7) „Všechno to, Maxi, spal.“ Smrt a odkaz Franze Kafky v současném umění

V roce 1922, tedy dva roky před smrtí, ho tuberkulóza donutila odejít z Dělnické úrazové pojišťovny. Na lékařské doporučení pak strávil mnoho času na horském vzduchu.

Špindlerův Mlýn, hotel Savoy|Foto: Martin Karlík, Český rozhlas

„Tehdy byla velká pandemie chřipky. Lidi umírali na chřipku a ne každý ví, že Kafka chřipku taky měl, ale z toho se dostal. Jenže měl tuberkulózu a neví se, kde k tomu přišel. V Tatranských Matliaroch byl sedm měsíců, léčil se tam a nenapsal tam nic. Z Tatranských Matliarov jel do Špindlerova Mlýna a ubytoval se v hotelu Krone, nyní Savoy, tam začal opravdu psát Zámek. Pak samozřejmě byl v sanatoriu u Vídně.“

Franz Kafka a další hosté v sanatoriu Tatranské Matliare (1920-1921)|Foto: Franz Kafka: Pictures of a Life by Klaus Wagenbach (1984), public domain

V sanatoriu v Kierlingu, asi 20 km severně od Vídně, Franz Kafka 3. června 1924 zemřel. Kromě dopisů tam už nic jiného nenapsal. Oporou mu byla až do konce jeho přítelkyně Dora Diamantová. Oba rodiče, Hermann a Julie Kafkovi, svého syna přežili a jsou pohřbení spolu s ním na Novém židovském hřbitově v Praze na Olšanech. Stejně tak Kafku přežily jeho tři mladší sestry Gabriela, Valerie a Otilie. Všechny zemřely v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války.

Max Brod uchoval Kafkovy rokopisy

Poslední dopis Franze Kafky|Foto: Památník národního písemnictví

V sanatoriích Kafku navštěvoval i jeho nejbližší přítel Max Brod, kterému předal své rukopisy. Brod je uchoval a po Kafkově smrti, údajně navzdory přání samotného autora, publikoval. O propagaci Kafkových děl, a nejen jich, však usiloval odjakživa.

„Říká se, že Franz Kafka už kašlal a řekl: ‚Všechno to, Maxi, spal.‘ Ale Max Brod mu to nikdy neslíbil. Někdo by dokonce chtěl popsat vztah Maxe Broda a Franze Kafky jako vztah mezi Salierim a Mozartem. Opravdu to tak není. Max Brod byl ten, kdo bojoval, byl propagátor české kultury, bojoval i tehdy, jezdil do Německa za nakladateli a propagoval nejen sebe. Právě on vzal to první, co Franz Kafka napsal, a dosáhl toho, že mu to vydali. Bez Maxe Broda by například nikdo nevěděl, kdo je Leoš Janáček. Ale Max Brod byl i spisovatel.“

Rukopis Kafkova Procesu tvoří 171 hustě popsaných sešitových listů|Foto: Pavel Polák, Český rozhlas

Max Brod spolu s Franzem Kafkou, Felixem Weltschem a Oskarem Baumem tvořili tzv. Pražský kruh, všichni čtyři psali německy, pravidelně se scházeli a zbylí tři spisovatelé v tom pokračovali i po Kafkově smrti. Jejich činnost ustala s příchodem nacistů do Prahy.

Útěk do Palestiny

Výstava v Pražském literárním domě|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

Jak Brodovi, tak Weltschovi se podařilo ujet 14. března 1939 posledním vlakem, který svobodně opustil Československo. O den později nacisté okupovali území Čech a Moravy. Podle Davida Stechera se právě v tuto chvíli ukázalo, jak moc dobrý přítel Max Brod Kafkovi byl, když s sebou při útěku odvezl Kafkovu pozůstalost.

„Nemohl tušit, jakou to bude mít hodnotu, ale šlo mu o to, a to je to první a hlavní, že byl skutečný přítel, proto považoval za důležité to zachránit. Když po člověku něco zůstane, je to vzpomínka. A nebylo to jednoduché. Tady vznikl přes noc Protektorát Čechy a Morava. Pak už tuto zemi opustit nebylo jen tak. A nebyla to taštička, kterou by si dal přes rameno, táhl celý jeden kufr.“

Poslední Kafkova fotografie|Foto: Kateřina Ayzpurvit, Radio Prague International

Přes Halič a Rumunsko, kde se nalodili na Bessarabii, dorazili Brodovi a Weltschovi do Palestiny. Max Brod se usadil v Tel Avivu a pracoval jako dramaturg. Dál se snažil propagovat českou kulturu, nedbal Kafkova přání a rozhodl se jeho spisy zveřejnit. Po druhé světové válce postupně začal sílit zájem o Kafkovo dílo.

„Fenomenální je tím, že si v tom každý může něco najít. Z Kafky by si každý měl vzít, co uzná za vhodné, ale nikdy bych nesouhlasil, že je to o osamělosti. Je to o samotě a o boji jedince například, to ano. Ale je to i o tom, že člověk, i když je sám, není osamělý. Kafka byl toho důkazem se svými vynikajícími přáteli. A jeden z jeho nejbližších přátel, nebo nejbližší přítel, se postaral o to, že vůbec víme, že Kafka existoval, a jeho díla doteď vycházejí.“

Spory o Kafkovo dílo

David Stecher|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

Max Brod zemřel v roce 1968 v Tel Avivu. Jeho pozůstalost, a tedy i Kafkovy rukopisy, zdědila jeho sekretářka Ester Hoffeová, která je ještě za svého života darovala svým dvěma dcerám. Ty, jak vysvětluje David Stecher, měly Kafkovo dílo dále rozprodávat, například jednomu sběrateli, který Kafkův rukopis následně prodal literárnímu archivu v německém Marbachu.

„Z pamětníků nebo účastníků už nikdo není naživu. Říkalo se, že to někdo z rodiny, ne od Maxe Broda, ale od té sekretářky, postupně rozprodával. Pak se o to samozřejmě vedl spor, komu Kafka patří. Probíhal velice dlouhý soudní spor mezi Národní knihovnou v Jeruzalémě a literárním archivem v Marbachu a nakonec to vyhrála knihovna v Jeruzalémě.“

Výstava v Pražském literárním domě|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

V Marbachu však originál Kafkova rukopisu zůstal, další je pak uložen v Oxfordu a zbytek v Národní knihovně Izraele. Podle Davida Stechera pohyb rukopisů není úplně probádaný, ovšem dosud neznámý Kafkův rukopis se už zřejmě nenajde.

Kafka stále živý

Jaroslav Róna, Něco čeká|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

Přestože od Kafkova úmrtí letos uplyne sto let, spisovatel svým dílem a životem nepřestává inspirovat umělce po celém světě. Reflexe Kafkova díla v současném umění je náplní výstavy KAFKAesque, již lze navštívit do 22. září 2024 v pražském Centru současného umění DOX.

Výstava představuje více než 30 umělců, mezi nimi amerického scénáristu Davida Lynche, českého režiséra Jana Švankmajera či sochaře a malíře Jaroslava Rónu, který je, jak sám říká, s Franzem Kafkou v neustálém vnitřním kontaktu.

Hrob Franye Kafky|Foto: Juan Pablo Bertazza, Radio Prague International

„Já ho čtu stále a jsem jeho velký fanoušek už jenom proto, že mám ateliér na hřbitově, kde je pohřbený. Je to zhruba 300 metrů od mého ateliéru, takže já ho často navštěvuju, protože hrob mého otce je ve stejné části hřbitova jako hrob Franze Kafky.“

Jaroslav Róna, Franz Kafka na návštěvě u Řehoře Samsy|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

Jaroslav Róna vystavuje v Centru DOX řadu volných kreseb inspirovaných Kafkovými povídkami a také dva obrazy, kde spisovatele přímo zobrazuje: Franz Kafka na návštěvě u Řehoře Samsy, reagující na povídku Proměna, a Kafka v Terstu, zobrazující spisovatele pronásledovaného plechovým andělem s mečem; námět vyplývá z Kafkových deníkových záznamů.

Jaroslav Róna se Kafkou intenzivně zabýval také při vizuálním zpracování filmu Amerika podle Kafkovy románové předlohy, a jak sám říká, má silný vztah také k autorům, kteří se ke Kafkovi otevřeně vztahují, jako je například Jorge Luis Borges či Haruki Murakami.

Volker März, Kafka v Praze|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

„On hledá, co je za slovy. Vnímá psaní jen jako nedokonalou berličku k vyjádření toho, co chce sdělit. O tom svědčí i skutečnost, že v denících je například deset verzí jedné věty. Myslím si, že všechny tak oslovuje svou zvláštní metodou hledání skladby slov pro sdělení určitého významu. A to dělá každý umělec. Není to jen to, co je napsáno, je za tím neskutečně zvláštní nebo široký svět a prostor, který dovoluje interpretaci.“

Jaroslav Róna, Kafka v Terstu|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

Pomník Franze Kafky stojí u Španělské synagogy

Jaroslav Róna|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

Rónovým nejznámějším dílem, které se pojí k Franzi Kafkovi, je bezpochyby pomník spisovatele u Španělské synagogy v Praze. Jedná se o bronzovou, téměř čtyřmetrovou sochu dvou těl, kde větší, spodní figura je pouze prázdný oblek, který nese na ramenou Franze Kafku. Jaroslav Róna načerpal inspiraci z Kafkovy novely Popis jednoho zápasu, kde se jedna z postav (Kafkovo alter ego) vyhoupne na ramena svému příteli.

Dvojice postav ale také poukazuje na Kafkovy povzdechy v deníkových záznamech, kde píše, že nemá čas na literární tvorbu a že by se nejradši rozdvojil. Může však také odkazovat na Kafkův komplikovaný vztah s otcem. „Měl jsem zájem na tom, aby socha měla řadu výkladů tak jako tvorba Franze Kafky,“ uzavírá autor a popisuje, co bylo na tvorbě sochy nejtěžší.

Jaroslav Róna, Pomník Franze Kafky|Foto: Martina Kutková, Radio Prague International

„Já jsem strašlivě trpěl tím, že jsem neznal jeho profil. Protože všechny zachované fotografie byly zepředu nebo mírně natočené, ale nedalo se pořádně zjistit, jaký měl nos. Až z nějakých kreseb jeho současníků jsem vydedukoval, že měl skobu, ale nedá se to dokázat. Bojoval jsem s myšlenkou, že bych potřeboval vykopat z hrobu jeho lebku, abych mu mohl zrekonstruovat obličej, abych byl přesný. Ale samozřejmě bych si to nikdy netroufl.“

Cena Franze Kafky|Foto: René Volfík, Velvyslanectví Francie v Praze

Zmenšeninu Kafkova pomníku od Jaroslava Róny dostávají laureáti mezinárodní Ceny Franze Kafky, kterou Společnost Franze Kafky udělila od roku 2001 například zmíněnému Harukimu Murakamimu, Václavu Havlovi, Margaret Atwoodové či Milanu Kunderovi.

Foto: Kafka 2024