Dvanáctá Plzeň varuje: Málo vyvážíme svoji kulturu do zahraničí

K plzeňskému podzimu patří už pravidelně náročný výběr nejkvalitnějších českých i zahraničních divadelních inscenací. "Dvanáctá Plzeň" byla divadelním hurikánem, který na rozdíl od Ivana nebořil domy, ale otvíral cestu k zapomenutým koutům divácké duše. Pro letošní návštěvníky připravili organizátoři 60 představení v provedení 32 souborů a skupin z Francie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska a dalších zemí.

Dvanáctá Plzeň varuje: Málo vyvážíme svoji kulturu do zahraničí

Na zážitky bohatý pětidenní program nabídl inscenace domácí i zahraniční, ve zpracování současné i historizující, profesionální, a letos i amatérské. Viděli jsme pouliční taškařici rakouského souboru Irwisch, obrazy na pohádkové téma Grimm francouzského cirkusu Cahin-Caha, nad nimiž se tajil dech, Bratři Formanové vykouzlili v divadelním stanu moře a hravě-poetický příběh o plnění snů Nachové plachty, polský soubor Piesn Kozla, který sklidil potlesk ve stoje za antropologickou sondu ke kořenům lidstva a divadla náročnou inscenací z řeckých polyfonních lamentací a eposu o Gilgamešovi, jímž se vratil čas o tři tisíce let nazpět.

Do reality nás naopak vraceli svým vystoupením bezdomovci ze souboru ježek a Čížek nebo prostitutky z divadla Rozkoš bez rizika. Na programu byl také Revizor ruského režiséra Fokina, údajná rekonstrukce slavné inscenace Vsevoloda Mejercholda z roku 1926. Ředitele festivalu jana Buriana jsem se zeptal, jak by srovnal Plzeňský festival, který se na začátku divadelní sezóny ohlíží nazpět, s festivalem Divadlo Evropských regionů, který sezónu už tradičně zakončuje v Hradci Králové.

"To, že ty festivaly zahajují a končí sezónu, je v podstatě domluva, která vznikla z potřeb a podoby české divadelní sezóny. Ten nejpodstatnější rozdíl je myslím ten, že hradecký festival je zaměřen na nejširší veřejnost, má víc souborů a víc open-air aktivit, plzeňský festival je zase pyšný na to, že se snaží dosáhnout maximální kvality v dramaturgickém výběru. Pracuje tady nezávislá dramaturgická rada složená z důležitých českých teoretiků a kritiků střední generace a zároveň má ten festival od svého počátku ambici mapovat pohyb na evropské divadelní scéně, a tuhle ambici myslím nemá hradecký festival. Takže zjednodušeně řečeno: V Plzni můžete konfrontovat nejrůznější divadelní proudy tematicky seřazené a zabývat se divadlem do hloubky, Hradec je oslavou divadla v tom nejširším slova smyslu," vysvětlil Jan Burian.

České divadlo bylo v programu mimo jiné zastoupeno inscenacemi Michala Dočekala, Jiřího Pokorného, J. A. Pitínského, Jiřího Heřmana či Vladimíra Morávka. Morávkův Kníže Myškin je idiot z brněnské Husy na provázku je druhou částí plánované tetralogie podle Dostojevského.

Vladimír Morávek je v českých poměrech příkladem úspěšné prezentace svého divadla - královéhradeckého - na mezinárodních scénáh. Veřejná diskuse, která v Plzni proběhla, se zaměřila obtíže s prezentací české divadelní kultury v zahraničí. Kritik a teoretik Bohumil nekolný k tomu řekl:

"Já už na to upozorňuju několik let, že u nás dochází k disproporcím. České divadlo tím, jak zmnožilo do neuvěřitelné míry počet festivalů, tak tady prezentace zahraniční divadelní kultury narůstá. To se dá vypočítat. Naopak klesá počet prezentace českého divadla venku. Má to asi nějaké příčiny a ty příčiny je třeba přesně pojmenovat: schází tady expanzní kulturní animace, animování české kultury z hlediska státu. Máme šanci, že to nahradí regiony a evropské struktury, jestli tady stát nebude fungovat."

Pracovnice ministerstva kultury Nataša Zichová potvrdila: "Je to otázka definování priorit v rámci toho úřadu, jestli památky, nebo živé umění... Protože finanční objem je, dá se říci, konstantní a teď jde jenom o to, do čeho se ty peníze prakticky investují."

Šéfredaktora předního divadelního časopisu Svět a divadlo Karla Krále se ptám, jaké jsou z jeho pohledu špičky a propady letošního ročníku:

"Já myslím, že zajímavých inscenací tu byla celá řada. Některé jsem znal, třeba Piesn Kozla, Cahin-Caha (Gulkovy věci), jiné ne, třeba maďarský soubor se mi velmi líbil, ta jejich naivistická parodie Rolnická opera. No a propady? Ten ruský Revizor mi připadal opravdu dost akademický. Ale zároveň to byla zajímavá věc, trochu muzeálně zajímavá, ale nakonec i tak jsem rád, že jsem ji viděl. Za sebe bych tedy nic za vyslovený propad neoznačil," říká Karel Král.

K plzeňskému festivalu se ještě ve vysílání vrátíme. Pozvu vás například na ochutnávku z inscenace Nachové plachty divadla Bratří Formanů a podrobněji se budeme věnovat vývozu české divadelní kultury do zahraničí.