Gymnastka vyměněná za uhlí

Věra Čáslavská, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Věra Čáslavská, držitelka 140 medailí, z toho jedenácti olympijských a dalších 22 zlatých z mistrovství Evropy a světa, oslavila 3. května své sedmdesátiny. Vedle mnoha přání a dárků ji Oldřich Kulhánek, autor mimo jiné českých bankovek, zvěčnil na poštovní dopisnici, Olga Sommerová o ní natočila celovečerní dokument nazvaný Věra 68 a Pavel Kosatík napsal knihu "Věra Čáslavská - Život na Olympu".

Věra Čáslavská,  foto: ČTK
Věra Čáslavská v životě prožila nádherná období, po kterých následovaly těžké časy. Nejdříve vystoupala na sportovní vrchol - v Japonsku 1964 získala tři olympijská zlata a v Mexiku 1968 další čtyři medaile nejcennější. Finální fázi přípravy na tuto olympiádu narušila okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.

"21. srpen, okupace, a já jsem podepsala Dva tisíce slov a neodvolala. Rozhlas vysílal, že signatáři Dvou tisíc slov by se měli někam ukrýt nebo se nevystavovat, že jim hrozí různá nebezpečí. Já jsem zrovna měla v Šumperku soustředění spolu s celým družstvem. Měla jsem opravdu perfektní program a plán, jak formu vyladit, a tu přišla taková rána! A tak pro mne přijela Horská služba, její náčelník pan Zerzán, a odvezli mě do lesů chovat na samotu do nějaké chaloupky. Jmenovalo se to tam Vřesová Studánka. Z mechu jsem si tam udělala takový koberec na prostná, na lesní cestičce jsem si zkoušela rozběh na přeskok. To jsem měla přesně spočítáno - 77 stop. Ty jsem si tam hezky odměřila a trénovala dynamiku rozběhu. Na větvích jsem dělala shyby jako na bradlech, a v neposlední řadě jsem kladinu nahradila padlými stromy a kládami, které tam ležely. Byl tam takový starý pán s paní, správcové. A ještě jedno důležité. Abych si mozoly, které jsou zapotřebí na bradla, udržovala, přehazovala jsem jim tam lopatou uhlí pěkně z venku do sklepa, aby se mi nestrhly. To už by se pak těžko na bradla dalo vyskočit," zavzpomínala Věra Čáslavská v rozhovoru pro Český rozhlas.

V Mexiku získala zlato za víceboji, přeskok, bradla a prostná. Stříbro pak za kladinu a v družstvech. Během slavnostního ceremoniálu předání medailí gesty protestovala proti okupaci Československa, když stála společně na stupínku se sovětskou závodnicí. Během slavnostního hraní sovětské hymny otočila hlavu od soupeřky směrem do země. V průběhu těchto her se vdala za Josefa Odložila, českého reprezentanta v běhu. Na svatbu jim přišlo na 100 tisíc lidí.

Věra Čáslavská | Foto: Ron Kroon / Anefo,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 3.0 nl
"No, to bylo to boží dopuštění, to nebyla svatba. Mexičané jsou hrozně temperamentní. Každý chtěl být co nejblíže, a tak už skutečně šlo o život. Každý si chtěl utrhnout knoflíček nebo jinou památku. Já jsem při té svatbě ztratila lodičku, a tak jsem začala zoufale křičet, že nemám botu. Pepík začal šmátrat, ale ani se nemohl pořádně předklonit, jak jsme byli sevření. Pak ale našel nějakou botu a volal, že ji má. Načež vytáhl pánskou botu, černou."

Byla symbolem Pražského jara, ale po návratu z olympiády ji v komunistickém Československu čekaly výslechy Státní bezpečnosti a po podpisu manifestu Dva tisíce slov ji režim zavrhl. Rok po sametové revoluci v roce 1989 se vrátila na veřejnost jako poradkyně prezidenta Václava Havla. Vše se ale zvrtlo v roce 1993 smrtí jejího bývalého manžela Josefa Odložila po jeho potyčce se synem Martinem. Ten byl v roce 1996 odsouzen ke čtyřem letům vězení, o rok později mu prezident Václav Havel udělil milost. Věra Čáslavská složitou situaci nezvládla a v roce 1998 se stáhla na řadu let do ústraní. Po depresích je už ale naštěstí pár let zase svěží dámou.

Věra Čáslavská | Foto: Nizozemský archiv,  http://afbeeldingen.gahetna.nl/ Wikimedia Commons,  CC BY-SA 3.0 nl
"Prožívala jsem to dost krutě, protože z takového vrcholu, z radosti, že se mi podařilo získat ty olympijské medaile, se mi podařilo porobenému národu zvednout hlavu. To pro mě bylo důležité, alespoň na okamžik, symbolicky, že svět prostřednictvím té olympiády o nás věděl. Díky Dvěma tisícům slov a tomu, že jsem neodvolala, to bylo dvacet let perzekuce. Svým způsobem jsem odepsala dvacet let. Pak ty vlny nahoru, na Hrad, a zase dolů,když přišla ta naše rodinná tragédie. Dodnes jsem se z toho nevzpamatovala. Tam jsem zase odepsala, a velice na tvrdo, takových šestnáct let. Když to sečtu, tak to bylo 14 let nejproduktivnějšího období mého života."

Mexičané Věru Čáslavskou milují a dokonce se zasadili o zásadní obrat v jejím životě v době, kdy nemohla zavadit o kvalifikovanou práci: "Mexičané měli obchodní smlouvy s Kubou. Ti zase čile směňovali zboží se Sovětským svazem. Díky těmto kontaktům mne nakonec vyzískali pro práci do Mexika. Byla jsem vyměněna za uhlí," vzpomíná dnes už s úsměvem Věra Čáslavská.

Olga Sommerová,  foto: ČTK
Režisérka Olga Sommerová v celovečerním dokumentu nazvaném Věra 68 zdokumentovala vzlety a pády této nejslavnější české gymnastky, kterou ocenili tři českoslovenští prezidenti - Antonín Novotný, Ludvík Svoboda i Václav Havel, ale Gustáv Husák se s ní na začátku normalizace, kdy byla vyloučena ze všech sportovních organizací, odmítl setkat. Ne tak Olga Sommerová:

"My jsme se setkaly v roce 1996 v době, kdy ona se tak sesypala po tom zmanipulovaném procesu s jejím synem Martinem. Tehdy ji přátelé a její dcera Radka přesvědčili, aby se mnou ten GEN (televizní dokument) natočila, aby dala najevo světu, že existuje, že tady pořád je. Ona se nechala přemluvit a několik hodin v jednom dni mi věnovala. Tehdy se vytrhla ze své deprese. Já jsem pak ten film vytvořila pomocí archivu a toho, co jsem s ní natočila. A pak dlouho nic. Třináct let jsem o ní nic neslyšela, jenom takové úryvky, že na tom není dobře. Po těch třinácti letech najednou zavolala. To bylo pro mne zjevení! Daly jsme si schůzku, a na ní mě požádala, abych pro ní natočila rekviem. A že nechce žádný pohřeb, že prostě chce, abych jí natočila z archivních záběrů rekviem. Já jsem řekla, že ano, ale musím mít nějaké záběry, takže natočíme spolu velký film. Takže takhle to vzniklo."

Nakonec se z nich staly důvěrné přítelkyně, což se ve filmu projevilo například i tím, že se Olze Sommerové podařilo Věru Čáslavskou hned dvakrát roztančit.

Na otázku, co ji přimělo, tak říkajíc, k návratu do života, Věra Čáslavská odpověděla:

"Já, abych byla úplně upřímná, tak nevím. Prostě neznám ten poslední nebo první impuls, proč se tak přihodilo. Já to beru spíše jako zázrak. Prostě se stal zázrak. Asi mám nad sebou nějakého andělíčka strážníčka, který to zkrátka zařídil. Je ale pravda, že ten můj andělíček se hodně dlouho flákal. A tak teď musí makat! Teď maká, a opravdu teda na plný plyn."

klíčové slovo:
spustit audio