Fotografie Vladimíra a Viktorie Špidlových je nyní v mnoha texaských domácnostech
Setkání českých politických špiček s našimi krajany v texaském Houstonu a příprava Týdne zahraničních Čechů, během něhož letos na podzim do Prahy zamíří stovky lidí z celého světa - taková jsou hlavní témata dnešní krajanské rubriky Mileny Štráfeldové:
"To setkání bylo mimořádně vřelé. Je to veliká komunita, která čítá skoro milion lidí na území státu Texas. Jsou to ovšem lidé, kteří v Texasu žijí, protože tam kdysi emigrovali jejich dědečkové a babičky nebo otcové a matky. Většinou nešlo o ty, kteří by sami odjeli do Spojených států. Řada z nich mluví česky, dokonce tam byl člověk, jehož matka emigrovala a kterému dnes je devadesát sedm let. Pamatoval si přesně, kde se narodila jeho babička, na Berounce u Karlštejna, mluví naprosto plynnou češtinou, všechno si pamatuje a byl mimořádně svěží. Samozřejmě jsou mezi nimi i ti, kteří už česky nevládnou, a je zajímavé, že češtinu nejhůře umí ti, kteří emigrovali v posledních letech, protože se velmi rychle zapojili do života ve Spojených státech. Ale tato vazba tu je jasná. Krajané nám předvedli krásný tanec, prý chtěli tančit Besedu, ale zdálo se jim to pomalé, tak jsem měl pocit, že se to podobá tancům, které známe z různých kovbojských tanců nebo kankánu. Zkrátka Američanům se Česká beseda zdála už příliš pomalá. Měli národní kroje, které tam jedna paní šije, a tancovali tak, jak my netancujeme, ale bylo to moc hezké a mělo to moc pěknou atmosféru. Byla to kombinace stylů, kultury, ale tito lidé v žádném případě nezapomněli na svoji vlast a cítí k ní pevnou vazbu. Skutečnost, že vybrali čtyři miliony dolarů na postavení svého kulturního centra, je důkazem toho, že to myslí vážně."
"Národní povědomí bylo možná v minulosti mnohem silnější a ta emigrace byla také mnohem masívnější do jednoho místa. Ti lidé se navzájem podporovali. Například ten muž, kterému je 97 let, mi říkal, že jeho matka se nikdy pořádně nenaučila anglicky. Takových případů je tam víc. Kdežto ta pozdější emigrace byla rozptýlenější, mířila na víc míst, a nepochybně se museli všichni velmi rychle zapojit. A zapojení znamenalo dát děti do škol, začít pracovat u různých firem a podobně. Takže těch, kteří umí dnes česky, není moc. Ale náš honorární konzul George Novak emigroval v roce 1969, zastával velmi významné místo ve velké firmě, dnes má vlastní firmu a mluví pražsky i brněnsky podle potřeby. Bez jakéhokoli zaváhání, přízvuku, akcentu, mluví naprosto plynně, bez jakýchkoli potíží."
Setkání s českými krajany v Houstonu udělalo velký dojem i na Viktorii Špidlovou, manželku českého premiéra.
"Toto setkání patřilo k mým nejsilnějším zážitkům na mé americké cestě. V Houstonu jsme byli dva dny, první den jsme se setkali s panem honorárním konzulem Snowhousem a jeho paní, Eugenem Cernanem a dalšími krajany. Na této večeři jsme dostali ty překrásné stetsony, ve kterých jsme potom vyfoceni. A to hlavní setkání se odehrálo druhý den večer na univerzitě v Houstonu a musím říct, že jsem nikdy neprožila nic tak nelíčeně a nestrojeně upřímného. Já jsem ani na okamžik nepochybovala, že ti lidé tam přijeli kvůli nám, že tam přijeli velmi rádi a že se s námi velmi rádi setkali. Za celý život jsem se tolik nefotografovala, jako za ten večer. A velmi mne překvapilo, že ačkoliv ti krajané jsou tam už vlastně ve druhé nebo třetí generaci, že oni, jejich rodiče a často i jejich prarodiče se už narodili v Americe, přesto umí velmi dobře česky. Respektive oni hovoří moravštinou, moravským nářečím. Oni říkají já su, staříček a stařenka, protože většina z nich pochází právě z Moravy. A velmi silně i po těch letech cítí i svoje české, respektive moravské kořeny, pravidelně se vracejí na místa, odkud pocházejí. Tedy nejen že zajíždějí do Prahy obdivovat její krásy, ale vracejí se i na místa, odkud pocházejí jejich předci. Takže to mne velmi potěšilo a myslím si, že i pro krajany, kteří se na toto setkání sjeli ze všech koutů Texasu, často jeli autem šest nebo osm hodin, to byl velmi silný impuls. A možná naše fotografie teď visí už v mnoha texaských domácnostech."
"Docela dobře se rozjíždí filmový festival ve spolupráci s Národním filmovým archívem. Ten jsme se nakonec rozhodli po dohodě s vedením archívu uspořádat v Ponrepu. Máme tam i úplně nový prvek, a to je výstava "Architektura českého exilu", kde jsme už ukončili jednání s Fragnerovou galerií. Bude to malá výstava, ale podle našeho názoru velice zajímavá. Vedení galerie by velice rádo pozvalo špičku našich architektů z exilu. Další věc, která se myslím velice dobře rozvíjí, je výstava o Češích ve Spojených státech a o česko - amerických vztazích, na které se osobně podílím i jako spoluautor. Tam už jsme ve stádiu, kdy dáváme 
Panelu o českých ženách ve světě se během Týdne zahraničních Čechů možná zúčastní i Češka, která se dosud nejvýznamněji zapsala do světového dění - bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová. Týdnu zahraničních Čechů v Praze bude předcházet setkání českých krajanů ve Vídni. Tam se už nyní chystá celá řada akcí, například velký krajanský ples.
A na závěr Vás, vážení posluchači, chci požádat o spolupráci. Prostřednictvím našeho vysílání i některých významných krajanských periodik, například Amerických listů nebo Zpravodaje krajanských spolků ve Švýcarsku, chceme zjistit, jak a z jakých zdrojů nejčastěji získáváte informace o dění v České republice. Zajímá nás, zda je čerpáte z českého tisku, krajanských periodik, internetu, z ústního podání od svých přátel a známých, z jiných informačních zdrojů, nebo zda je Vaším zdrojem rozhlasové vysílání. A pokud ano, zda sledujete Radio Praha či jiné české stanice. Odpovědi prosím posílejte do 31. srpna 2003 na adresu Radio Praha, Vinohradská 12, 12099 Praha 2, fax +420221552903, nebo e-mailem [email protected]
