Fotbalisty čeká půlrok přípravy. Zraněný Hašek si vychutnal Vánoce, ale už se těší na led.
Po vánoční odmlce přichází opět na řadu sport. Herbert Brynda zjišťoval, co od nového roku očekávají v osobní i profesionální rovině trenér fotbalové reprezentace Karel Bruckner a hokejový brankář Dominik Hašek.
Česká fotbalová reprezentace, která už dva roky nepoznala porážku, má před sebou rozhodující půlrok. Po výsledcích z posledního období nemůže mít na červnovém mistrovství Evropy jiné než vysoké cíle. Trenér Karel Bruckner ovšem musí vůbec poprvé za dobu svého působení u národního mužstva uvažovat o zraněných hráčích základní sestavy:
"Máme tam dva vážně zraněné hráče, je to Ujfaluši a je to Baroš. Jsou tam optimistické prognózy, věřím, že to tak bude, že by se oba tito hráči v únoru mohli víceméně připravovat na sto procent. A ten širší okruh je jistým způsobem vymezen, je tam dvanáctka nebo šestnáctka hráčů a jsou tam i další. Říkám, je to otevřené, ale samozřejmě, že budeme sledovat další hráče."
"Já myslím, že moc ne. Když přijdou nějací noví hráči, tak přijdou do ustáleného kádru, který bude nastupovat v ustálené sestavě. Vlastně je ten výběr často přirozený, v Rakousku nám chybělo šest sedm hráčů, tak se to tam - aniž jsme museli samovolně něco takového dělat - takhle vyvinulo. Tím ale nechci říci, že tomu tak bude vždy. Ano, někteří tam budou, pokud je nominujeme. Je to taková náhrada zkoušky, pak už jde o výkon."
Reprezentaci čeká každý měsíc přípravný zápas, v únoru bude hrát v Itálii, v březnu v Irsku, v dubnu doma s Japonskem a domlouvají se i soupeři na květnový termín. Pro Karla Brucknera je důležitý už leden, protože řada jeho reprezentačních svěřenců může měnit - a také mění - klubové angažmá. To může být před mistrovstvím Evropy dvojsečné: hráč se v novém klubu může, ale také nemusí prosadit a rozehrát. Zvláště v případě klíčových a stabilních hráčů reprezentace může být přestup riskantní. Radí trenér Bruckner svým "hochům" i v těchto věcech?
"To ne, ale vím, že spíše v opačném případě se mě hráči dotazují, jaký na to mám názor, ale abych sám do toho zasahoval, to ne. Ale když přijdou, tak svůj názor řeknu."
K dosud největšímu přestupu má z reprezentačních hráčů nejblíže brankář Petr Čech, o něhož se zajímá londýnská Chelsea. V tomto případě lze předpokládat, že by jeho přestup za přibližně 300 milionů korun Karel Bruckner zcela jistě schválil.
Mistrovství světa hokejistů do dvaceti let, na kterém naši hráči v pondělí nastoupí k zápasu o třetí místo s domácím Finskem, je ostře sledováno nejen doma, ale také v zámoří. Za českou reprezentaci nastupuje i Jiří Hudler, spoluhráč Dominika Haška z detroitských Rudých křídel. Podle Haška, který momentálně kvůli zranění nehraje, je o mistrovství světa dvacítek velký zájem i v kabině Detroitu:
"Je pravda, že mistrovství světa dvacítek je velice sledované a že mu je - především v Kanadě - věnován v televizi - a vůbec v médiích - obrovský prostor. A samozřejmě v kabině to sledujeme také. To, že je tam Jirka Hudler znamená, že se o tom bavíme a dokonce víme, že už nasbíral nějaké body, takže je to téma na každodenní rozhovory."
Kvůli zranění nebyly loňské Vánoce pro Dominika Haška obzvláště příjemné, na druhou stranu ale mohl být se svými nejbližšími...
"Je příjemné, že je tady se mnou rodina, takže jsme si je tak nějak vychutnali, dodrželi jsme tu klasickou tradici s rybou, s otevíráním dárků a tak dále. Navíc tady 24., 25. a 26. napadl sníh, takže to bylo také příjemné; dalo by se říci, že jsme měli bílé Vánoce. A k tomu nám ještě dali trenéři tři dny volna, přičemž od NHL jsou povinně dva dny, ale trenéři nám dali ještě jeden den navíc, takže jsme měli více volna. To se ale netýkalo mě, protože ještě nehraji. Já jsem 23. prosince - ještě s dalšími hráči, kteří nehrají - musel do kabiny, abychom si odtrénovali to svoje. Je příjemné, když člověk může na svátky trochu vypustit a nemyslet na nic jiného než na rodinu a okolí."
Konec roku je pro mnohé - i pro sportovce - časem rekapitulací. Dominik Hašek si ale na podobná hodnocení příliš nepotrpí.
"Já na tyhle rekapitulace a předsevzetí příliš nejsem a ani nikdy nebyl. Jsou roky horší a jsou roky lepší. Člověk musí udělat maximum, aby ten příští byl lepší, ale když to nebude, tak se nedá nic dělat. Já nic nerekapituluji. Co bylo včera, je už dávno za mnou, já žiji pro to, co bude zítra."
A zítřek - tedy rok 2004 - spojuje hrdina zimních olympijských her v Naganu především s úspěšným návratem do branky Detroitu, kam se po roční pauze před sezonou vrátil:
"Už by bylo na čase, abych konečně chytal. Už několik dní chodím na led, ještě ne s mužstvem, ale sám a s hráči, kteří také nemohou stoprocentně hrát. Zatím jsem ještě nechytal, spíše si tak bruslím, popojíždím na brankovišti, takové to klasické brankářské bruslení. Dnes například půl hodiny, až mě z toho bolela hlava, tak jsem si říkal, že snad nemám kondici. Ne že bych neměl kondici, ale je to tím, že nechytám, že nedělám to, co jsem zvyklý. Takže je potřeba, abych začal zase pořádně trénovat s mužstvem, abych se do všeho dostal."
