Eva Krušinová se za války starala o děti v Čs. exilové škole v Británii

winton1.jpg
0:00
/
0:00

Dnes je paní Evě Krušinové čtyřiaosmdesát let. Už jako osmnáctiletá se ale za 2. světové války starala o české děti, které navštěvovaly tamní Československou exilovou školu. Manžel paní Krušinové v této škole učil a ona sama v ní pracovala jako zdravotní sestra. Nedávno bývalí žáci této školy, dnešní sedmdesátníci, navštívili Prahu a do zdejšího Národního archivu předali svůj školní archiv. Setkali se i s paní Krušinovou. Podrobnosti má Milena Štráfeldová.

Čs. exilovou školu ve Velké Británii zřídila Benešova londýnská vláda po okupaci Československa. Chodily do ní děti československých politiků a diplomatů, ale i děti baťováků a zaměstnanců dalších čs. firem v Anglii. A také tzv. Wintonovy děti, tedy děti ze židovských rodin v Československu, které před smrtí v plynových komorách zachránil tehdy třicetiletý makléř Nicholas Winton. Zvláště o ty menší děti se v Čs. exilové škole starala Eva Krušinová.

"Chodila jsem s nimi k doktorovi do města, protože jsme bydlili na vesnici, a starala jsem se, aby se pořádně myly za krkem a za ušima. Byly tam taky malé děti, které potřebovaly i takovou mateřskou péči. Dvě malé holčičky vždycky přišly, zaklepaly a říkaly: ošetřovatelko, já jsem se přišla na vás podívat."

Ovšem i paní Krušinová se do Anglie dostala jako jedno z Wintonových dětí. Bylo jí osmnáct let:

Eva Krušinová (vpravo)
"Já jsem jela s nimi, abych je trošku usměrňovala a starala se o ně. Já už jsem byla dospělá. Můj mladší bratr byl přihlášený na další turnus, ale začala válka, a pan Winton už nemohl nic dělat."

Rodina paní Krušinové tak za války zahynula. V Anglii pak, právě v exilové škole, poznala svého budoucího manžela. Učil tam češtinu a francouzštinu.

"Manžel byl původně ve Francii, učil v Dijonu. Nejdřív tam byl jako dítě, od patnácti let, udělal tam maturitu. A potom tam v roce 1938 přijel jako vedoucí české skupiny. A pak odtud utíkal do Anglie. Oni nejdřív nevěděli, kam jedou. Nasadili je do lodí, co se v nich vozí uhlí, a jeli na Gibraltar. Teprve tam se dozvěděli, že pojedou do Anglie."

Vojenský tábor, kam nakonec pan Krušina zamířil, byl nedaleko Čs. exilové školy. Škola si ho od armády "vypůjčila" jako profesora francouzštiny na zkoušky maturantů. Nakonec v ní ale zůstal celých pět let. A jak exilová škola vypadala?

"Ta škola původně byla v takovém sídle. Nebyl to zámek, ale velká budova, která se na školu nehodila. Byla tam zima, voda tam netekla, špatně se to dalo vytopit, takže ty děti dost strádaly. A my taky, s nimi."

Obecnou školou a později i gymnáziem, které bylo součástí Čs. exilové školy ve Velké Británii, prošly během války stovky dětí. Některé z nich se po válce vrátily do Československa. Mnoho dětí tu ale ztratilo své rodiny a zůstaly ve Velké Británii. Dnes žijí po celém světě. Jsou mezi nimi lékaři, právníci, letci, podnikatelé, učil se tu například i jeden z nejslavnějších kanadských novinářů Joe Schlesinger.