Eurozóna na rozcestí

Je to jen šest týdnů, co jsme se v ekonomické rubrice zabývali osudem eurozóny a výhodností či nevýhodností toho, že Česká republika do ní nejenže dosud nevstoupila, ale ještě nejméně několik let tuto šanci ani nebude mít. Řecká krize ale stejnou otázku nastolila znovu – a mnohem silněji. Proto se k ní vracíme i dnes.

Protestující před řeckým parlamentem v Aténách, foto: ČTK

Eurozóna zjevně stojí na rozcestí. Řeckem otřásají protesty a stát musí přesto prosadit drastická úsporná opatření, která jsou podmínkou obrovské zahraniční pomoci. Co by se bez ní stalo s předluženou zemí, si nikdo ani netroufá domyslet. Občané zemí eurozóny ale nejsou nadšeni z toho, že by měli pomáhat jižanům. Zvláště pokud - jako například Slovensko – si stát musí půjčit, aby podpořil bohatšího partnera. Česká republika je v tomto ohledu trochu stranou: právě proto, že se dosud nezapojila do projektu společné evropské měny.

Za jednu z hlavních nevýhod samostatné koruny je přitom považována její volatilita, což je pojem pro míru kolísání hodnoty, v tomto případě měnového kurzu. A ten se opravdu rozhoupal, protože investoři jsou zmateni a orientují se na jistější měny. Zatímco exportéři pokles hodnoty koruny vůči euru a ještě více vůči dolaru jistě vítají, pro turisty je to před začátkem sezony nepříjemnost, díky které je může dovolená přijít dráž. Podle ředitelky společnosti Next Finance Markéty Šichtařové ale makroekonomicky nejde o zásadní posuny:

Foto: Evropská komise

"Každý finanční trh má tendenci čas od času procházet nějakými turbulencemi a prudce propadnout. To je právě případ i české koruny a stejně tak eura a toho, co pozorujeme v těchto dnech. Jedná se o krátkodobou volatilitu, která jednoznačně souvisí s vývojem v Řecku. Pro českou ekonomiku to není nijak významně nebezpečné."

Nastalou situaci dokonce Šichtařová považuje za potvrzení jejího přesvědčení, že výhody samostatné měny spíše převažují nad nevýhodami:

"Teď teprve se začíná postupně mluvit o tom, že v podstatě výkyvy české koruny nejsou zas až takovým problémem, jak se nám dlouhou dobu snažili mnohé podniky nebo i někteří lobbyisté namluvit, protože daleko větším problémem je situace, kdy naopak kurz koruny není volatilní a byl by plně fixní. To, k čemu vedl fixní kurz, můžeme právě teď pozorovat v Řecku, ve Španělsku, v Portugalsku a v dalších jižanských zemích. Fixní kurz eura vlastně vedl k tomu, že tyto země naprosto ztratily svoji konkurenceschopnost, tím pádem došlo ke zpomalení jejich ekonomik, tím pádem byl vygenerován obrovský veřejný dluh a tím pádem se dneska tyto země ocitají na hraně státního defaultu."

Foto: Evropská komise

Zkrátka a dobře – ztrácejí schopnost plnit své závazky. Česko ale také má problém se státním dluhem, možná ani ne tak s jeho současnou výší, jako spíše s jeho prudkým růstem, který bude těžké zpomalit i při nastolení přísnější rozpočtové disciplíny a snížení státních výdajů. Je tedy česká situace na hony vzdálená té řecké nebo ani moc ne? A jakou roli v tom může sehrát fakt, že Česko není součástí eurozóny?

"Česká situace je té řecké vzdálená, ale ne zase až tolik, jak by se mohlo zdát. Zcela základním rozdílem je samozřejmě to, že česká ekonomika není v rámci eurozóny, ale velmi podobné je to, že v České republice velmi rychle, stejně jako v Řecku, narůstá veřejný dluh. Česká republika zatím sice ještě má veřejný dluh k hrubému domácímu produktu poměrně nízký, v tomto ohledu jsme ještě v Evropě hvězdy. Ale hvězdy už nejsme, pokud se podíváme na tempo nárůstu toho dluhu. Naše poslední projekce ukazuje, že pokud by se nezměnila hospodářská politika v České republice, potom bychom byli na podobných úrovních, na jakých je dneska Řecko, zhruba do deseti let, pokud jde o úroveň veřejného dluhu ku HDP. Takže do deseti let bychom se dostali do stejné situace, jako dnes Řecko, které řeší, že si nemůže půjčit světových finančních trzích peníze na financování svého chodu."

Česká republika proto podle Šichtařové nejenže nemá důvod hnát se za eurem, ale ani při splnění všech podmínek dokonce zřejmě sama eurozóna nebude naladěná na své rozšiřování:

Řečtí demonstranti v Aténách, foto: ČTK

"Já jsem přesvědčená, že eurozóna v současné době stojí na křižovatce, ze které existují pouze dva výjezdy. A oba dva jsou extrémní. Jeden je rozpad eurozóny, respektive rozštěpení na tvrdé jádro a potom na něco, co v současné době bychom mohli nazvat jako okrajové země eurozóny, právě typu Řecko. To určitě není dobré řešení a mohli bychom rozebírat, proč to není dobré řešení. Ale ono to druhé řešení je také špatné. To druhé možné řešení totiž je přenesení veškerých fiskálních pravomocí na nějakou centrální úroveň a v podstatě vytvoření něčeho, jako superevropské ministerstvo financí, které pod sebou bude mít správu jednotlivých státních rozpočtů v jednotlivých členských zemích. To je také nedobré řešení. Protože v podstatě ať chceme nebo ne, tak to není nic jiného než vytvoření superstátu."

Ale v případě, že ani jedno z těch dvou řešení nebude přijato, tak eurozóna bude ještě dlouhá léta v naprosté agónii, protože se ukázala jako neživotaschopná," varuje ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová a uzavírá: "Já si myslím, že do roka budeme řešit buď jakým způsobem technicky ten rozpad provést anebo naopak budeme řešit, jak technicky sestavit nějaké evropské ministerstvo financí."