Ekonomové: zapojení ČR do záchrany eurozóny je správné

Dění okolo rozpočtové krize v Evropské unii poslední dobou rozrušilo i domácí politickou scénu. Česko souhlasilo s půjčkou Mezinárodnímu měnovému fondu, který z ní bude platit pomoc eurozóně. Týden nato ale čeští politici odmítli účast v dohodách, které mají omezit zadlužování celé Unie. Oběma událostem se budeme věnovat v dnešní ekonomické rubrice. S eurozónou je totiž česká ekonomika životně provázána.

Česko o půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu a tím i eurozóně rozhodlo minulý týden. Fondu půjčíme 1,5 miliardy eur, což je téměř 38 miliard korun. To je pro představu zhruba tolik, kolik dá stát ročně na dávky sociální podpory. Peníze půjdou z devizových rezerv České národní banky, která už krok odsouhlasila. Té také bude stát dorovnávat úroky, o které přišla, když peníze nepůjčila komerčním subjektům. Zda je českým zájem pomoci eurozóně, do které zatím nepatříme, to vysvětlil Radiu Praha ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš.

"Naše zapojení do záchranných prací je na místě, protože naše budoucnost, i když nejsme členy eurozóny, je neodmyslitelně spojena s osudem tohoto klubu, ať už je to skrz propojenost obchodní nebo finanční. Nějaká morální zodpovědnost by zde být měla. I když jednoduše řečeno to země eurozóny nevytrhne, tak naše zapojení do záchranných prací je správné."

Podobný názor má i ekonom a koordinátor pro přijetí eura v České republice Oldřich Dědek.

Oldřich Dědek, foto: ČT24

"Snaha pomoci euro a eurozóně je zde velká. Vychází od všech státníků a já jsem rád, že česká vláda se k tomuto rozhodnutí přidala a že bude součástí toho bloku, který se aktivně bude snažit přispět k řešení dluhových problémů v eurozóně."

Lídři států Evropské unie se už loni v prosinci dohodli, že poskytnou půjčku až 200 miliard eur. Dodat peníze se zavázala zatím jen eurozóna. Jde celkem o 150 miliard euro a česká část tak tvoří pouze zlomek. Pomůže naše půjčka skutečně české a potažmo i evropské ekonomice? Na to odpovídá Jan Bureš.

"Když se podíváme na půjčku MMF, tak to si myslím, že je případ, který sice českou ekonomiku nějak výrazně nepoškodí, na druhou stranu prakticky nikomu nepomůže, a to si myslím, že i z hlediska, pokud tam přispějí ostatní členské státy eurozóny. Tato cesta není úplně nejvhodnější."

Ve schválené půjčce jde o výrazně nižší sumu než bylo plánováno. Původní návrh zněl na 3,5 miliardy eur. Kam peníze vůbec půjdou, to vysvětluje Oldřich Dědek.

Vojtěch Benda

"Ty peníze podle mého předpokladu budou "zaparkovány" na účtech Mezinárodního měnového fondu. To neznamená, že ta půjčka bude muset být poskytnuta okamžitě, bude to vázáno na vývoj v eurozóně. V tomto směru jsem optimista, protože tím hlavním rizikem by bylo zejména to, kdyby se do problémů jako Řecko dostala Itálie a nebo Španělsko. V poslední době vidíme, že tam dochází ke zklidnění situace, samozřejmě rizika jsou stále ještě velmi vysoká. Nicméně pokud by byly trhy přesvědčeny, že italská a španělská vláda skutečně zodpovědně přistupují ke konsolidaci veřejných financí a byly ochotny půjčovat těmto vládám za rozumných výnosů, tak si myslím, že velká a masivní pomoc by nakonec nebyla zapotřebí."

Druhá zpráva, která zvířila domácí politickou scénu, bylo české odmítnutí účasti v evropském paktu pro posílení rozpočtové disciplíny počátkem tohoto týdne. Na summitu v Bruselu to odmítl premiér Petr Nečas. Ke vznikající smlouvě se přitom ze všech zemí Unie nepřipojily jen Velká Británie a Česká republika. Odmítnutí účasti ale nemusí být velký problém. České televizi to řekl hlavní ekonom ING Vojtěch Benda.

"Nevidím velkou ztrátu z toho, že se k těmto pravidlům (Česko) zatím nepřipojí. Ta pravidla jsou minimální pravidla, která by měly dodržovat každý stát, který chce získat důvěru finančních trhů a ukázat, že je dobrým hospodářem. Hlavním smyslem všech těchto pravidel není líbit se eurozóně, ale financovat se za dobrých podmínek na finančních trzích. Pokud Česká republika bude dosahovat těchto parametrů i bez podpisu té smlouvy, tak je to v pořádku. Do budoucna nevidím problém připojit se k této smlouvě, v případě, že se ukáže, že za tím nenásledují další i další věci. Mluvíme o hrubém nástinu, který nikdo v detailu neviděl, v detailu se bude debatovat až v březnu. Může se stát, že se na to nabalí další a další věci, které by pro stát nemusely být zcela příjemné."

Foto: Národní koordinační skupina pro zavedení eura v ČR

Situace v eurozóně je přitom stále napjatá. Dluhy přitom trápí většinu států eurozóny, především těch jižních. Řecko je přitom v nejhorší situaci a sice se dohodlo na snížení soukromého dluhu, Evropa mu ale příliš nevěří. Co by pro Česko znamenal jeho krach Řecka, to odhaduje ekonom Jan Bureš.

"Pokud Řecko zbankrotuje, tak z toho ještě nemůžeme vyvodit nic zásadního pro Česko. Otázkou je, jakým způsobem zbankrotuje. To, že nesplatí své dluhy, je poměrně jasná věc. Jde o to, zda se tak stane řízeným nebo neřízeným způsobem. Řízený způsob s sebou nese přímou pomoc řeckým bankám a zastavení finanční nákazy hned v počátku. Pokud by to bylo řízeným způsobem, tak to pro Česko nemusí znamenat nic. Pokud by to bylo neřízeně, tak je velice pravděpodobné, že se finanční nákaza přesune rychle do ostatních slabších článků eurozóny. Česko to pocítí podobně jako po pádu Lehman Brothers. Měli bychom za našimi dveřmi poměrně velkou finanční krizi, se kterou fakticky není v tomto regionu precedens. Něco jako rozpad měnové unie tohoto formátu my neznáme. Projevilo by se to ve výrazném propadu našich vývozů, následně by to mělo propad do zaměstnanosti a do soukromé spotřeby."

Zasaženy by ale byly podle Jana Bureše i některé sektory české ekonomiky.

Ilustrační foto: Barbora Kmentová

"Páteří české ekonomiky je zpracovatelský průmysl, především průmysl automobilový a strojírenský. Oba dva tyto segmenty by byly v případě negativního scénáře silně zasaženy, protože jsou oba dva velice proexportně orientované. Jsou také velice cyklické, to znamená citlivé na jakékoliv výkyvy v ekonomické kondici našich zahraničních partnerů. Krize a její dopady se ale nedají izolovat jen na tyto dva sektory, protože od těch v naší ekonomice odvisí prakticky všechno, třeba veškeré poskytované služby. Takže by to bezesporu - i když s určitým zpožděním - mělo dopad i do sektoru služeb. Jediné, co by zůstalo relativně nedotčené, by byly sektory, ve kterých funguje jako zaměstnavatel stát, nebo je nepřímo dotuje. Například zdravotnictví a školství, ty by byly nejméně postižené."

I česká koruna ale může reflektovat otřesy na evropských trzích. Její kurz v poslední době klesl a pohybuje se na úrovni kolem 25 korun za euro, které ale většinou nedosahuje.

"Pro českou korunu vidím jako velice rizikové následující tři měsíce, kdy se v eurozóně bude řešit řada věcí, které kriticky ovlivní další vývoj. Zásadní neznámé, které jsou před námi, vyvolají na globálních trzích vysokou volatilitu. Ta se negativně projeví i ve střední Evropě. Na české koruně asi nejméně, daleko více na polském zlotém a maďarském forintu. Pro nejbližší tři měsíce bych se bál větších výprodejů české měny. Pro zbytek roku, pokud vše nabere dobrý směr a tyto problémy budou vyřešeny, tak česká koruna může dál pokračovat v posilujícím trendu a může být na silnějších hodnotách, než ji máme dnes."

Česká měna je přitom ve srovnání s forintem nebo zlotým velmi stabilní měnou. Všechny měny ale budou v budoucnu posilovat.