Děti mají čtyři měsíce prázdnin. Petra Trnková provází po Paříži české a slovenské turisty
V Praze se na Všesokolském sletu představili i sokoli ze zahraničí. Jednou z nich byla Petra Trnková, místostarostka Sokola Paříž. Jak prozradila, děti ve Francii mají dohromady čtyři měsíce prázdnin. Krajanské spolky objevila krátce po přestěhování.
"Když přijdete s malými dětmi, tak se snažíte propojit, což je i logo letošního sletu, to propojování a spojování. Takže jsem věděla, že tam fungují krajanské organizace a postupně jsem to začala být já, kdo ty mladší ročníky spojoval s těmi staršími generacemi, které mnohdy už třeba česky neumí."
Kromě Sokola se angažujete ještě i v jiných krajanských organizacích?
"Já se kromě Sokola zapojuji občas do akcích typu Olympijský běh, ale opět jsme ho dělali pod hlavičkou SOKOLA. Já v Paříži funguji jako průvodce cestovního ruchu, takže to propojování zahraničí a Česka mám v popisu práce. Snažím se tu vyhledávat i krásné české stopy, takže když jsme dělali Sokolský běh republiky, tak jsme ho začínali v Královském paláci, kde sokolové vstoupili do legií na stranu spojenců už v roce 1914. Hledali jsme i stopy Karla IV., takže já propojuji práci a zábavu a krajinské spolky."
Děti mají čtyři měsíce prázdnin
Měla jste už zajištěnou práci, když jste odcházela do Francie, nebo co vám později podařilo najít takhle zajímavé zaměstnání?
"Za prací tam odešel můj manžel, já jsem nejdřív byla na mateřské. Později jsem i chvilku dělala pro Ministerstvo zahraničních věcí, jenomže my ve Francii máme strašně moc dovolené. Děti mají 4 měsíce prázdnin, protože jedeme režim 6 týdnů škola, 2 týdny volno plus 2 měsíce v létě a to bylo těžké s českou pracovní dobou skloubit, takže jsem začala dělat to, co mě bavilo, a to, co mě bavilo, se stalo mojí prací."
Provázíte ve Francii hlavně české turisty?
"Rozjelo se mi to tak pěkně, že česká a slovenská klientela tvoří 90% mé práce, což je zajímavé, protože zase jsou to i ty nové impulzy z domoviny, i když Paříž je od Prahy tisíc kilometrů, takže pořád ještě je to kousek."
Když jste odcházela, jak jste uměla francouzsky?
"Měla jsem základ, maturovala jsem kdysi z latiny, což mi pomohlo, ale, a to si nebudeme zastírat, Francouzi zrovna nejsou příliš otevření a trpěliví k tomu, když mluvíte pomalu, a nebo neumíte. Takže jsem začala chodit do školy. Považovala jsem za důležité v místě, kde žiji, se naučit jazyk na dobré úrovni."
ČTĚTE TAKÉ
Našla jste si tam rychle přátele, jsou Francouzi otevření?
"To je těžko říct. Spíše, pokud mám přátele Francouze, tak jsou to Francouzi, kteří jsou mixovaní. Buď jsou to česko-francouzské páry anebo francouzsko-cizí páry, kteří jsou mnohem otevřenější než ty klasické francouzské rodiny, ke kterým vám to déle trvá, než se z nich stanou vaši přátelé."
Do Francie si vozíme hořčici a tvaroh
Jak se daří dětem udržovat čeština?
"V Paříži funguje česká škola bez hranic jako sobotní škola. Tím, že my jsme oba Češi, tak doma mluvíme pouze česky, takže české školy nevyužíváme a máme paní učitelku na dálku. A já děti nutím, to se přiznám, každý rok skládat zkoušky, ačkoliv už to není povinné, protože si pořád myslím, že mateřský jazyk nejde nahradit. Vím, že je nás málo, vím, že děti dnes už mluví francouzsky možná lépe než česky, mají navíc angličtinu, nicméně myslím si, že třeba výraz 'můj miláčku' se prostě v jiném jazyce, s takovou tou nuancí říct nedá."
Je něco, co byste si třeba chtěla přenést z Česka do Paříže? A co je lepší v Paříži?
"V Česku se lépe bydlí, pokud jde o kvalitu bydlení, větší byty, takový ten přístup k prostoru, zahrady. My vždycky v české komunitě děláme legraci, že z Česka se do Paříže vozí plnotučná hořčice a tvaroh. Z Francie bych přivezla takové to jejich umění žít, pochválit si to. Já vždycky říkám, že když Francouz dostane přidáno, tak si koupí víc steaků a lepší maso."
