Evropský pakt pro rovnost mezi ženami a muži

Šest zemí Evropské unie včetně České republiky navrhuje, aby unie přijala Evropský pakt pro rovnost mezi ženami a muži. Co mohlo vést francouzského prezidenta a premiéry Česka, Španělska, Dánska, Švédska a Finska k předložení takového návrhu? Nezdá se, že je to výsledek lobbingu feministických organizací. S komentátorem Hospodářských novin Petrem Holubem si o tom povídal Josef Kubeczka.

Myslíte si, že situace je opravdu tak neúnosná, že je nutný takový pakt?

"Určitě je to věc, která by mohla pomoci v řadě oborů. Já myslím, že v tom není třeba hned hledat ideologii, ale je známo, že Evropa jako taková stárne, tím pádem ubývá pracovních sil a je třeba hledat síly tam, kde nejsou využity. To znamená, že pokud by se dala rovná příležitost ženám jako mužům, tak by mohly mít větší zájem chodit do práce. Z ekonomického pohledu to tedy může mít pozitivní důsledky."

A nestane se, že například ženatí muži, osamělí otcové či důchodci budou také žádat svůj Evropský pakt?

"Může k tomu dojít. Pokud jde o politiku zaměstnanosti, tak minimálně lidé staršího věku by nějakou podporu také potřebovali. Nemusí se tomu říkat 'evropský pakt', ale koneckonců může. Je známo, že právě ze stejných důvodů stárnutí je třeba, aby Evropané stále déle pracovali, aby se odsouvala důchodová hranice. A také je třeba těmto starším lidem nabídnout rovné podmínky při zaměstnávání, jako mají ti mladí, silnější, úspěšnější."

V navrhovaném dokumentu, který má být předložen na jarním summitu Evropské unie, se mimo jiné praví, že politika podpory zaměstnávání žen a zajištění stejných příležitostí pro ženy i muže je klíčovým předpokladem zajištění konkurenceschopné a prosperující Evropy. Zdá se Vám taková souvislost možná?

"Určitě ano. Pokud by se otevřel pracovní trh právě pro ženy, tak tím opravdu může Evropa svůj ekonomický výkon významně zvýšit. Zvláště, pokud by šlo o ženy vzdělané, a i ony jsou nakonec diskriminovány na trhu práce, tak ten efekt by mohl být dost podstatný. Je ale pravda, že k tomu vůbec není snadná cesta. Ovšem jména zemí, které ten pakt navrhují, svědčí o tom, že by to nějaký smysl mít mohlo, protože především ve Skandinávii mají všechny možné cesty, jak zaměstnávat ženy, dobře vyzkoušeny."

Podle údajů Českého statistického úřadu jsou rozdíly v platech žen a mužů v Česku jedny z nejvyšších v Evropě. Je to prý způsobeno tím, že muži a ženy většinou vykonávají jiné druhy práce, přičemž ženy většinou nejsou ve vedoucích pozicích. Tak to alespoň tvrdí statistici. Je to snad projev nějaké diskriminace žen?

"Samozřejmě to diskriminace je, ale možná není třeba vždy používat tak silné slovo. On totiž postoj Čechů k ženám na pracovním trhu je takový ambivalentní a nedá se příliš dobře srovnávat se západoevropskými zeměmi. Je známo, že Češky pracují ve srovnání s Evropou nadprůměrně. To je vlastně ještě dědictví z komunistického režimu, který zaměstnanost žen opravdu tvrdě zavedl. Ovšem komunistická společnost počítala s tím, že výdělek ženy je spíše doplňkový. Muži si od té doby hlídají své pozice. Jsou sice zvyklí na ženy na pracovišti, ale takové ty mocenské funkce si dokáží udržet. Je to vidět i ve veřejném životě, například necelá pětina zákonodárců jsou ženy, ale kdyby se člověk podíval na statistiku, kdo je docent a profesor, tak by zjistil něco podobného. Diskriminace tam tedy je a obecně by se to dalo shrnout, že muži se ženské konkurence bojí, a tudíž je nepouštějí někam výše."

Myslíte si, že u nás stále přetrvává model muže jako živitele rodiny?

"To se právě do značné míry po listopadu 1989 oslabilo, a proto se také muži snaží udržet svá místa za každou cenu. Právě ve chvíli, kdy se ta společnost otevřela, začíná se mnohem více využívat informačních technologií, mohou ženy vstupovat na trh práce mnohem volněji. A muži, ono to zní tak trochu hloupě, ale je to pro zjednodušení, se jim snaží zabránit, aby je vystřídaly na těch nejvyšších místech. Proto se také například neotevírají různé možnosti pracovních úvazků, třeba těch kratších, které by ženám pomohly. Je tady třeba ještě skutečně ty dveře dále otevřít, a k tomu by třeba ta evropská iniciativa teoreticky mohla prospět. Jak to proběhne, to lze těžko předpovědět. Model muže jako živitele rodiny se určitě oslabuje, a protože to pro mnohého muže znamená určitou ztrátu identity, tak se tento proces, kdy on přestává být jediným živitelem rodiny, snaží zastavit," řekl pro Radio Praha Petr Holub.