Hlavním tématem letošního pražského Fora 2000 měla být problematika lidských práv. Ta ale získala po 11. září zcela nový rozměr, a tak se drtivá část debaty nesla především v duchu zamyšlení nad celosvětovým terorismem. Často se přitom skloňoval ve všech pádech islám, jako náboženství a způsob života či státoprávní uspořádání. A zazněla rovněž slova o tzv. střetu civilizací nebo spíše řečeno o střetu různých vývojových úrovní, v nichž různě plyne čas a různě je chápán lidský život. Připravil Jaromír Marek.
Forum 2000
Určitý směr dodalo debatě hned první den vystoupení islámského učence Šejka Mohammeda Mohammeda Aliho. Ten vyslovil přítomnému bývalému americkému prezidentovi Billu Clintonovi hlubokou soustrast a teroristický útok označil za barbarský a namířený proti celému světu.
"Chtěl bych, aby bylo jasné, že tyto útoky jsou proti všem náboženstvím i proti islámu. Tento útok byl útokem proti naší sdílené civilizaci," uvedl islámský učenec a politik v jedné osobě. Takové praktiky nejsou podle něj odrazem islámského postoje k lidským právům, stejně jako není nacismus odrazem křesťanských názorů a postojů. "Potlačování lidských práv v islámských zemích se neopírá o doktríny islámu. Toto nerespektování lidských práv se děje z politických důvodů a pachatelé těchto činů využívají islám, aby legitimizovali své chování," dodal Mohammed Mohammed Ali. Vzápětí ale také upozornil na základní rozdíl mezi islámským politickým myšlením a politickým myšlením Západu.
Jiří Dienstbier
Podle islámské politické doktríny je to Bůh, nikoliv lid, kdo dodává legitimnosti vládě a jejím zákonům. Když lidé chtějí určité zákony nebo určitou vládu, nemusí tyto být legitimní, pokud dotyčný zákon nebo vláda je v rozporu s boží vůlí." Při těchto slovech Mohammeda Aliho bylo na některých posluchačích ve Španělském sále Pražského hradu vidět určitou nejistotu. Vždyť islámský učenec v podstatě řekl, že demokracie v pojetí křesťanského euroatlantického prostoru asi není to, po čem by pravověrný muslim toužil, co by mu chybělo a co by tedy vyhledával. Bývalý československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier ale nestaví tuto otázku tak kategoricky. Z jiného úhlu pohlíží na problematiku vztahu islámu a demokracie význačný katolický teolog profesor Tomáš Halík, který nyní přednáší na universitě v Oxfordu. Také křesťanství, jak říká, se muselo naučit žít v pluralitních podmínkách. Islám to podle Halíka zřejmě teprve čeká. Účastníci Fora 2000 se většinou bránili tomu stavět islám jako protipól demokracii. Ostatně profesor Halík říká, že na základě debat s islámskými učenci dospěl k názoru, že jim nevadí demokracie a už vůbec ne křesťanství nebo judaismus.
Profesor Tomáš Halík
Profesor Halík soudí, že euroatlantická civilizace se nemůže dívat na celý islámský svět jenom zorným úhlem bina Ládina. Někteří pozorovatelé sledující diskusi zpovzdálí nicméně upozornili na jeden aspekt, který forum intelektuálů nechalo bez povšimnutí. Pozorovatelé uvádějí, že ve světě existuje na čtyřicet národních hospodářství pracujících podle islámských zásad. Ani jedno z nich, snad s výjimkou Malajsie, nevykazuje výraznější ekonomické úspěchy. Dokonce i ropou bohaté státy nabízejí kousek od paláců naftařských šejků pohled na bídu a neschopnost rozvoje. Zatímco hospodářství v nemuslimské části Asie rostlo v uplynulých 30 letech v průměru o více než pět procent, muslimský svět stagnoval. Stejně tak vypadá srovnání nemuslimské a muslimské Asie v oblasti vzdělání. Vždyť i v relativně vyspělém Egyptu je 40procentní negramotnost. Pozorovatelé si proto kladou otázku, jak je možné, že životní filosofie - a islám je nejen náboženstvím, ale především životní filosofií -, že tedy tato životní filosofie, která měla ve svých počátcích daleko lepší předpoklady pro rozvoj hospodářství a vzdělání než křesťanství, skončila tam, kde je nyní.
