Hertha Müller mi potvrdila, že je třeba jít do rizika, říká její překladatelka Radka Denemarková
Hostem letošního udílení knižních cen Magnesia Litera byla i nositelka Nobelovy ceny za literaturu z r. 2009 Hertha Müllerová. Pochází z německé menšiny žijící po generace v Rumunsku. To ovšem vedlo k tomu, že její otec za druhé světové války sloužil u SS. Její matka byla stejně jako mnoho dalších rumunských Němců po válce deportována do pracovního lágru v Sovětském svazu. Právě zkušenosti z gulagu a s totalitním režimem se staly hlavní a prakticky jedinou látkou, kterou Hertha Müllerová po léta literárně zpracovává ve svých románech. Z totalitního Ceausescova Rumunska ovšem po výhrůžkách tajné policie emigrovala v r. 1987 do Berlína, kde žije dodnes. U nás dosud vyšly její knihy Cestovní pas, Rozhoupaný dech a Srdce bestie, do češtiny je přeložila spisovatelka Radka Denemarková. A právě jí jsem měla možnost se na čtvrtečním setkání s Herthou Müllerovou v Městské knihovně v Praze zeptat, čím je vlastně tato autorka tak výjimečná:
Vy jste se jako její překladatelka musela doslova zavrtat do jejího jazyka. Jaký ten jazyk je?
"Ten jazyk je zvláštní, nový, jako kdyby ho omyla a vracela slovům význam, protože slova nás podvádějí. A ona to ví. A já jsem se rozhodla, že to udělám, i když vím, že mne čekají mnohé výtky, protože já ten její text slyším. Já mu rozumím, jsem na něj napojená. Tady nejde o jednotlivá slova, vůbec ne. Za tím je nějaká životní zkušenost. a každé to slovo s sebou nese obrovskou závažnost. A já si stojím za svou češtinou, kterou jsem jí darovala. Já si vždycky velice dobře rozmyslím, komu věnuji svůj čas, protože bych ho jinak mohla věnovat svým knihám, svým postavám. Ten čas není nekonečný."
A vnímá takto vaše překladatelské dílo i Hertha Müller?
"Vnímá. Je to trošku nehezké, že jsme zmizely z Magnesie Litery, ale chtěly jsme mít čas pro sebe. A bylo to dojemné. Říkala mi, ať se nedám. Ona samozřejmě zná mé věci, které vyšly v Německu. A také že ji těší, že ji překládá spisovatelka. Já jsem jí říkala, že mne by také těšilo, kdyby i mne překládali jenom spisovatelé. A že já překládám tak, jak chci, aby překládali mé texty. Žádné vrtání v jednotlivých slovech, ale vyznění textu, chápání toho, proč člověk píše. Protože ona píše tak, jak žije."Obohatila vás osobně svými knihami?
"Rozhodně! Jednak mi stvrdila to, že opravdu musím jít do rizika, i kdybych byla sama na světě. Jít si svou cestou, k nikomu se nepřidružovat. Ať už se to vyplatí nebo nevyplatí v tomto životě, tak rozhodně se to odráží v tom, že člověk sám se sebou může dobře žít. Někdy je to samozřejmě těžké ustát. A ještě jedno mi potvrdila: že velcí autoři nebo skutečně velcí umělci své ego nějakým způsobem obrušují, aby mohli vnímat i druhé lidi. A to je vzácné."
Otázka na vás. Před rokem vyšel váš román Kobold. Kdy můžeme čekat další dílo?"Já pracuji na novém románu. A je to zase ve směru Kobolda, protože Kobold je opravdu moje nejlepší kniha. Zní to zvláštně, ale já jsem si říkala, že tímto směrem půjdu ještě o krok dál. A myslím, že bych do roka mohla být s knihou hotová, pokud ty postavy mi do cesty nepřivedou nějakou překážku, nebo se nějaká z nich neodpojí. Pokud se nestane něco zásadního, že bych musela práci přerušit. Což se může stát a já jsem životu otevřená."
Můžu se zeptat na téma?"Téma je pořád stejné. Jak ustát život a jak ho ustát tak, aby člověk zůstal slušným člověkem. Tématem zase je tento prostor, kde žiji. Středoevropský prostor, český prostor. Ty lži, které tady visí ve vzduchu a na které si hledám odpověď. Odehrává se to tentokrát od konce 19. století do roku 2011."
Na otázky odpovídala spisovatelka a překladatelka Radka Denemarková, sama držitelka tří prestižních literárních cen Magnesia Litera.