Generální konzul Ivo Losman: Kvůli brexitu se vrátily domů maximálně stovky Čechů
Od otevření českého konzulátu v Manchesteru uplynuly téměř tři roky. Jedním z hlavních úkolů bylo nabídnout během brexitu poradenství a podporu tisícům Čechů žijících na severu Anglie při získávání statusu usedlíka.
Bez statusu usedlíka nemají dnes cizinci přístup k veřejnému zdravotnictví nebo k přídavkům a přicházejí o možnost pobývat dál ve Spojeném království. Jak úspěšní byli čeští úředníci při pomoci s tímto administrativním procesem? Při nedávné návštěvě Prahy jsme se zeptali generálního konzula Ivo Losmana.
Počet žádostí se stále pohybuje v řádu stovek měsíčně. Osobně mohu kvalifikovaně mluvit o Severní Anglii, Skotsku a Severním Irsku – oblasti, kterou pokrývá náš konzulát v Manchesteru. Naše ambasáda v Londýně dělá v této oblasti samozřejmě také hodně.
Některým českým občanům musíme vysvětlovat, že i jejich děti musí žádat o status usedlíka. Takže zatímco většina dospělých již podala žádost nebo opustila zemi, tak pak tu máme druhou kategorii v řádu desítek až stovek lidí čítající zejména děti a některé skupiny, se kterými jsou problémy.
Říkal jste, že z Velké Británie odešly desítky až stovky Čechů. To není tolik, kolik se předpokládalo…
Byli jsme trochu překvapeni, protože existovaly nějaké odhady, že by ve Spojeném království mohlo žít kolem 60 000 Čechů. Před brexitem, po otevření našeho konzulátu byl ten odhad ještě vyšší, téměř 100 000 Čechů. Nyní víme, že do konce října 2021 získalo status usedlíka 76 000 Čechů. To znamená, že skutečný počet Čechů, kteří žijí v Británii, by se mohl pohybovat kolem 80 000 až 90 000.
K tématu vyřízených žádostí o status je třeba zmínit občany, kteří jsou příslušníky romské komunity. Objevily se zprávy o tom, že někteří z nich se stali obětí falešných zpráv šířených překupníky, kteří je vyzývali, aby se vrátili do České republiky, i když často jen proto, aby jim ukradli peníze. Jak se tato situace nakonec vyvinula? A máte nějaká čísla, o kolika lidech mluvíme?
Bohužel nemáme žádná čísla, ale samozřejmě víme, že existují lokality, kde žijí zranitelné skupiny včetně Romů. Je to hlavně na severu Anglie. Dostává se nám však pomoci od mnoha místních českých komunitních organizací, které těmto lidem pomáhají s vyplňováním formulářů. Je to těžké odhadnout, ale myslím, že není mnoho Čechů, kteří by vůbec nepožádali o status usedlíka.
České školy jsou dnes centrem krajanského života
Zmínil jste české komunitní organizace. Česká škola v Manchesteru teď oslavila 10 let od svého otevření. V čem vidíte hlavní přínos českých škol?
Ve Velké Británii je více než 10 českých škol, které pomáhají rodičům učit své děti mateřský jazyk, zeměpis a dějepis. Jde převážně o sobotní školy, ale kromě výuky pořádají také kulturní akce, koncerty a výstavy. Místní školu v Manchesteru se nám podařilo dostat do první ligy českých škol. To znamená, že čeští studenti z této školy už nemusí skládat zkoušky v České republice.
Existují případy, kdy žáci z této školy využili této možnosti a vrátili se do ČR?
Funguje to, i když těch studentů není mnoho. Vzdělávání, které jim poskytuje Česká škola v Manchesteru, má sloužit hlavně k tomu, aby se naučili jazyk natolik dostatečně, aby mohli zůstat v kontaktu se svými českými příbuznými ve své domovské zemi. Pokud tam ale získají vzdělání, také nemají problémy, pokud se rozhodnou vrátit do České republiky.
Když jsem byl před dvěma lety v Manchesteru s tehdejším ministrem zahraničí, mluvilo se o nadějích pro český průmysl, protože britská vláda plánovala velké investice do severní Anglie. Podařilo se vám od té doby uzavřít nějaké obchody?
Bohužel žádné velké. Možná to byla kombinace Covid-19 a brexitu. Lidé se už nemohli mezi oběma zeměmi tak snadno pohybovat. Lety mezi Českou republikou a Manchesterem byly zastaveny, takže bylo těžké se do Manchesteru vůbec dostat.
