Rekonstrukce okupace. Garáž i rodinné archivy vydaly dosud neznámé záběry ze srpna 1968
Do kin dnes vstupuje dokument Jana Šikla Rekonstrukce okupace. Před časem nalezl profesionální záběry z roku 1968, které pravděpodobně nikdo nikdy neviděl.
Na festivalu v Karlových Varech se film promítal už o víkendu, přesně v den výročí invaze. Režisér sesbíral také množství neznámých záběrů i z různých rodinných archivů.
Místo cesty na chalupu zažil střelbu u rozhlasu
Vznikl tak zajímavý dokumentární film, který se vrací ke klíčovým událostem roku 1968. Své vzpomínky má i režisér filmu Jan Šikl, kterému v té době bylo 11 let.
"Paradoxně jsme 20. srpna 1968 koupili chalupu. Ta se v tom filmu také vyskytuje. Já jsem na ni měl 21. brzy ráno jet s kamarády na kole. Rodiče si pro mě asi ve čtyři hodiny ráno přijeli a odvezli mě do Prahy, abych tuhle cestu neabsolvoval. Protože jsme bydleli na Vinohradech, máma nás vzala k Českému rozhlasu. Když jsme vstupovali do příčné Balbínovy ulice, tak před rozhlasem někdo spustil palbu ze samopalu. Máma nás chytila a běželi jsme zpět domů. V pozdějších dnech jsem už do ulic směl. Velmi zřetelně si pamatuji tu emoci, která byla všudypřítomná."
Jan Šikl před časem našel 3,5 hodiny profesionálně natočeného materiálu, na kterém je zachycena invaze vojsk Varšavské smlouvy.
Neznámý film ležel deset let v garáži
Záběry zřejmě nikdo neviděl. Roky ležely v garáži člověka, který sbíral letecké památky z druhé světové války. A jeden z prodejců mu film přidal navíc.
"Říkal, mám tu nějaké filmy, nechceš to, já bych to vyhodil. Byl to profesionální film, na který je málokdo schopný se podívat. Potřebuje totiž střihací stůl nebo nějaký profesionální projektor. Tenhle člověk to k sobě vzal a deset let mu to leželo v garáži. Vždycky se tradovalo, že je to prý z toho roku 68. Nakonec mě k tomu pustil, celé jsem to zdigitalizoval. V těch materiálech je několikrát natočeno vojenské prostředí, tak jsem si říkal, tam by se běžný kameraman nedostal. Bylo vidět, jak někdo prošel branou a točil ve vozových parcích, na letišti. Zjistili jsme, že to pochází z armádního filmu. V roce 1968 každý kameraman, který někde pracoval, vzal do ruky kameru a šel točit."
Řada lidí ve filmu poznala sebe nebo své blízké
Jan Šikl pátral i po lidech, kteří jsou na filmu zachycení, a setkal se s řadou pamětníků. Materiál sbíral tři roky a v televizi zveřejnil výzvu, jestli někdo nemá natočené záběry ze srpnových dnů. Reakce byla neuvěřitelná.
"Víc jak tisíc svědectví, kterými jsem se začal prokousávat. Z lidí, kteří se mi ozvali, jsem vybíral protagonisty do filmu. Byli to ti, kteří se přímo poznali, nebo byli v té situaci, která se tam odehrávala, nebo někoho znali. Jedna paní tam poznala svého bratra, kterého postřelili hned na začátku před Českým rozhlasem. Je tam natočený na lůžku v nemocnici. S tou paní jsme mluvili.
Pak se mi ozývali lidé, kteří vzali do ruky kameru a točili na amatérské osmičky. Já od devadesátých let amatérské filmy sbírám a vytvářím Archiv soukromé filmové historie. Do té doby jsem měl ze srpna dva nebo tři kotoučky, a byla to pro mě velká vzácnost. Najednou se ozvalo deset lidí, dali mi do ruky film a řekli, tohle jsem natočil já. To je pro mě jako pro sběratele velká vzácnost. Spoustu materiálů jsem v tom použil. Tam cítíte, že se kameraman bál, protože se schovává za kandelábr. Tyhle typy materiálů si dobře rozumí. Zpočátku jsem měl strach, že to nepůjde dávat vedle sebe, ale jde to."
Prostřednictvím dosud neznámých záběrů i vzpomínek pamětníků tak ožívá obraz historického okamžiku a jeho vztahu k současnosti.