Dva roky po 11. září se obyčejní Pražané cítí bezpečně, analytici ale varují před nebezpečím evropského izolacionismu

Všední den na Václavském náměstí v Praze

Celý svět si v těchto dnech připomíná teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku, k němuž došlo 11. září 2001. Za uplynulé dva roky se terorismus i boj proti němu stal realitou, se kterou musíme počítat ve svém každodenním životě. Zvýšená bezpečnostní opatření platí i v Česku, jsou tu střeženy strategické objekty, jaderné elektrárny, letiště, budova Radia Svobodná Evropa i řada zastupitelských úřadů. Jak ovšem hrozbu terorismu po 11. září vnímají běžní občané? To v ulicích Prahy zjišťovala Milena Štráfeldová:

Vzpomínka na oběti teroristického útoku v New Yorku, foto: ČTK
"V podstatě mne se to ani nedotklo, já žiju pořád stejně. Necestuji takřka vůbec, možná kdybych cestoval, tak by mne to trochu víc ovlivnilo."

- řekl mi například dvacetiletý mladík z Prahy. Současně ale uvedl, že souhlasí s tím, že čeští vojáci v boji proti terorismu zasáhli spolu se spojenci v Iráku. Dvaačtyřicetiletá žena z Mladé Boleslavi se přiznala, že 11. září její život přeci jen změnilo. Má například obavu z cestování:

"Určitě to zvýšilo pocit strachu. Určitě bych si rozmyslela, kam konkrétně cestovat, nebo některé kouty světa bych třeba záměrně vynechala."

Všichni, které jsem oslovila, ale popřeli, že by se obávali terorismu přímo v České republice. Potvrdil to i sedmasedmdesátiletý Pražan:

"Tady na to nemají. My jsme takoví usedlí Čecháčci, a ani ti divoši, ať už jsou oholení nebo vlasatí - s tím nepočítám. Z ciziny se sem ale něco dostat může."

Boj proti světovému terorismu se podle politologa Bohumila Doležala nicméně za uplynulé dva roky promítl do české vnitřní i zahraniční politiky.

"Jedenácté září změnilo situaci na celém světě, to znamená také v České republice. Ten atak islámského terorismu na západní svobodný svět se vyhranil takovým způsobem, že po době asi třináctiletého mocenského vakua je tu zase vážné ohrožení, se kterým se musí všechny západní země nějakým způsobem vyrovnat."

Jak Vy sám vidíte další vývoj po 11. září? Kam bude směřovat?

"Ukázalo se, že se jedná o jakýsi krystalizační bod, v němž byly vystaveny zátěži ty instituce, které vznikly kdysi dávno na společnou obranu a integraci Západu tváří tvář sovětskému nebezpečí, to znamená NATO a posléze Evropská unie. Zejména Evropská unie stojí v tuto chvíli na jakémsi rozcestí, zda se bude orientovat jako protiváha Ameriky v naději, že se tomu vyhrocenému konfliktu vyhne a že v té věci zůstanou samy Spojené státy, nebo zda pochopí, že je ohrožena taky, že i když se z toho pokusí vyvléknout, dřív nebo později na ni taky dojde. Zda se tedy tu krizi v transatlantických vztazích podaří nějakým způsobem překonat."