Filmy jen pro otrlé

Myslíte si, že jste se stali po shlédnutí všech možných i nemožných seriálů nebo estrád dostatečně otrlými diváky? Tak právě pro vás pořádá festival pražské kino Aero.

Kino Aero často organizuje různé speciálně zaměřené akce, jako například přímé přenosy z newyorské Metropolitní opery či portréty různých režisérů. Tentokrát jsou zde k vidění filmy, které se nějakým způsobem vymykají standardním normám filmové estetiky.

Hlavní dramaturg Festivalu otrlého diváka David Čeněk vzpomíná, že myšlenka uspořádat takovou přehlídku vznikla původně jako vtip.

"Bavili jsme se o něm s mým kamarádem Eugenem Liškou a byl u toho Ivo Anderle z kina Aero, který nám tehdy velkoryse řekl, abychom zkusili takové filmy sehnat a udělat z nich malou přehlídku a uvidí se, zda na to někdo bude chodit. A chodili lidi a každý rok víc a víc, takže potom jsme se snažili dát tomu nějakou formu a více o tom přemýšlet, co za filmy budeme shánět. Ten první ročník byl skutečně jenom složený z filmů, které se nám třeba líbily nebo které jsme mohli snadněji sehnat."

Festival se letos koná už po čtvrté. Co nabízí tentokrát?

"Témata jsou dvě, nicméně chci upozornit, že téma vzniklo až po sestavení programu. Je to shoda okolností, neměli jsme v úmyslu ta témata programově připravovat celý rok, ale sháněli jsme filmy, o kterých jsme si mysleli, že se do toho festivalu hodí - filmy, které by mohly trochu šokovat, něčím překvapit, něco nového odhalit. Nakonec když jsme ten program sestavili, tak jsme si všimli, že část těch filmů jsou tzv. béčkové filmy, tedy filmy špatně natočené, s malým rozpočtem. A druhá část filmů se nějakým způsobem věnuje zobrazování sexu ve filmu, takže to druhé téma jsme nazvali pornografie."

Pořadatelé se snaží, aby se na festivalu objevovaly také české filmy. Tentokrát je domácí produkce zastoupena snímkem Revue na zakázku od Zdeňka Podskalského. Hlavní role ztvárnili Jiří Lábus a Oldřich Kaiser.

"Je to československo-kazašská koprodukce. Je to takový polozapomenutý hudební film, který ve své době neměl úspěch, ale dnes působí až surrealisticky."

Filmy nejsou to jediné, na co se divák může těšit. Současně probíhá i výstava otrlých plakátů, kde je možno shlédnout plakáty k filmům jako například Ze života rekreantů nebo Don Juan v Tallinu. Diváci se také mohou zůčastnit různých soutěží, mají například přijít převlečeni za postavu z filmů "nejhoršího režiséra všech dob" Eda Wooda, jehož filmy budou promítány apod. V rámci festivalu se pořádají přednášky či besedy, které mají shlédnuté snímky doplnit. Například promítání filmů z pornografické sekce bude předcházet odborná přednáška filmového publicisty a historika, který se tímto tématem dlouhodobě zabývá.