Druhá kariéra Marty Kubišové
Magický hlas rebelky. Tak se jmenuje dokument Olgy Sommerové, který mapuje profesní i soukromý život Marty Kubišové. Na festivalu v Karlových Varech letos získal cenu diváků a v souvislosti s 25. výročím listopadové revoluce ho mohli vidět i diváci televize.
Její Modlitba pro Martu se stala v roce 1968 protestsongem okupovaného Československa. Martě Kubišové bylo 27 let, kdy jí režim zakázal zpívat. Píseň zněla i po dvaceti letech, v roce 1989. Během revoluce zažila Marta Kubišová comeback, který by jí mohla závidět leckterá světová hvězda. Její Modlitbě naslouchalo plné Václavské náměstí, a opět se stala jedním ze symbolů odporu proti komunismu.
Podle autora textů, básníka Jana Schneidera je životní příběh Marty Kubišové natolik dramatický, že je sám o sobě nepřeslechnutelnou písní. V její verzi se střídá světlo s tmou, úspěch s násilným umlčením, významné pocty s urážkami.
Teprve pár let po roce 2000 se sešel s Martou Kubišovou a Pavlem Větrovcem před jejich vystoupením v Třeboni. Když jim u kávy ukazoval své texty a postěžoval si, že nemá nikoho, kdo by je zhudebnil, prohlásil Pavel Větrovec, zkušený pedagog Pražské konzervatoře, že u něho studují skladbu talentovaní mladíci. Hned jedenáct textů pak zhudebnil David Solař.
Za muzikál Líp se loučí v neděli získala Marta Kubišová cenu Thálie. Vyšlo další CD Já jsem já a nejnovější s názvem 25. Jedná se o nahrávku recitálu její z domovské scény Divadla Ungelt. Zpěvačka na něm rok po roce vzpomíná na zásadní milníky v jejím životě za uplynulých 25 let.
