Ginevra slaví 15 let

Foto: archiv skupiny Ginevra
0:00
/
0:00

Skupina Ginevra letos slaví 15 let od svého vzniku. Jak prozradili v rozhovoru pro Radio Praha její zakladatelé Václav Plecitý a Romana Plecitá, její název si vypůjčili z dob rytířů kulatého stolu od královny Ginevry. Jak už jméno napovídá, Ginevra hraje historické příběhy, neboť česká historii je bezedná studnice pověstí, balad, ale i historických dokumentů. Je tedy z čeho vybírat a co poslouchat.

Foto: archiv skupiny Ginevra
Romana: "Když jsme vznikli, tak se nám líbily písničky od skupiny Asonance, trošku jsme inklinovali k Irsku. Ginevra je tuším název velšské královny a lidé ji určitě znají z toho krásného filmu o králi Artuši, kde se stala jeho ženou. Základ skupiny jsme tvořili my dva a Eva Čechová, která je s námi dodnes. Protože jsme chtěli hrát balady, tak jsme začali hrát písničky právě od skupiny Asonance."

Václav: "Skupina Ginevra vznikla v únorových nebo březnových dnech před 15 lety, kdy jsme do našeho základního 'mančaftu' pozvali Katku Heroldovou, která vymyslela i název Ginevry. Naše první vystoupení bylo na Brdské notě 1998. Tam jsme si řekli, že to poprvé zkusíme před lidmi."

Foto: archiv skupiny Ginevra
Měli jste hned úspěch?

Romana: "Myslím, že se to lidem líbilo. Hlavně nám se líbilo, že jsme mohli vystoupit. A začalo se to postupně vyvíjet k vlastní tvorbě."

Jak sháníte náměty?

Václav: "My jsme takoví trošku staromilové. Rádi navštěvujeme krásné historické památky. Teď už je ale méně času. A tam vždycky průvodci nebo kastelán o hradě znali nějakou pikantní pověst nebo třeba autentickou událost, která se tam stala. Nás to zaujalo a řekli jsme si, že bychom na tom mohli dělat naši autorskou tvorbu."

Romana: "Nastartoval to příběh, který jsme slyšeli na zámku Červená Lhota. A existuje i písnička Červená Lhota. Bylo to o Johance, která byla vyhozena z okna. Právě proto, že skvrny od krve zanechaly na fasádě zámku rudou barvu, tak celý zámek přebarvil, aby zakryl stopy svého činu. Ale samozřejmě realita byla úplně jiná. Prý to byla módní italská červená hlinka, proto se to natíralo. Na druhou stranu je tam zvláštní moment, když jsme se později dozvěděli, že jeden z tehdejších kněží, který se staral o sirotčinec a sháněl na něj peníze, začal psát různé pověsti a prodával to. A tam byl i tento příběh, který rozvinul. Takže dnes se neví zda je to pověst nebo to někdo vymyslel."

Foto: archiv skupiny Ginevra
Václav: "Historie nebyla asi úplně veselá záležitost, třeba středověk. Hodně posluchačů nám taky příběhy zasílá. Jsou to někdy hodně morbidní příběhy. Někdo nám třeba říká, že ve všech písničkách někoho zavraždíme. Ale my zpíváme nějakou autentičnost té doby, ale máme samozřejmě rádi i písničky, které mají trošku veselý nádech a také si je vyhledáváme."

Jak tvoříte? Máte příběh, který nejdřív zveršujete a pak skládáte hudbu nebo je postup opačný?

Václav: "Nejdřív se složí melodie a potom se přiřazuje k nějakému příběhu, který se začne textovat. Jednou nebo dvakrát se stalo, že jsme to udělali opačně. Taky to jde, ale pro nás je to lepší naopak."

Romana: "Vašek ve všech případech, mimo tradicionálů, co tam jsou, hudbu píše. Čeká, kdy ho něco osloví, co ho napadne, to si nahrává a pak když přijde správný příběh, tak si říká, na jakou melodii by to mohlo asi být. Záleží na náladě příběhu."

Foto: archiv skupiny Ginevra
Koncertujete spíše v přírodním prostředí na hradech a zámcích nebo v nějakém sálu?

Václav: "Myslím, že to je tak půl na půl. Určitě máme rádi romantická prostředí našich zámků a hradů. Tam je vždy kouzlo a symbióza, dýchne na vás něco úplně jiného než v sále. Samozřejmě máme rádi i divadelní sály nebo klubové scény."

Romana: "Když hrajeme třeba v prostředí zámků, tak když je tam kaple, tak se to nádherně nese. Hrajeme také na městských slavnostech, které se dnes orientují historickým směrem. Dělají se tam dobová řemesla, tak si vezmou kapelu, která sice není úplně dobová, i když kostýmy taky máme, a hrajeme písničky z historie."

Vy jste za patnáct let vydali několik CD. Tady ve studiu jich leží pět. Jak se vaše hudba vyvíjela, když srovnáte třeba první a poslední CD?

Foto: archiv skupiny Ginevra
Václav: "Já si myslím, že v každém CD je určitý obraz té kapely a její vývoj. Na každém je něco z nás ze všech. Začátek byl těžký. Každý si myslí, že má nacvičeno, přijde do studia a ono je to úplně naopak. Takže pro nás první CD byl takový křest ohněm, ale naštěstí jsme to všichni zdárně unesli a tak se to nějak povedlo a šlo se dál."

Romana: "Z mého pohledu je první CD trošku takové sterilní, protože jsme se všichni snažili, aby bylo co nejhezčí. Při tom druhém CD, tam už jsou takové drobné nuance, když třeba přišly po kytaře struny a ozvalo se takové vrznutí. Dřív jsme si říkali: to tam nemůže být, to musíme opravit. Teď si říkáme: vždyť to je ten život, co by měl asi v tom CD být. Já osobně jsem taky prožívala to nahrávání nejdřív hodně ostražitě, pak už méně a pak už jsem to brala jako velkou zábavu."

A co písnička? máte svoji oblíbenou, kterou si rád zazpíváte, i kdyby jste ji zpíval po sté?

Václav: "Mě se třeba hodně líbí písnička Do rána bílého. Dáváme ji většinou na konec nebo si ji lidi přejí a zpívají ji s námi. Pro mě je to takové pohlazení na duši, že neděláme něco zbytečně."

Romana: "Já se musím přiznat, že mám víc oblíbených písniček. Mám ráda i ty živelné, veselé. Ale na druhou stranu teď, když o tom přemýšlím, tak možná Divný povoz. Ona je totiž smutná a bere pořád za srdce. Když ji hrajeme, tak mi občas naskakuje husí kůže a to je znamení, že něco v tom je."

Hostem naší hudební neděle byli uvedli Renata a Václav Pleticí, kteří přijali pozvání k mikrofonu Radia Praha.


Příspěvek jsme poprvé vysílali 5. února 2012, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.