Fotograf Josef Seidel - kronikář života v česko-německém pohraničí
Toužíte mít fotografii v dobovém kostýmu v historickém ateliéru? Vydejte se do Českého Krumlova a navštivte Muzeum Fotoateliér Seidel. Vstupte do míst, které vypráví o počátcích fotografie i osudech majitelů ateliéru. Najdete zde i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a první poloviny 20. století.
"Josef Seidel nikdy neodešel do důchodu, pracoval dokud mohl. Poslední léta se občas léčil v rakouských lázních, ale tak, aby zákazníci nepoznali, že chvilku chyběl. Ještě v posledním roce, než zemřel, cestoval do zahraničí s fotoaparáty a dalekohledy. Byl to velmi aktivní člověk. Jeho syn František Seidel potom ve svém deníku napsal: tatínek nám tady nechal dům, zavedenou firmu bez dluhů, bez jakýchkoliv problémů a každý můžeme žít pořádným životem,"
"I v tom nejmodernějším fotografickém ateliéru neměl možnost používat elektrický proud, protože tady nebyla elektrárna. Proto i v té moderní provozovně musel používat technologii, kterou znal od svých učňovských let. A to kopírování denním světlem. V temné komoře naplnil kopírovací rámeček negativem a fotografickým papírem, otevřel jedny dveře, druhé dveře a přešel do části, kde svítilo denní světlo. Stěna místnosti byla plně prosklená a ten skleněný negativ s papírem nechal plně nasvítit přirozeným světlem. Po několika minutách se vrátil do temné komory, kde dokončil chemický proces. Třicátá kopie znamenala, že už mohl jít spát, protože byla tma."
"Někdy fotografoval s cestovním přenosným plátnem. Josef Seidel ho sestavil, napnul, opřel o dveře nebo o vrata nějakého stavení, lidé tam chodili a on je fotografoval. Díky zákaznickým knihám můžeme sledovat, že třeba právě tento den udělal 15 snímků v jedné malé vesnici, pak přešel dál a udělal 10 jiných. Dokonce jsme našli i korespondenci. V roce 1919 ve Strážném velitel místní čs. armádní jednotky píše Seidlovi: pane Seidle, ty snímky byly úžasné, protože hned všechno mužstvo se mohlo fotografovat. Doporučuji vám, abyste nás navštívil ještě jednou a vyfotil ten zbytek. Čtením zákaznické knihy jsem zjistil, že za měsíc a půl skutečně Josef Seidel navštívil Strážné, takže se dá usoudit, že vojáky znovu fotografoval."
"V řadě případů ve městě ještě ani nebyli. Nejbližší místo, které navštívili, byl kostel do 10 kilometrů při nějaké pouti. Najednou přišli do velkého města, kde jezdily povozy, automobily. Mnohdy nevěděli, co to fotografie je, slyšeli jen, že musí mít nějaký obrázek. Nevěděli, co s nimi budou dělat, a to se měli tvářit spokojeně a krásně. A k tomu snad měla sloužit tato bohatě vymalovaná místnost."
Když Josef Seidel v roce 1935 umírá, zůstává po něm ohromující dílo. Několik desítek tisíc fotografií na skleněných deskách, které mapují společnost a kraj jihovýchodní Šumavy. Josef Seidel se tak stal kronikářem života v česko-německém pohraničí a je dnes považován za nekorunovaného krále šumavských fotografů. To vše vypráví návštěvníkům muzea film o životě Josefa Seidla. Pokračovatelem jeho díla se stal syn František. Firmu převzal ve 30. létech minulého století. I tento okamžik zachycuje fotografie. V té době byla firma Seidel velmi prosperující.
V roce 1939 byl František Seidel zatčen gestapem. Propuštěn byl po 7 měsících a podařilo se mu uniknout odsunu. Tenhle osud bohužel postihl jeho snoubenku. Snažil se vést podnik dál. V roce 1949 musel odevzdat státní bezpečnosti skleněné negativy svého otce, které sloužily k výrobě pohlednic. Se svojí snoubenkou Marií Brodovou se František Seidel setkal až 13 let po odsunu v roce 1959. Vzali se, ale už nemohli mít děti. Bydleli v přízemí ateliéru a oba zemřeli teprve nedávno. František Seidel v roce 1997 a jeho žena Marie o pět let později. Fotografie nalezené v ateliéru jsou dnes neocenitelným svědectvím jedné epochy.
Také Češi, kteří museli emigrovat, po letech nachází fotografie svých předků, které třeba 50 let neviděli. Ateliér také nabízí řadu svědectví složité doby. Například podle jednoho z dokladů byl František Seidel odsouzen k pokutě, která se rovnala týdenní mzdě jeho zaměstnance, za to, že nakoupil zboží, aby je posléze prodal.
"Tady si najdete šálu, boa, čepici, klobouk, rukavice nebo nějaký jiný drobný doplněk a já vás tady budu očekávat s fotoaparátem,"
zval nás do ateliéru náš průvodce Petr Hudičák. Než návštěvník odejde z muzea, odchází s vytištěnou fotografií a tu si neseme i my.
Více na www.seidel.cz
