Nikolaev: Zobrazit nacistické násilí, aby nebylo banální

Na konci července padne první klapka nového filmu Lidice. Točit ho bude Petr Nikolaev podle scénáře Zdeňka Mahlera s Karlem Rodenem v hlavní roli. Po 68 letech od tragédie, kdy nacisté zlikvidovali Lidice jako mstu za atentát na zastupujícího říšského protektora, je to první pokus o zpracování námětu v českém hraném filmu.

Příběh Lidic byl zfilmován hned v roce 1943 ve Velké Británii pod názvem The Silent Village. Režisér Humphrey Jennings natočil středometrážní film s čistě amatérskými herci v reálném prostředí velšské hornické vesnice. V Českém filmu se ale téma dosud neobjevilo. Osudem jednoho z odvlečených lidických dětí se vzdáleně inspiroval Antonín Moskalyk ve filmu Kukačka v temném lese z roku 1984.

Kristián Suda, foto: www.ceskatelevize.cz

Scénář vznikajícího filmu Lidice založil Zdeněk Mahler na osobní milostné tragédii, vysvětluje dramaturg Kristián Suda:

"To jsou tři privátní osudy jedné rodiny. Hlavní postavou je Šíma, muž, který úplně náhodou ve chvíli vášně zabije svého syna a je za to odsouzený, ale tím se paradoxně zachrání a jako jediný muž přežije tu apokalyptickou událost. A když se na to místo po válce vrací, tak je společností vyvržen, protože už do ní nepatří."

Na scénáři spolupracovala režisérka Alice Nellis, která ale na poslední chvíli onemocněla a do projektu místo ní přistoupil Petr Nikolaev. Režisér hodlá zachovat maximum autentických prostředí, třebaže samotné Lidice bude muset nahradit nedalekou středočeskou obcí Stehelčeves. Hovoří producent Adam Dvořák a po něm Petr Nikolaev.

Adam Dvořák, foto: autor

Dvořák: "Všechno se to bude muset udělat někde jinde. Budeme mít reálnou vesnici a tu pak budeme v postprodukci vymazávat, než abychom tady trikem udělali nové Lidice. Podařilo se najít vesnici velmi podobnou, protože samozřejmě máme snahu zachovat ráz krajiny a ráz domů."

Nikolaev: "My potřebujeme domy, které... objevili jsme jednu vesnici, která se hodí, protože je tam velký statek, který je už hodně rozpadlý a má řadu hospodářských budov, které by nám umožnily vytvořit iluzi zničených lidických domů. pro nás je důležité vytvořit iluzi vesnice, která tu už na dohled není..."

Petr Nikolaev, foto: autor

Jeden z hrdinů filmu je zaměstnán v kladenské Poldi. Vhodné prostory našli filmaři v kovárně v nedalekém skanzenu Dolu Mayrau.

"tady je to úžasné musím říct. My jsme to tady prolezli, všechna místa, kde se fáralo, byli jsme se podívat i do ukázkového dolu, který je asi 150 metrů odsud a je to ukázka toho, jak tu ti lidé měli tvrdý život,"

říká Nikolaev. Natáčet se bude také v kladenském gymnáziu.

Budova gymnázia v Kladně

"Toto je budova gymnázia z roku 1905, je to jedna z nejhezčích budov na Kladně. Sem byly přivezeny lidické ženy s dětmi, necelé tři dny byly internovány v tělocvičně a potom byly od sebe odděleny za slibu, že se pak setkají, ale většina z nich se už nikdy neviděla,"

vysvětluje tajemník kladenského magistrátu Zdeněk Slepička. Filmaři ale nevyužijí autentickou tělocvičku, která jako moderní tělocvička obsahuje dnes řadu nevhodných prvků, ale pravděpodobně prostor bývalé gymnaziální kaple, která dnes slouží také jako tělocvična.

Tělocvična kladenského gymnázia

Podobných tragédií, jaká postihla Lidice, se odehrálo v letech druhé světové války řada i v jiných zemích, ve Francii, v Itálii, ale hlavně na Ukrajině a v Pobaltí. Lidice se ale na rozdíl od jiných případů staly mezinárodně symbolem nacistické zvůle a řada měst ve světě převzala symbolicky název Lidice. Dramaturg Kristián Suda této souvislosti připomíná britský film Tichá vesnice.

"Lidice se skutečně staly symbolickým, ikonickým místem. A navíc to střetávání hrdinství atentátu a hrdinství Kubiše a Gabčíka - a proti tomu tahle oběť - to je ústřední téma našich dějin."

Režisér Petr Nikolaev připouští, že největší problém bude vypořádat se se zobrazením válečného násilí, aby se ve filmu nepřecenilo ani nebanalizovalo.

"Samozřejmě to je úskalí, kterého jsem si vědom, a byla si ho vědoma i Alice Nellis, když psala scénář. Známe už řadu filmů, kde se ukazuje takovéto utrpení. Je nebezpečí, že se to bude zdát až skoro banální, ty krutosti se nedají stupňovat. tady je všechno na tom, jak dokázat, aby ta věc byla pravdivá, působivá a aby nesklouzla do nějakého stereotypu násilí. Samozřejmě pro nás jako pro Čechy je to zásadní věc a teď jde o to, jaký k tomu najít klíč a ten já teprve hledám..."

Snímek vstoupí do kin za rok v den výročí Lidické tragédie. Co si od něj slibuje ředitel Lidického památníku Milouš Červencl?

"Bude mnoho, mnoho kritiků. Protože natáčet film o nedávné historii, kdy ještě řada pamětníků žije, to je nevděčná role. Ale to já bych nebral vážně. Stará generace ví, o co jde, ale my to musíme dostat mezi tu střední a mladou generaci..."

---

Přečtěte si také:

Šla s ním až k šibenici - rozporuplný příběh z konce 2. světové války