Film Lidice byl promítnut v Lidicích
Ve čtvrtek večer proběhla dlouho očekávaná projekce nového českého filmu Lidice přímo v Lidicích. Původně to měla být světová premiéra, ale nakonec měl snímek Petra Nikolaeva podle scénáře Zdeňka Mahlera premiéru o týden dříve v Praze. Tedy týden před výročím tragických událostí, ke kterým došlo 10. června 1942. Jak Lidice film přijaly?
"Já myslím že zpracování toho lidického tématu byl dluh naší společnosti vůči tomu, co se stalo. Protože v průběhu druhé světové války než byl objeven holokaust, tohle zasáhlo celý svět, protože to německá propaganda přiznala. A snaha to u nás zfilmovat se objevila hned po druhé světové válce, ale vždycky to nějakým způsobem nevyšlo. Pak se objevil scénář Zdeňka Mahlera a to jeho zpracování má určitou nadčasovost. protože neukazuje, že jeden národ je zlý a druhý hodný, ale o tom, že zlo je v lidech. A nejen zlo, ale i dobro. A že by se mohlo velmi snadno stát něco pdobného, i když snad ne tak tragického. Uvědomme si, že jsme si mysleli, že v Evropě se nic stát nemůže, a přesto se děly v bývalé Jugoslávii věci, které se příliš neliší od druhé světové války."
"Těch důvodů bylo víc, jeden z nich byl ten, že červen je poslední školní měsíc. A my když jsme dělali projekce pro zástupce škol, tak jsme dostali zpětnou vazbu, že času do konce roku zbývá málo. A tak jsme si řekli, že bude lepší ten film o týden posunout. A zároveň jsme to načasovali tak, aby v kinech nebyl jiný film, který by nám mohl zbytečně ohrozit návštěvnost."
Takže to bylo komerční hledisko.
Ve čtvrtek 9. června tedy nakonec došlo k té projekci v Lidicích. Původně se měla konat na pietním území, z toho sešlo, promítalo se v areálu za Lidickou galerií. jak to všechno proběhlo? Kolik lidí přišlo a jak reagovali?
Když jsme plánovali tu projekci, tak se zvažovala ta dvě místa. To místo na pietním území se nám jevilo jako nevhodné, protože se nedalo uzavřít. A když promítáte film s vážným tématem, tak asi není vhodné, aby tam lidé chodili, odcházeli na záchod a podobně. Aby to mělo určitou úroveň."
"Na film se přišli podívat někteří, kteří byli lidické děti, kteří přežili tu tragédii. Nevím přesně, jestli tam byl někdo z těch žen, ale zvány byly. To promítání proběhlo včera večer. Já usuzuji z toho, že mi volal Petr Nikolaev, který tam zůstal dokonce představení, a přišly mi esemesky od ředitele Památníku pana Červencla. A všechny ty reakce byly pozitivní. Zatím nemám žádnou negativní reakci a jsem moc rád, protože toho jsem se bál a myslím, že Petr Nikolaev taky. Takže myslím, že dneska v noci se mu krásně spalo, protože viděl ty reakce. A když se díváte na to plátno, nad kterým svítí měsíc, tak to má opravdu úchvatnou atmosféru."
"Pro mě to není příběh vraha, protože ten člověk byl odsouzen za zabití a dostal čtyři roky. Takže pro mě to byla v podstatě nehoda. Ale ta vina tam je a my ji tím filmem nesmýváme. V každém případě se domnívám, že on je pouze klíčem k tomu příběhu a není tam celou dobu. On nám slouží jako průvodce příběhem dál, když už s Lidicemi a s těmi postavami, s kterými hrajeme tu velkou část příběhu, nemůžeme dramaticky dál pracovat, tak on nám ten film nese až do konce a vlastně nám ukazuje tu absurditu té doby."
"Když jsem dostal scénář a začal jsem oslovovat různé partnery, vždycky jsem říkal: 'to je Nokturno, příběh o Lidicích.' Pak jsem pochopil, že lepší než vysvětlovat, o čem ten film je, je říct název Lidice a lidi to pochopí. Setkával jsem se zpočátku s názorem, že by se ten film měl jmenovat spíš Nokturno, z komerčních důvodů, protože název Lidice vzbuzoval v Lidech obavy, že je to něco vážného, těžkého, smutného. Ale já jsem na to argumentoval, že ať se to bude jmenovat jakkoliv, tak divák, když bude odcházet z kina a bude o tom vyprávět svým známým, tak vždycky bude říkat, že je to příběh o Lidicích. Myslím, že schovávat, o čem to je, by asi nebylo vhodné. I teď s odstupem si myslím, že ten název byl zvolen správně."
