Divnopis: Mcely

r_2100x1400_radio_praha.png
0:00
/
0:00

Člověk by řekl, že název pražské čtvrti Hloubětín vychází ze slovesa hloubit, ale díky Divnopisu už víme, že se stejnojmenná pražská část kdysi nazývala Hloupětín. Podle zakladatele - pana Hlupaty. Dnes se s Pavlem Tumlířem a Markem Janáčem vypravíme do Mcel.

Mcely budou asi podle nějaké Marcely, říkáme si, když do té vesnice jedeme. V sousední vesnici ale potkáváme pana Jaroslava Pekárka, který o tom názvu, zdá se, ví všechno:

"Jsou dohady, že to sahá také hluboko daleko k původním slovanským kmenům, a ve staroslověnštině snad bylo 'mčieti' jako 'mlčeti', čili by se to dalo přeložit jako 'ves lidí mlčenlivých'."

A myslíte, že jim to zůstalo?

"No, jak komu."

Když se osmělujeme oslovit první obyvatelku, paní Jaroslavu Kacovskou, mluví:

"Jako 'mečeli', že se tady kdysi chovaly ovce hodně. I ta verze je možná."

Jazykovědec Milan Harvalík je na pochybách u obou verzí, které jsme právě vyslechli. Podle něj je důležitým vodítkem fakt, že Mcely jsou v množném čísle.

"Ukazuje, že by mohlo jít o označení obyvatel."

Písmenko 'l' v názvu Mcely naznačuje, že byl název vytvořen ze slovesa.

"Takže ty Mcely, nebo staročesky, jak se to rekonstruuje, Mčiely dokonce, je obec lidí, kteří 'mčieli', to znamená nesli, vlekli, táhli něco,"říká Milan Harvalík.

Podobný základ dodnes slyšíme ve slově 'smyk' nebo 'smýkat'. Lidé z Mcel tedy byli patrně velcí tahouni.

"Nebo jestli to byli třeba nějací dříči, kteří tam přenášeli nejrůznější trámy," domnívá se Milan Harvalík.

Pokud někdy potkáte člověka z Mcel, dejte si pozor na výslovnost. Jednou už jim totiž může dojít trpělivost."

"Když někde přijdu, kde tu vesnici tak neznají, už mimo okres Nymburk, tak oni: Jaaak? A teď to ze sebe nemůžou dostat, jo, a mně to vždycky strašně rozčiluje," posteskla si paní Kacovská.