Fotograf Josef Seidel - kronikář života v česko-německém pohraničí

Foto: Zdeňka Kuchyňová

Toužíte mít fotografii v dobovém kostýmu v historickém ateliéru? Vydejte se do Českého Krumlova a navštivte Muzeum Fotoateliér Seidel. Vstupte do míst, které vypráví o počátcích fotografie i osudech majitelů ateliéru. Najdete zde i fotografickou kroniku česko-německo-rakouského pomezí konce 19. a první poloviny 20. století.

Foto: Zdeňka Kuchyňová
Dům s ateliérem zde postavil Josef Seidel v roce 1905. Než se usadil v Českém Krumlově, prošel během osmi let Čechy, Rakousko, Uhry a Sedmihradsko. Umění fotografie se naučil v Rumunsku. Později pracoval jako retušér a preparátor skleněných desek ve Vídni. Když přišel do Českého Krumlova, stal se vedoucím ateliéru, který později převzal a díky svému talentu z něj udělal prosperující fotografický podnik. Oženil se a měl tři syny.

"Josef Seidel nikdy neodešel do důchodu, pracoval dokud mohl. Poslední léta se občas léčil v rakouských lázních, ale tak, aby zákazníci nepoznali, že chvilku chyběl. Ještě v posledním roce, než zemřel, cestoval do zahraničí s fotoaparáty a dalekohledy. Byl to velmi aktivní člověk. Jeho syn František Seidel potom ve svém deníku napsal: tatínek nám tady nechal dům, zavedenou firmu bez dluhů, bez jakýchkoliv problémů a každý můžeme žít pořádným životem,"

Petr Hudičák,  foto: Zdeňka Kuchyňová
uvedl náš průvodce Petr Hudičák. Josef Seidel se stal průkopníkem fotografických technik. Postavil i nejmodernější fotografický ateliér v jižních Čechách.

"I v tom nejmodernějším fotografickém ateliéru neměl možnost používat elektrický proud, protože tady nebyla elektrárna. Proto i v té moderní provozovně musel používat technologii, kterou znal od svých učňovských let. A to kopírování denním světlem. V temné komoře naplnil kopírovací rámeček negativem a fotografickým papírem, otevřel jedny dveře, druhé dveře a přešel do části, kde svítilo denní světlo. Stěna místnosti byla plně prosklená a ten skleněný negativ s papírem nechal plně nasvítit přirozeným světlem. Po několika minutách se vrátil do temné komory, kde dokončil chemický proces. Třicátá kopie znamenala, že už mohl jít spát, protože byla tma."

Foto: Zdeňka Kuchyňová
Po zavedení elektrického proudu, zřejmě po roce provozu, začal dělat fotografie v temné komoře osvětlené umělým elektrickým světlem. Pak výrobu přestěhoval o patro výš, kde už bylo zázemí. Byl tu i domácí telefon, spojení s ateliérem a temnou komorou. Kopíroval své záběry na diapozitivy, vytvářel panoramatické snímky, vydával katalogy pohlednic. Vedl portrétní ateliér a často se vydával na dlouhé fotografické poutě Šumavou. Josef Seidel patřil k prvním fotografům, kteří se za svými motivy vydávají na lyžích, v létě na kole a od roku 1905 na motocyklu, později i vozem Tatra.

"Někdy fotografoval s cestovním přenosným plátnem. Josef Seidel ho sestavil, napnul, opřel o dveře nebo o vrata nějakého stavení, lidé tam chodili a on je fotografoval. Díky zákaznickým knihám můžeme sledovat, že třeba právě tento den udělal 15 snímků v jedné malé vesnici, pak přešel dál a udělal 10 jiných. Dokonce jsme našli i korespondenci. V roce 1919 ve Strážném velitel místní čs. armádní jednotky píše Seidlovi: pane Seidle, ty snímky byly úžasné, protože hned všechno mužstvo se mohlo fotografovat. Doporučuji vám, abyste nás navštívil ještě jednou a vyfotil ten zbytek. Čtením zákaznické knihy jsem zjistil, že za měsíc a půl skutečně Josef Seidel navštívil Strážné, takže se dá usoudit, že vojáky znovu fotografoval."

Foto: Zdeňka Kuchyňová
V zákaznické knize je na 140 tisíc objednávek. V muzeu pak najdete také expozimetry, návody, ceníky, pera, objektivy, hustoměry, fotografickou techniku, poznámky. Je tu krásně vymalovaný salon, kam přicházeli lidé před fotografováním. Atmosféra místnosti měla přispět k tomu, aby se cítili příjemně. Mnozí sem totiž přišli po deseti či patnáctikilometrovém pochodu.

"V řadě případů ve městě ještě ani nebyli. Nejbližší místo, které navštívili, byl kostel do 10 kilometrů při nějaké pouti. Najednou přišli do velkého města, kde jezdily povozy, automobily. Mnohdy nevěděli, co to fotografie je, slyšeli jen, že musí mít nějaký obrázek. Nevěděli, co s nimi budou dělat, a to se měli tvářit spokojeně a krásně. A k tomu snad měla sloužit tato bohatě vymalovaná místnost."

Když Josef Seidel v roce 1935 umírá, zůstává po něm ohromující dílo. Několik desítek tisíc fotografií na skleněných deskách, které mapují společnost a kraj jihovýchodní Šumavy. Josef Seidel se tak stal kronikářem života v česko-německém pohraničí a je dnes považován za nekorunovaného krále šumavských fotografů. To vše vypráví návštěvníkům muzea film o životě Josefa Seidla. Pokračovatelem jeho díla se stal syn František. Firmu převzal ve 30. létech minulého století. I tento okamžik zachycuje fotografie. V té době byla firma Seidel velmi prosperující.

Josef Seidel
"Ve 30. letech zaměstnával 12 lidí, což ve fotografickém ateliéru určitě nebylo normální. To je doba, kdy firma Seidel patřila mezi 10 nejvýznamnějších vydavatelů pohlednic. Za jediný rok Seidel udělal víc jak 120 tisíc pohlednic. Tehdy byl náklad od 200 do 2000 kusů. Známe tištěné pohlednice z jednoho negativu, ale v různých tématech, kterých muselo být až 14 tisíc. Předpokládám ale, že za 10 až 15 let. Musel být také zdatným obchodníkem. Ta jeho práce byla asi dobře oceněna. Neříkám, že by se zákazníci hrnuli, na Šumavě byla konkurence, a tak se museli hodně snažit."

V roce 1939 byl František Seidel zatčen gestapem. Propuštěn byl po 7 měsících a podařilo se mu uniknout odsunu. Tenhle osud bohužel postihl jeho snoubenku. Snažil se vést podnik dál. V roce 1949 musel odevzdat státní bezpečnosti skleněné negativy svého otce, které sloužily k výrobě pohlednic. Se svojí snoubenkou Marií Brodovou se František Seidel setkal až 13 let po odsunu v roce 1959. Vzali se, ale už nemohli mít děti. Bydleli v přízemí ateliéru a oba zemřeli teprve nedávno. František Seidel v roce 1997 a jeho žena Marie o pět let později. Fotografie nalezené v ateliéru jsou dnes neocenitelným svědectvím jedné epochy.

Foto: CzechTourism
Po jednáních s dědičkami odkoupil v roce 2005 budovu ateliéru i s celým archivem Českokrumlovský rozvojový fond. V únoru 2006 se díky financím EU a podpory institucí v Bavorsku, Rakousku a v Čechách začalo s rozsáhlou rekonstrukcí budovy a záchranou fotografické sbírky. Dnes je zde muzeum Fotoateliér Seidel. Na jediném místě se dochovalo vše, co patřilo k fotografické firmě své doby. Přístroje, poznámky, zakázkové knihy, negativy i samotný secesní ateliér. Do archivu patří téměř 100 tisíc snímků, zbývá digitalizovat už jen procenta. Seidlův archiv je dokonalý. Všechny zakázky od roku 1884 do roku 1952 byly zapisované do zákaznických knih, ve kterých bylo číslo zakázky, později číslo negativu, datum a jméno, adresa, cena práce, kolik měl zákazník zaplatit a kolik skutečně zaplatil.

Foto: Zdeňka Kuchyňová
"Na základě těchto informací a čísel na negativech můžeme dodnes evidovat, kdo byl tou fotografovanou osobou, který den v roce byl vyfotografován. Takže v našem archivu se nacházejí dějiny celých rodin, celých rodů, ať už jsou to lidé z Českého Krumlova nebo jeho blízkého i vzdáleného okolí. Mezi zakázkami je nejméně 200 lidí z Horní Plané, stejný počet lidí se Strážného, to je 80 kilometrů od Českého Krumlova. Josef Seidel by významným kronikářem Šumavy už jenom z toho důvodu, že lidé, kteří museli narychlo Šumavu opustit do Německa či Rakouska, si nemohli vzít sebou všechno. A ne vždy patřily fotografie k tomu nejdůležitějšímu, co si odváželi. Takže v našem archivu nachází své předky."

Také Češi, kteří museli emigrovat, po letech nachází fotografie svých předků, které třeba 50 let neviděli. Ateliér také nabízí řadu svědectví složité doby. Například podle jednoho z dokladů byl František Seidel odsouzen k pokutě, která se rovnala týdenní mzdě jeho zaměstnance, za to, že nakoupil zboží, aby je posléze prodal.

Foto: Zdeňka Kuchyňová
Muzeum je zařízeno původním nábytkem, jsou tu nové výmalby, které kopírují vzhled místnostní z roku 1905. Muzeum získalo v roce 2009 cenu ministra kultury za muzejní projekt roku - cenu Gloria Musaealis. Ale já jsem slíbila fotografování. To si nemůžeme nechat ujít.

"Tady si najdete šálu, boa, čepici, klobouk, rukavice nebo nějaký jiný drobný doplněk a já vás tady budu očekávat s fotoaparátem,"

zval nás do ateliéru náš průvodce Petr Hudičák. Než návštěvník odejde z muzea, odchází s vytištěnou fotografií a tu si neseme i my.

Více na www.seidel.cz