Fond ohrožených dětí

Fond ohrožených dětí tvrdí, že stát zatím nenašel optimální způsob jak ochránit zájmy dětí.

V následujícím příspěvku navštívíme Klokánek. Nepojedeme však do Austrálie, ale na severní okraj Prahy. Tak se totiž jmenuje dům pro ohrožené děti, které by jinak musely do ústavů či dětských domovů. A proč právě Klokánek? Proto, aby se tu cítily stejně bezpečně a dobře jako klokaní mládě v kapse své maminky. Více informací od Zdeňky Kuchyňové.

Smyslem projektu Klokánek, za nímž stojí nevládní organizace Fond ohrožených dětí, je změnit dosavadní nevyhovující systém ústavní výchovy a nahradit ho v co nejširší míře přechodnou rodinnou péčí. Jak uvedla předsedkyně fondu Marie Vodičková, dosavadní praxe je taková, že děti, o které se rodiče nemohou nebo nechtějí starat, končí nejčastěji v ústavech. Ročně je to víc než dva tisíce dětí. Pro většinu z nich to znamená další trauma, které těžko snáší. Navíc se nejdříve dostanou do diagnostického ústavu, kde jsou společně s velmi problémovými dětmi. Většinou tam, kde selhávají rodiče, bývají sourozenecké vazby nejsilnější. Proto v Klokánku bydlí sourozenci společně. Starají se o ně tety, které se střídají po týdnu a společně s dětmi bydlí. Mohou tu být malá miminka i osmnáctiletí. Klokánek je navíc i zařízení internátního typu. Jak uvedla Marie Vodičková, pokud jsou podmínky doma nevyhovující, mohou být děti v Klokánku přes týden a o víkendu jet domů. Nedochází tak ke zpřetrhání rodinných vazeb. Marie Vodičková tvrdí, že stát dosud nenašel optimální způsob, jak ochránit zájmy ohrožených dětí, o které se stará pět státních orgánů. Kritizuje i novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí. Fond proto navrhuje, prosadit v novele zákona zřícení centrální státní instituce, jejíž hlavní náplní by byla pouze sociálně právní ochrana dětí. Podle mluvčího ministerstva práce a sociálních věcí Václava Svobody to však zatím není reálné. Dodejme, že na zprůhlednění péče o děti naléhají i další nestátní organizace.