Hustopečích u Brna a to bylo hezké. Já jsem byla maličká, ale já si to pamatuju."
I Martina pravidelně dochází na kurzy češtiny v krajanském domě.
"Plánuji studovat tady v Praze."
Co tu chceš studovat?
"Ještě nevím, jsem v základní škole."
Česká beseda v Záhřebu je nejstarším krajanským spolkem v zemi. V příštím roce oslaví 130. výročí svého založení. Dnes českým krajanům nabízí i celou škálu kulturních možností. To mi potvrdila i paní Lidie Muťková:
"Rádi se díváme na české filmy, v Záhřebu často máme Týden českého filmu. Do Besedy často dostáváme české časopisy, jako jsou Květy... Taky si můžeme přečíst naše časopisy, které vydává česká menšina, pro dospělé to je Jednota a pro děti Dětský koutek."
V České besedě po desítky let vznikala i krajanská knihovna. Pravidelně ji při studiu bohemistiky využívá i Maja Burgerová:
"Je velmi bohatá, máme dost knih. Máme také současné knihy, ale máme hodně těch starých. Asi kolem čtyř tisíc knih,"
- doplnila ji učitelka Ivana Marinkovičová. Maji jsem se zeptala, jací jsou její oblíbení čeští spisovatelé:
"Líbí se mi Hrabal, Švejk je povinná kniha, taky Kundera."
Rozumíte všemu, když čtete například Hrabala nebo Kunderu? To je hodně náročná literatura.
"Nerozumím všemu, musím používat slovník, ale jde to."
Je v Chorvatsku česká literatura známá?
"Ano, je dost známá, ale jenom spisovatelé jako Kundera. Viewegh, takové hity, ale starší literatura není tolik překládaná. Naši profesoři na fakultě se ale teď velmi snaží všechno překládat, aby to studenti mohli používat."
Je čeština náročná?
"Ne, není. Nebyla tak těžká, když jsem se začala učit. Nevěděla jsem, jak to vlastně dopadne, ale moc se mi líbila a mám češtinu velmi ráda."
Jak ji chcete využít, až dokončíte bohemistiku?
"Bylo by nádherné, kdybych mohla přijet do Prahy a připravit nějakou diplomovou práci v uměleckém oboru, protože studuji také dějiny umění, a dodělat to tady v Praze."
V minulé krajanské rubrice jsme Vás informovali o tom, že Ostrava částkou čtvrt milionu korun přispěla na stavbu krajanského spolkového domu v chorvatské Rjece. Na severní Moravě navíc v březnu pobývaly téměř čtyři desítky chorvatských učitelů češtiny, kteří na tamních základních školách získávali zkušenosti s výukou českého jazyka i dalších předmětů v češtině. Nejde však zdaleka o jedinou pomoc, kterou čeští krajané v Chorvatsku v poslední době získali. Československý ústav zahraniční počátkem letošního března například vypravil kamion s nábytkem pro mateřskou školku v Končenici. Kromě toho Češi do Chorvatska přivezli počítačové vybavení, sportovní dresy a nářadí i výtvarné potřeby pro tamní české školy. Zástupci Československého ústavu zahraničního se v Končenici také dohodli, že pomohou s vybudováním nové školní knihovny T. G. Masaryka. Naši krajané v Chorvatsku se přitom snaží pomoc, která k nim přichází z Česka, podle svých možností oplatit. Začátkem příštího týdne předá předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku paní Lenka Janotová finanční dar škole ve Velké Chuchli, která byla postižena při loňských srpnových záplavách. Je to výsledek sbírky, kterou mezi sebou po povodních naši krajané zorganizovali. O tom Vás budeme informovat zase příště.
