Franz Kafka uměl dobře česky
Paradoxem dějin zůstává, že nejslavnější pražský rodák Franz Kafka, spisovatel, od jehož narození právě uplynulo 120 let, nikdy nevyšel kompletně v českém překladu. Je to paradoxní o to víc, že tento německy píšící autor měl překvapivě silný vztah k češtině.
"Po roce 90, kdy vznikla Společnost Franze Kafky a padl první nápad dovydat Kafkova díla, která nikdy nebyla přeložena, v té době se objevila informace, že v Německu vrcholí vydávání kritické edice, která se vracela k pramenům a odstraňovala zásahy pozdějších upravovatelů. Vstoupili jsme do kontaktu s německými editory a vznikla projekt třináctisvazkového vydání, které zahrně úplně všechno, nejenom nejslavnější prózy, romány Proces, Zámek, Amerika, ale i deníky a korespondenci, a fragmenty z pozůstalosti, které jsou českému publiku z větší části úplně neznámé."
Řekněte mi, paní Masáková, čím vás ten Kafka tak osobně bere, čím vás jako spisovatel zajímá?
"Kafka je autor, který vás zasahuje... jak on říkal: knihy mají být jako rány sekyrou. Některé jsou téměř nesnesitelné, třeba V kárném táboře - a přitom tak milosrdné k lidskému údělu. Psaní pro Kafku byla záležitost existenciální. Chvíle kdy psal, byly chvíle absolutního ponoru, trochu i psychoterapie i zároveň zření: někam dovnitř, za hranice života, který žil. A to je na těch textech uhrančivé. Když Kafku čtete, máte pořád pocit, že za tím textem je ještě něco, že to, co čtete, je jenom podobenství a někde v pozadí se za ním skrývá velká moudrost. A to je taky tajemství, proč existuje takové množství sekundární literatury."
K témuž dospívá z jiné zkušenosti i překladatel - Josef Čermák:
"Kafka měl v hlavě prostě geniální stroj, že text, který se filologicky zdá být úžasně srozumitelný, až dokonce jednoduchý, protože Kafka, jak víte, nepoužívá žádných malebných adjektiv, to je skoro základní slovník, všechno je jakoby ostře a jasně vysloveno, tak ale ten smysl leží pod tím, nad tím, kolem toho... a to je ta Kafkova velikost, a to, co udržuje jeho dílo při životě - ta nemožnost jednoduchého výkladu."
Čermák uvádí konkrétní příklad z praxe:
"Dělám to už hodně dlouho, ale s některými věcmi stále zápasím. To máte třeba: je ten Josef K. vinen neno nevinen? To se odvíjí už od první věty, od toho, jak ji do češtiny přeložíte. Tam se říká, že ho někdo pomluvil. Pavel Eisner to překládá jako "učinil udání" - a tím to okamžitě hází do sféry práva. Já jsem to přeložil jako pomluvil. Tím se to dostává do sféry morální a za to člověka nemůžete vláčet po soudech. Takže už od první věty vidíte, jak to překladatel interpretuje."
A když už jsem dnes nenabídl žádnou novou knihu, kterou by bylo možné si hned přečíst, nalákám Vás na další kafkologickou zajímavost. Milena Masáková slíbila, že brzy vyjde publikace objevující Kafku a jeho vztah k češtině. Kupodivu dosud nebyla skutečnost, že Kafka dobře mluvil česky, ani 120 let po jeho narození prozkoumána. Na počátku byl záměr vydat Kafkovy autentické česky psané texty.
"Vzešel z toho výzkum, kterého se ujal pan Marek Nekula, který působí na univerzitě v Regensburgu, a on dokázal objevit neuvěřitelné množství zajímavých věcí. Ať už tedy vysvědčení, ve kterých je doloženo, že Kafka chodil od základní školy až k maturitě na nepovinnou češtinu, měl dvojky a jedničky, četl česky Boženu Němcovou, Babičku, chodil na česká divadelní představení, četl noviny, z osobních důvodů zvlášť antisemitsky zaměřený Venkov, otec ho pověřoval jednáním s českými zaměstnanci. Rozhodně ale čeština nebyla jeho prvním jazykem. V jeho textech jsou chyby, háčky a čárky, i v použití některých slov. Jinak jsou to ale velmi kultivované, spontánně napsané české texty, což je pro nás samozřejmě potěšující."
Kniha vyjde ještě letos jako velké překvapení, bude to dvojjazyčná publikace, česko-německá a Masáková ji pokládá za významný příspěvek české kafkologie k jinak důkladně probádané problematice Kafkova života a díla.