Dobrá muška = dobrý výsledek

Jaroslav Soukup (vpravo), foto: ČTK
0:00
/
0:00

Už se zdálo, že letošní sezóna českých biatlonistů nebude nijak spanilá. Výsledky v jednotlivých závodech Světového poháru byly spíše nevýrazné, jen občas se objevil o něco lepší výsledek. A tak když odjížděli na světový šampionát do Mekky biatlonu v německé Ruhpoldingu, věřil jim málokdo z fanoušků a zřejmě jen část odborníků. Medailový zisk Jaroslava Soukupa však tento obraz značně změnil k lepšímu.

Martin Fourcade (první zleva), foto: ČTK
Po mimořádném výpadku českých biatlonistů i biatlonistek na závodech Světového poháru v Novém Městě na Moravě skutečně málokdo věřil, že vrchol sezóny, tedy Mistrovství světa v německém Ruhpoldingu, může nějak výrazněji potěšit srdce fanoušků tohoto sportu v Česku. A přece se stalo, i když staré bolesti české závodníky trápily i tam a ne vždy se dařilo tak, jak by si to oni sami představovali.

Problémem číslo jedna je u českých biatlonistů jednoznačně střelba. A je vcelku jedno, zda se jedná o "ležku", tedy střelbu v leže, nebo "stojku", rozuměj střelbu ve stoje. Když se někomu z nich podaří prodat hodiny tréninku na střelnici, dobrý výsledek je téměř zaručený. Například Ondřej Moravec. Kdyby se mu povedlo lépe zastřílet ve sprintu, měl by mnohem lepší výchozí pozici ve stíhacím závodě, což by se s největší pravděpodobnosti projevilo na lepším konečném umístění než na 15. místě. Zejména když vezmeme v úvahu, že v běhu dosáhl pátého nejrychlejšího času:

"Čtyři trestné je strašně moc na tenhle závod, takže je to velká škoda. Spokojený nemůžu být ani trochu. Když teď zase jde běh, tak odešla ležka. Je to velká škoda. Můžu si jenom sypat popel na hlavu, nic jiného."

Jaroslav Soukup, foto: ČTK
Co se běhu týče, byl na tom ještě lépe Jaroslav Soukup, který se ze 43. místa po sprintu propracoval na 21. příčku a běžecky prohrál jen s mistrem světa v této disciplíně, Francouzem Martinem Fourcadem.

"Sprint byl hodně náročný. Nějak se mi nedýchalo dobře ve sprintu a ten prudký kopec byl pro mě smrtící. Teď už tam nebyl, takže se jelo o kus lépe. I když furt to ještě není ono," postěžoval si Jaroslav Soukup. Jakpak by ne, když si kvůli špatné střelbě musel dát navíc tři trestná kolečka. Nemusí však být nejsmutnější, Michal Šlesinger, který v konečném součtu obsadil 29. místo, si díky špatné střelbě naděli hned čtyři trestná kolečka. Vybíhal na trať jako pětadvacátý po sprintu, a pak si také stěžoval na hodně měkkou trať.

Veronika Vítková šla na trať stejně jako on, ale musela po střelbě odkroužit jen dvě trestná kola, a propracovala se tak na místo osmnácté:

"Spokojená jsem, protože jsem se posunula dopředu. Ale myslím si, že na těch prvních dvou položkách to byly moje hrubé chyby. Těch ran je škoda. První ránu v první položce jsem hrozně brzo vystřelila, měla jsem ještě chvíli počkat. Potom jsem se už trošku uklidnila, říkala jsem si, že ještě jsou přede mnou dvě položky. Ty se mi podařily za nula, hodně jsem si je hlídala. Nevím, možná jsem se nechala strhnout, že nás přijelo na střelnici víc. Vím, co jsem udělala za chybu. Ale proč to tak bylo? Nevím. Ale asi jsem dneska spokojená."

Reprezentační trenér Ondřej Rybář si neumí vysvětlit, proč jeho svěřenci v tréninku střílejí dobře, ale v závodech to zřídka kdy umějí prodat:

"Nikdy v tréninku asi nenasimulujeme samotný závod. Pro trenéra je to spousta přemýšlení, pro mě na příští rok, protože nás čeká mistrovství světa doma. Simulovat podmínky, to závodní zatížení.... Jedině závod je prostě takový, jaký je. V tréninku chybí soupeři. Závod je jedinečný, ten tréninkem nenahradím."

Michal Šlesinger, který před pěti lety z mistrovství světa v italské Anterselvě přivezl stříbrnou a bronzovou medaili, měl letos v Ruhpoldingu vedle potíží se střelbou i další trápení - nebyl schopen poručit počasí. Je totiž vyloženě silový typ biatlonisty a mnohem více mu vyhovuje mráz, který přináší tvrdší trať:

Michal Šlesinger, foto: ČTK
"Jsem prospal skoro celé odpoledne a nenabral jsem tolik síly, kolik bych potřeboval. Podmínky byly hodně těžké. Já se prostě v tomto měkkém sněhu zahrabu, no. Více energie mi jde do sněhu a do toho, abych se pořádně odrazil někam dopředu. Naděje umírá poslední. Já těžko ze sebe v takovýchto podmínkách vytáhnu výkon, se kterým bych byl spokojen. Musím spoléhat na to, že v nějakém závodu bude trať lepší. To je asi jedno s druhým. V první řadě fyzické síly, ale samozřejmě psychice nepřidá, když člověk na sobě cítí, že má dost, už nemůže. Nemyslím si, že bych se potřeboval momentálně odreagovat. Je to všechno na nic. Možná se tomu poddám, protože vím, že v tomto sněhu neumím závodit. To mě třeba trošku psychicky načutne. Další věc je ta, že realita je taková, že v tom opravdu jedu špatně. To je ta fyzická stránka Já bych ani tak nepotřeboval se odreagovat, jako spíše zajet," postěžoval si Michal Šlesinger před nejdelším, a tedy fyzicky nejnáročnějším závodem na 20 kilometrů, který, jak se později ukázalo, byl pro české barvy paradoxně nejúspěšnější.

Možná tomu pomohla i skutečnost, že se Tomáši Holubcovi první březnovou neděli narodil syn Kryštof a všichni jeho kamarádi, kteří spolu s ním na dvacetikilometrové trati startovali, měli na pažbě zbraně nápis "Vítej Kryštůfku". Michal Šlesinger v tomto závodě dosáhl na šesté místo, Jaroslav Soukup na bronz. K životnímu úspěchu si pomohl velmi dobrým během a pouze jednou chybou ve střelbě:

"Je to biatlon, je potřeba hodně dobře běžet a hodně dobře střílet. V tom dlouhém je ještě větší výhodou dobře střílet, jelikož za každou netrefu je minuta. Dneska se to sešlo úplně suprově a jsem hrozně šťastnej."

Jaroslav Soukup (vpravo), foto: ČTK
Michal Šlesinger, v předchozích závodech nespokojen kvůli rozměklé trati, svůj výkon okomentoval následovně:

"Snad jsem se ode dna odrazil. Trať byla podstatně lepší než na sprintu, na stíhačce se mi jelo lépe. Není to sice ještě ono, ale oproti předchozím dvěma závodům poměrně dost jiné. Nevěděl jsem, jak na tom budu na trati a nepočítal jsem s tím, že budu patřit k těm nejrychlejším, a tak jsem si to hlídal hlavně na střelnici. Škoda té jedné rány, která šla mimo, ale jinak si myslím, že to bylo slušný."

Jaroslav Soukup v Ruhpoldingu zaostal jen za vítězným Slovincem Jakovem Fakem a stříbrným Francouzem Simonem Fourcadem. Ještě po poslední střelbě zaostával za Němcem Andreasem Birnbacherem, ale nakonec ho o necelou sekundu odsunul mimo stupně vítězů. V závěru byl nervózní i reprezentační trenér Ondřej Rybář:

"Bylo to takové dost vyrovnané. V posledním kole Jarda jel výborně a na posledním mezičase už měl na něj vteřinu, dvě. Bylo vidět i v záběru, že nic nešetřil. Je tam ale nepříjemný sjezd ke stadionu, kde když člověk zaváhá a udělá chybu, tak ta vteřinka, dvě se ztratí jednoduše. Navíc Birnbacher jel před domácím publikem, které ho v cílové rovince ohromně hnalo, ale Jardu ten chtíč po medaili hnal asi víc než diváci toho Birnbachera."

Bronzová medaile Jaroslava Soukupa zajisté potěší. Teď nezbývá než zapracovat na větší stabilitě výkonů a předvádění v závodech toho, co se na tréninku daří mnohem lépe.

klíčové slovo:
spustit audio