Poslední Einsteinova přítelkyně pocházela z Čech

Albert Einstein

Ke starému autu plnému mechanických problémů se prý v posledních letech svého života přirovnával geniální fyzik a objevitel obecné teorie relativity Albert Einstein. Ve svém deníku to uvádí jeho blízká přítelkyně Johanna Fantová, původem z Čech. O objevu deníku, který byl dosud uložen v univerzitní knihovně v americkém Princetonu, informoval tento víkend The New York Times.

S Einsteinem se Johanna Fantová seznámila v Praze v roce 1929. Einstein tehdy navštívil salón její tchyně Berty Fantové na Staroměstském náměstí, v němž se setkávali německy píšící literáti a umělci. Navštěvoval jej už během svého pobytu v Praze v letech 1911 - 12, kdy na německé části Karlovy - Ferdinandovy univerzity přednášel teoretickou fyziku. V salónu Berty Fantové se tehdy stýkal například s Franzem Kafkou a Maxem Brodem, hrál zde na housle a právě tady měl poprvé přednést svou teorii relativity:

"První člověk, který dokázal Einsteina ohodnotit, byl Max Planck, také nositel Nobelovy cenu, který o něm napsal, že pokud se jeho teorie potvrdí, bude považován za Koperníka 20. století. A ty teorie se bohatě potvrdily,"

připomíná Prof. Jiří Bičák z Ústavu teoretické fyziky Univerzity Karlovy v Praze. Prahu si Einstein oblíbil, protože právě zde mohl zformulovat obecnou teorii relativity:

"Že měl velice vřelý vztah k Československu, jasně dokumentuje například jeho předmluva, kterou napsal ke své populární knížce o teorii relativity, která byla přeložena do češtiny. V ní píše, že ho velice těší, že tato knížka vychází v jazyce země, ve které nalezl patřičné soustředění, aby vytvářel svoje teorie. A v roce 1923 dokonce navštívil nové Československo především proto, že chtěl prokázat velikou úctu k Masarykovi a k nově vzniklému státu."

O situaci v Československu se Einstein zajímal i po 2. světové válce. V roce 1950 napsal tehdejšímu prezidentu Klementu Gottwaldovi telegram, v němž důrazně protestoval proti procesu s Miladou Horákovou. 2. světovou válku ovšem Einstein prožil už ve Spojených státech. Přednášel na univerzitě v Princetonu a zde se také znovu setkal s o 22 let mladší Johannou Fantovou. Ta emigrovala z Československa v roce 1939. Prožil s ní posledních patnáct let svého života a zejména osmnáct měsíců před jeho smrtí v roce 1955 zaznamenala Johanna Fantová ve svém německy psaném deníku velmi detailně. Zmiňuje se o tom, že ho trápily nemoci a slábnoucí paměť, obtěžovaly ho návštěvy, na druhé straně ale stále sledoval politické dění ve světě. Johanna Fantová zemřela v Princetonu v roce 1981.