Fantastický víkend českých vodních slalomářů
Fantastickým úspěchem skončil pro české barvy úvodní závod SP vodních slalomářů. Naši reprezentanti dokonale využili domácího prostředí na umělém kanále v pražské Tróji. Tři tituly, jedno stříbro a jeden bronz - to je ovšem bilance, kterou neočekávali ani největší optimisté.
"Motivace se nevztahovala k MS, ale ve chvíli kdy jsem dojela, tak jsem si uvědomila, jak by to bylo krásné, kdyby to bylo loni. Krásné to bylo i letos, diváci i kamarádi mě přišli povzbudit a tak jsem měla šanci dokázat sobě i jim, že to ještě umím a i když se nedaří vždycky, tak jsem ukázala, co ve mně je."
Hilgertová má trojský kanál ráda a to především proto, že se na něm nevyskytuje jedno záludné místo, ale naopak spousta úseků, kde může člověk udělat chybu a přijít o drahocenné sekundy.
Vodní slalom je sportem, ve kterém zdaleka není nouze o překvapení, což na vlastní kůži poznala i česká kajakářská legenda.
"Ačkoliv jsem loni neměla špatnou sezónu, tak jsem loni na ME nedokzala postoupit do finálové desítky. Konkurence je natolik vyrovnaná, že když zaváháte, tak ani desítka není samozřejmostí. Na ruhé straně můžete i z desátého místa útočit na medaile, je to hodně tvrdé, ale má to něco do sebe. Je dobré, že se závodů jezdí víc a člověk může dokázat co v něm je při více příležitostech. Jednou vyhraje ten, podruhé ten - v tom je kouzlo toho sportu."
Rodina Hilgertových zažila víkend snů. Na sobotní vítězství Štěpánky totiž v neděli navázal její syn Luboš, který měl v Praze spíše sbírat zkušenosti, ale místo toho skončil v konkurenci 78 kajakářů jen těsně pod stupni vítězů - na 4. místě. Máma na něj byla pochopitelně pyšná.
Zní to neuvěřitelně, ale Hilgertova bramborová pozice v královské kategorii kajaku mužů byla z českého tria nejslabší. Ivan Pišvejc totiž navázal na vydařenou kvalifikaci nejrychlejšími jízdami a jen díky dvěma trestným dotekům se musel spokojit s bronzovou medailí. Absolutní senzací je ovšem při premiéře ve SP vítězství teprve dvacetiletého Vavřince Hradílka. Ten byl ze svého triumfu natolik šokován, že si bezprostředně po projetí cílovou fotobuňkou svou finálovou jízdu ani nepochválil. Tady je jeho specifické hodnocení.
"Byla dost pomalá. Vytuhnul jsem a proti semifinále jel o 4 vteřiny pomaleji. Ale vyhrál jsem, takže super."
Na trojském kanále se však nedařilo pouze našim kajakářům. Mezi deblkanoisty vybojovala stříbro dvojice Jiras, Máder a na singlu pečetil dokonalý český víkend zlatou medailí Stanislav Ježek. Ten při neúčasti dvojnásobného olympijského vítěze a loňského mistra světa z Prahy Francouze Tonyho Estangueta zdolal v nejdramatičtějším závodě celého víkendového klání o pouhých 14 setin sekundy největšího favorita Slováka Michala Martikána. Ježek, který je v české výpravě vyhlášeným flegmatikem a pohodářem, po dojezdu nejprve žertoval, že on nechal Martikána vyhrát před týdnem na ME v Liptovském Mikuláši a ten mu to naopak gentlemansky oplatil na domovském kanále v Tróji. Poté už s vážnou tváří uznal, že měl velké štěstí, neboť 14-ti setinový rozdíl je v tomto sportu opravdu titerný.
Standa Ježek vlastním příkladem dokázal, jak důležitá je znalost trati. Už loni při MS to zužitkoval ziskem bronzové medaile, letos se ještě o dvě příčky zlepšil.
"Výhoda je velká. I při přípravě mi stačí si trať pouze prohlédnout, vím jak tady teče voda, takže tomu nemusím věnovat zbytečně moc času. Např. 16. brána, kde závodníci často naráželi do zdi, tak já mám tuto zkušenost z tréninku, tak jsem si tentokrát dal pozor."
Vítězství dodalo Ježkovi pořádnou porci sebevědomí.
"Vzhledem k tmu, že už mi není dvacet, ale přes třicet, tak je to dobré. Člověk si řekně, že nepatří do starého železa, ale může svou zábavu ještě pár let dělat."
